Hrozitánsky tajemný nález
Bez nároku na bodík.
Linie kluků z Ostrovů, na pokračování nebo napřeskáčku.
Skluzavka, shora dolů (jak jinak). Tomu říkali oni. Taky tomu říkali kalhotovrah a látkotrh.
Ve skutečnosti to byla vhodně ukloněná skalka, která po dešti (takže pořád) jela jako namydlený blesk.
Když ji, kluzkou, pokryjí vlhkým kapradím, kluzkým, bude klouzat víc?
Klouzala!
Až moc.
„Fůůůůj!“ ošklíbal se Malcolm, který skončil v hnědé hromadě páchnoucí jako... páchnoucí.
Aspoň byla měkká.
„Tady někdo umřel? Hele, ucho!“ zkoumal svůj objev.
„Asi ne. Smrdí to jako kompost,“ pokrčil nos Sorlay.
„To teda ne! Ucho!“
„Houba, hele!“
Blemc.
„Ucho!“
„Dědkovo ucho! Fůůůj!“
Tak dobrá. Pojďme si hrát.
„Dědský ucho! A támhle hnije babský!“
Kupodivu, měli pravdu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hotové Rychlé šípy: je to
Hotové Rychlé šípy: je to měkké, nevoní to – co je to? :D
Mrrrtvolaaaa!
Mrrrtvolaaaa!
mrtvoly dvěěě
mrtvoly dvěěě
Jeeee!
Jeeee!