Pomáhat a chránit - kapitola 5

Shrnutí: Co kdyby postavy ze Zaklínače žily v současnosti? Mladý písničkář Jaskier potká jednoho večera policistu Geralta, který se stane velkou inspirací pro jeho tvorbu. A možná něčím víc…
Párování: Jaskier/Geralt, v minulosti Geralt/Yennefer (zmínka)
Přístupnost: Vzhledem k násilí a občasným ostřejším výrazům přibližně od 12 let.
Varování: střelba, střelné zranění
Poznámka autora: Povídka není sepsána za účelem zisku, většina postav je majetkem Andrzeje Sapkowského (já s nimi akorát provádím různé nepřístojnosti).
Navazuje na kapitolu 4.
Od poslední kapitoly došlo k několika měsíčnímu časovému posunu.

Jaskier se chvěl vzrušením. Geralt už ho na několik zátahů a zatčení vzal s sebou. Také že o tom napsal několik písní, které si jeho rostoucí publikum nejen na Instagramu velice oblíbilo (zvlášť Poplach na Žižkově). Ale ještě nikdy to nebyla akce tak veliká. Tak nebezpečná. Se zásahovkou. Prosil Geralta týdny a týdny, konstantně mu esemeskoval a posílal hlasovky, až nakonec policista, zmožený jeho neúnavností, otravností a vynalézavostí, s jakou mu lezl na nervy, ustoupil.
„Drž se vzadu, ano? Zůstaneš u auta, blíž můžeš jen v případě, že ti dám znamení. Rozumíš? Je nutné držet se předpisů, už tak je dost hraniční, že tady jsi,” opakoval mu Geralt naléhavě instrukce už snad po desáté.
Jaskier pokorně kýval a pro jednou si odpustil svoje puberťácké chování: „Ano, samozřejmě, absolutně. Myslíš si, že se dobrovolně nechám zastřelit? U auta, vestu mám zapnutou, jen na znamení, opatrně.”
„Mmmm,” zamručel Geralt a vypadal, že by celou akci Jaskierovi nejraději zakázal, ale v ten moment ho zavolal jiný policista kvůli poslednímu opakování strategie před zahájením akce.
Bard si tu připadal dost nepatřičně. Všude kolem něj sem a tam přecházeli po zuby ozbrojení policisté ze zásahové jednotky. Vše klapalo jako dobře namazaný stroj, každý člen týmu přesně věděl, co dělat, a zoubky každého ozubeného kolečka zapadaly do jiného, ty do dalšího a všechno se roztáčelo v děj, který, pokud úspěšný, směřoval k největší akci za poslední dobu. Jaskier jen pevně svíral svůj zápisník a tužku a snažil se nepřekážet, aby ho neposlali domů. Směl si dělat poznámky, ale mobil musel nechat doma. Vynášením jakýchkoli záznamů by neskutečně zavařil nejen sobě, ale hlavně Geraltovi.
Vesta byla lehčí, než očekával, ale i za tu chvíli, co ji měl na sobě, se značně pronesla. Chaos kolem něj postupně začal utichat a policisté se rozestavovali na své pozice. Jaskier ještě zachytil Geraltův přísný pohled a udělal dva kroky dozadu.
Pak už se řada policistů sunula k velkému objektu, rozlehlému opuštěnému domu se značně zarostlou a zanedbanou zahradou. Jednalo se o předpokládané útočiště skupiny zločinců, kteří měli na svědomí několik vloupání a násilných přepadení. Jedna z akcí neskončila patrně tak, jak si ji naplánovali. Postarší dáma, kterou se rozhodli připravit o její úspory, se jich nehodlala vzdát tak snadno a zuby nehty se bránila. Zloději ale byli v přesile a navíc jeden z nich měl zbraň. Uvědomělý mladík z paneláku, před kterým se incident odehrál, poskytl své sousedce okamžitě první pomoc a zavolal policii i záchranku. Ale pachatelům se podařilo uniknout dlouho před příjezdem policie. A i přes veškerou snahu mladíka a ošetřujícího zdravotnického personálu žena střelnou ránu do břicha nepřežila.
Naštěstí byl mladý muž schopen poskytnout policii informace, díky kterým teď mohla zásahová jednotka obklíčit nic netušící zločince přímo v jejich úkrytu.
Jaskier se krčil u auta. Cítil, jak mu srdce zběsile buší v hrudi. Z policistů už viděl jen kousky uniforem. Na jakýsi signál, který Jaskier nezaregistroval, zásahovka vtrhla do domu. Ticho. Ticho znamená, že se nestřílí. To znamená, že situace je pod kontrolou. Bard si dovolil vykouknout, ale až na další okno zatlučené prkny neviděl nic vzrušujícího. Geralt samozřejmě zaplul do domu mezi prvními. Takže mu ani omylem nemohl dát znamení, že je vše v pořádku a on se může přiblížit centru dění. Když ale situace vypadá dobře a je ticho, tak to snad může posloužit místo znamení. Jaskier se pomalu, plíživě, začal blížit k budově. Najednou se ozval hluk, něco jako převracení nábytku, výkřik a střelba.
Ozývaly se výkřiky. Z domu se vyrojili lidé, někdo rozrazil dveře, další postava proskočila oknem, to bylo ale to poslední, co Jaskier viděl. Pak už jen vnímal bolest v pravé části hrudníku a zatmělo se mu před očima.
„Geralte…”

