V lese

Byly tři noci po úplňku. Měsíc svítil tak, že kluci, Arthur Weasley a Xeno Láskorád, nepotřebovali žádnou lampičku. Přesto každou chvíli zakopli o kořen stromu.
Více než nepohodlí Arthura trápily obavy z neznámého tvora.
„Xeno, jak toho cíťáka poznáme, když nevíme, jak vypadá?“
„Proto máme detektor příšer. Jakmile se k nám nějaká přiblíží, začne pípat. A když potkáme nějakou, co nezná, tak začne blikat.“
„Ale to tu příšeru varuje, že jsme tady a pak nám zlomí srdce jako strýcovi Bíliusovi.“
„Neboj, nám neublíží, protože my se nedáme. A navíc taťka ten detektor sestrojil tak, že ho příšery nevidí ani neslyší.“