Naposledy
„Nemá to smysl, magoři,“ pronesl jsem psychopaticky nezúčastněným hlasem a otevřel další plechovku, zatímco moje posádka rozebírala systémové panely ve snaze přijít na řešení.
V odpověď na moje konstatování se ozvala další dávka koncentrované hysterie.
„Já tady nechcípnu, slyšíš?! Nechcípnu!“
Pokrčil jsem rameny. Objetí náruče matičky Země nás čekalo za pár minut a já měl v úmyslu si je vychutnat.
Napolohoval jsem sedadlo a pohodlně se rozvalil. Když nikoho nemáte, znamená to mimo jiné i to, že před koncem můžete být sobečtí bez výčitek svědomí...
„Naposledy?“ Vyrušila mě z rozjímání Agnieszka nesnesitelně vážným tónem.
Slušelo jí to.
Usmál jsem se.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je úplně filmová scéna
To je úplně filmová scéna
A já
bych řekl spíš knižní ! : D
To chce vždycky zkontrolovat,
To chce vždycky zkontrolovat, že kapitán má pro co žít, aby pak v krizi jen nečekal na konec. :D
Chvíli
jsem po dočtení tápal, jak vlastně pochopit to "po hlavě"...
No, po příchuti poslední scénky mě napadlo to, co přichází po hlavě, jakožto orálním sexu. Po hlavě tedy v této povídce přichází smrt.