Krysa má husu

„Já to asi nějak nechápu…“ postěžoval si Frištenský. „Nejdřív náčelník říkal, že sníme psy, ale přitom žádné psy nemáme. Potom zase učitel navrhoval upéct nějakého pospíchajícího berana – ale kde by se vzal beran na severním pólu, že jo? No a teď se mě ty ptáš, jestli necítím, jak mi roste peří po celém těle. To jste se všichni zbláznili?!?“
„Hlavně si to tak neber, Frištenský,“ uklidňoval ho lékárník. „Brzy už bude všechno v pořádku a budeš se cítit úplně báječně.“
„Takže sníme tu husu?“ rozradostnil se. „Však už bylo načase. Náčelník neumí násobit dvěma a všichni abychom kvůli tomu hladověli…“