…

„Ty pitomče, co tě to napadlo? Mohls umřít!” zavrčel Geralt a vypadal u toho značně hrůzostrašně. Záchranář, který zrovna Jaskierovi měřil tep, přejel pohledem Geralta od hlavy k patě a rozhodl se pro ústup.
Jen ještě upozornil barda: „Buďte v klidu, nevstávejte. Ještě vás přijdu zkontrolovat. A pak do nemocnice.”
Když měli trochu víc soukromí, Geralt zopakoval svou otázku: „Co tě to napadlo? Zbláznil ses?”
„Já- ,“ chtěl vše vysvětlit Jaskier, ale nestačil ani dokončit větu. Geralt ho totiž objal svými obrovskými pažemi a stiskl ho.
„Už tě s sebou nikam nevezmu,” řekl Geralt. Skoro šeptal a jeho hlas byl překvapivě jemný.
Jaskier v první chvíli nebyl schopen nic říct na svou obranu. Jen sykl bolestí kvůli zřejmě naraženým žebrům. Byl totiž absolutně konsternovaný tím, že Geralt, ten Geralt Rivia, policista, se kterým se už nějaký pátek znal a tedy věděl, že je proslulý svou chladnou racionalitou a neochotou projevovat city, ho právě teď objímal. Objímal ho, protože o něj měl starost. Protože Geraltovi na mně záleží. Crush, který na Geralta měl od momentu, kdy ho poprvé uviděl, a který se v sobě dusil a potlačoval s tím, že Geralt je jen přítel, ho udeřil do hrudi plnou silou. Všechny pocity, které se pokoušel zadupat do země, byly zpět.
Po až příliš krátké chvíli ho Geralt pustil a dal mu pohlavek. A kouzlo okamžiku bylo pryč.
„Au, co děláš?” vyjekl Jaskier spíš překvapením než bolestí.
„Víš, jaké máš štěstí, že tě neodvezli v černém pytli? Že to byla jenom blbá zbloudilá kulka a měl jsi vestu? Dal jsem ti snad, sakra, znamení, že je to bezpečné?”
„Ale Geralte, vypadalo to v pohodě. Ty mě taky k ničemu nepustíš! Pořád jenom zůstaň u auta a počkej na znamení, sleduj to z povzdálí. Všechnu akci si užiješ sám a mě k tomu nepustíš! Proč mě nemůžeš někdy nechat jít s vámi do středu dění?”
„Protože se o tebe, kurňa, bojím!” řekl Geralt. Jaskier pootevřel pusu v němém úžasu. Něco v tónu, jakým to Geralt řekl, ho píchlo u srdce.
Starší muž si zamnul kořen nosu a najednou vypadal hrozně unaveně. „Navíc nejsi cvičený. Je to dost na hraně zákona. Prostě… Už mi tohle nikdy nedělej, dobře?”
„Promiň, Geralte. Promiň,” řekl Jaskier se slzami v očích a stulil se Geraltovi do náruče. Ten pomalu zvedl paže a ovinul je kolem barda.
Přiblížila se k nim mladá slečna ve žluté reflexní vestě a zakašlala. Tvářila se dost přísně. Geraltovi to nebylo potřeba více naznačovat. Rozpojil objetí a, stále držíc Jaskiera za ramena a dívajíc se mu do očí, jemně kývl.
„Záchranka tě teď vezme do nemocnice. Musí tě ještě prohlédnout.”
Jet sám do nemocnice bylo to poslední, co Jaskier chtěl. Ale věděl, že námitky nebudou mít velký účinek. Přece jen byl docela hypochondr. A byl si vědom toho, že Geralt má ještě práci a že mu svým zraněním přidělal mnoho papírování navíc. Pasivně se nechal naložit do záchranky. Normálně by už si v hlavě skládal verše a melodii nové písně, byl ale pořád značně vyděšený. A byl plný pocitů, kterým nerozuměl.
Geraltovi na mně záleží.