Praskliny
Inspirováno rozhovorem. Nahrazuji téma Křup.
Křup. Zub.
Křup. Židle spadla pod okno. Odlamuje se jí noha.
Křup. Druhá dřevěná noha je pryč. Kácí se les a létají třísky.
Křup. Rozšlápnutá kostka ledu.
Křup. Práskly dveře. Vyvrátily se z pantů, padají na mokrý koberec.
Křup. Prst.
Křup. Talíř se rozlomil o zeď. Byl sváteční, se zlatým okrajem. A druhý.
Křup. Sklenička. Střepy vržou pod nohama.
Křup. Nos.
Křup. Druhý prst.
Křup. Zásuvka se složkami. Prasklá. Nejde otevřít.
Křup. Soucit se rozlomil vejpůl jako vejce. Ven vytéká nevědomost, lhostejnost, nedůvěra, strach a hanba.
Křup. Kost.
Křup. Srdce.
Křup. Další anonymní případ domácího násilí.
KŘUP.
To se stává.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Brrr... to je strašně dobrý!
Brrr... to je strašně dobrý!
Mám z toho husí kůži... spíš obrhusí...
Pardon. Děkuji moc!
Pardon. Děkuji moc!
a je to taky strašný - tím
a je to taky strašný - tím tématem. :( Nejvíc se mi líbilo vejce jako soucit.
jo, s tím souhlasím, stzrašný
jo, s tím souhlasím, strašný to je, ale právě proto proč o tom nepsat.
děkuji!
Já bych řekla, že
To ona je.
To ona je.
brr
Je to velice dobře napsané, až je mi z toho nedobře.
Nebuď nedobrá, to nic. Teda
Nebuď nedobrá, to nic. Teda ne že nic, ale - fikce, tady a teď fikce.
Au. Au. Au. Au. Au.
Au. Au. Au. Au. Au.
*vzpamatovává se*
Je to.. děsivé, děsivě dobré.
A souhlasím s Avevou.
*chumlá* Děkuji velice moc.
*chumlá*
Děkuji velice moc.
Fuj... brrr... ale skvěle
Fuj... brrr... ale skvěle napsaný.
Děkuji moc a omlouvajík!
Děkuji moc a omlouvajík!
To je tak sugestivně napsané.
To je tak sugestivně napsané. Úplně to vidím, křupání a zvuky teroru slyším a je mi z toho ouvej jako z každého násilí. Ale je to vážně skvěle napsané. Také se mi moc líbí myšlenka, když praskne soucit, co vše ještě může vytékat.
Děkuji moc, a omlouvám se,
Děkuji moc, a omlouvám se, nerada způsobuju trauma.
No, bez soucitu prostě už nic nefunguje...