Nejsladší ovoce

Jen tam tak ležela. Jen tak tam ležela a přímo vybízela k otevření. Přirozeně, zakázané ovoce je vždy tím nejsladším. A ona ví, že nesmí. Chodí kolem po špičkách, radši se ani nedívá. Předstírá, že není. Ta věc na stole provokuje. Láká a vysmívá se. Asi by se už dávno otevřela sama, kdyby mohla. Tak tam jen tak ležela a lákala. Provokovala, vysmívala se. Nakonec prosila, snažila se vlichotit. Dlouho jí to nebylo nic platné. Pozorovala je, je všechny a nakonec si vybrala. Nejslabší článek, nejzvědavější z nich. A tak promluvila se vší sladkostí a vlídností.
„Pandoro... Pandoro... Sežeň zámečníka!“