Těžký život batolete
„Já ci teď, bagw, na počiči!“
„Už jsi měla dost pohádek. Teď půjdeme přebalit a spát.“
„Ne. Já neci pát. Já ci papat, topinek.“
„Topinku?“
„Ne.“
Otec si láme hlavu, co tím batole myslí, načež batole odněkud vytáhne dřevěné ovoce – meloun.
„Meloun?“
„Jo.“
„Zítra ti koupím meloun.“
„Ne, já ci teď!“
„Teď ho nemám.“
„Já ci teď,“ otočí se na matku: „Maminko, já ci teď, ven.“
„Už je pozdě, zítra půjdeme ven.“
„Já ci…“ a zakousne se do dřevěného melounu, aby zpracovalo svoji frustraci, že rodiče nedělají to, co zrovna chce.
„Já neci bauit, íta, teď hát. Di pyč maminko.“
Tohle je výsek přímo ze života, jen s drobnými redakčními úpravami. Samozřejmě, že litanie "já ci" pokračovala i dál, ale to už se do stoslůvky nevešlo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:-) jojo
:-) jojo
hele, ale mluví jí to teda už
hele, ale mluví jí to teda už moc pěkně :-D
Di pyč maminko! :D
Di pyč maminko! :D
Já ci taky papat topinek. Teď mám hlad, jsem unavená a frustrovaná a neci zejtra! Úplně ji chápu.
To je tak krásný (teda...
To je tak krásný (teda... Jsem ráda, že už mi to vyrostlo, ale nostalgicky vzdychám... :))).
Mně fascinují ty
Mně fascinují ty sofistikované věty.
Jediné, co člověka trochu
Jediné, co člověka trochu uklidňuje, je, že v tom zjevně není sám...
Děkuji za komentiky. Občas je
Děkuji za komentiky. Občas je to únavné, ale často je to sranda. Mluví jí to krásně, pokud zrovna nejede nějakou nesrozumitelnou litanii končící vztekem, že jí nerozumíme. :)