Veškeré pochybnosti stranou
Leželi spolu na dece v ovocném sadu.
„Myslíš, že mě přijmou?“
Ginny byla přitulená k jeho boku.
„Já tě přijímám.“
Hleděli na obláčky připomínající cukrovou vatu.
„Jsem z jiného těsta než vy.“
Ginny se usmála.
„Proto tě miluju.“
Poslouchali bzučení včel.
„Mám na sobě spoustu rodových zatížení.“
Ginny pohladila prsten s hadem na své ruce.
„Jasně, tvoje matka byla travička. A co? Já mám zase po tátovi plochý nohy.“
Blaise jí jemně nadzvedl bradu a významně se na ni podíval.
„Tobě nevadí představa, že nemáme děti?“
„Jseš jako kolovrátek, sklapni už. Máš snad dojem, že bude mít táta málo vnoučat?“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí
Líbí
Už je moc hodin, já ty
Už je moc hodin, já ty repliky nejdřív četla obráceně a říkala jsem si, že mi to na Ginny nesedí a představa Molly jako travičky, no.. :D došlo mi to až napodruhý a takhle už to smysl dává! Super.
Tvůj Zabini mě zajímá čím dál
Tvůj Zabini mě zajímá čím dál víc. Příjemný rozhovor <3
Moc díky vám všem! :-)
Moc díky vám všem! :-)
Počkej, mně jsi ještě
Počkej, mně jsi ještě nepoděkoval!
Je to krásné a vtipné. Rozhodně jeden z nejlepších párů tohoto AU.
Tak já ti tedy také děkuji!
Tak já ti tedy také děkuji! Ano, též si myslím, že jsou skvostný pár. :)