Zajímavá cesta s zajímavějším koncem

"To jsem ráda, že do té Prahy aspoň nějak dojedeme."
"Já taky," odpověděl jsem.
Po chvíli upadl šroubek.
Nikdo netušil, co se stane dále.
Strojvůdce zpomalil, a v tom se vagon rozpadl.
Děti začaly brečet, matky křičet, otcové šíleli, a já s maminkou se snažili dostat ven. Když přišel průvodčí s postavou dvoumetrového chlapa přes 100 kilo, všichni se uklidnili. "Jsme pár kilometrů před cílem, vezměte si věci, dojděte kousek po poli k autobusu na kraji. Pokud je někdo zraněn, nahlaste mi to, my vás ošetříme."
"No to byla cesta, na tu už nikdy nezapomenu," řekla maminka a já souhlasil.