Záchranná akce
NESOUTĚŽNÍ
předchozí část: http://sosaci.net/node/37719
Doufal jsem, že Tomáše zastihneme včas, ale takové štěstí jsem neměl. Když jsme dorazili do jeskyní, našli jsme jen jeho spolužáka, jak stojí u zdi s loučí v ruce a celý se třese.
"Kde je!" vyhrkla na něj Nela. Nebyl schopný slova. Jen ukázal na zeď.
"Dostaň nás dovnitř. Tomáš potřebuje pomoc," prohlásil jsem hlasem nepřipouštějícím námitky.
"Dobrá," vydechl vyděšeně. "Musíte se mě držet," dodal. S Nelou jsme ho uchopili za ramena, Filip s Mirkem mu položili dlaně na záda.
Snažil jsem se nemyslet na to, jak jednou, třeba v dalším století, najdou novou jeskyni a v ní naše kosti.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Otázka je jak pozdě přišli.
Otázka je jak pozdě přišli.
Třeba dorazili včas...
Třeba dorazili včas...
Tak jsem dohnala skluz a
Tak jsem dohnala skluz a nemůžu se dočkat další části. Jsem napjatá jako kšandy (a to vím, kam to směřuje).
Ona je to jak výhoda, tak
Ona je to jak výhoda, tak nevýhoda, že? Víš kam, ale nevíš jak :-)
Dík, že stále čteš
Držím palce ať to stihnou
Držím palce ať to stihnou
:-)
:-)
Přivázat za nohu ke stolu.
Přivázat za nohu ke stolu. Tomáše myslím. Ale pevně věřím, že dorazili včas. Jsem prostě chorobný optimista :D
Ale to je nápad. To by asi
Ale to je nápad. To by asi Tomáš nečekal.