Dreamer's Ship

Erwin s Mikem se rozhodli dát si na chvíli oraz od věčného cestování a na nějakou dobu pobýt na jedné planetě. Měli zrovna štěstí a našli nabídku práce učení magie pro osmerčata tamní vážené rodiny. Spousta kouzelníků se o tuto pozici ucházela, a tak si je rodiče všechny pozvali.

Nejstarší z dětí kypělo magií a většina kouzelníků a mágů se seběhla kolem něj, nedotčeného potenciálu. Všichni jej chtěli učit, a nadšení rodiče souhlasili. Erwin a Mike se rozhodli za menší odměnu učit zbylých sedm sourozenců.

Strávili s nimi pět let, a na konci těch sedm osmin daleko předčilo svého bratra.

Začátky normálního života pro Erwin znamenaly hodiny učení, zkoumání vzorců a aplikování teorií na svět kolem, ať už se jednalo o magii nebo běžnou komunikaci s realnými bytostmi. Strávila hodiny čtením a pilováním svých schopností.

Dnes je pro ni magie přirozená jako dech. Skoro si neuvědomuje, jak moc ji využívá.

---

Když se Mike učil ovládat meč, znamenalo to hodiny a hodiny fyzicky náročného tréninku, opakování složitých pohybů útoku i obrany. Psychice to taky nepřidá, když ho každou chvíli někdo opravuje co vše dělá špatně.

Všechno do něj tloukli, překvapilo ho, jak jednoduché je v boji zabít někoho jedním zásahem meče.

"Tak za kolik?" Zeptá se podstaditý chlapík a už vytahuje z kapsy peněženku a počítá peníze.
Erwin a Mike na něj jen nechápavě dívají "Co prosím?" Dostane ze sebe Mike, Erwin pomalu roluje koberec.
"Za kolik prodáte tu vaši létající věcičku. Povím vám, cestování ve vznášedle je sice daleko bezpečnější a pohodlnější - podle toho jak jsem vás pozoroval - ale najdou se takoví blázni co docela slušně zaplatí za takové dobrodružství jako let na koberci. Přišli jste sem se toho zbavit, ne?"
Erwin se na něj nepříjemně zamračí a chlápek za chvíli ani neví že nějací Mike a Erwin vůbec existují.

"Erwin, jseš si vážně jistá, že to bude v pohodě?"
"No jasně!"
"Vážně, vážně jistá?"
"Hele, Miku, snad už jsem ti říkala že s tím zkušenost! Nepodceňuj mě!"
"Říkala. Ale taky jsi říkala že na mojí planetě ani na té kde tě ten tvůj strejda vychovával žádný extra letecký provoz nebyl."
"Prosím tě z čeho máš pořád takovej strach?!"
"Nepřijde mi bezpečné vydat se na cestu na létajícím koberci když je nebe plné létajících vozidel!"
"Miku, ty jseš ale strašnej strašpytel!"
"Co když do nás nějaký narazí!"
"Všichni prosím, toto má být odvážný bojovník..." Ukazuje Erwin rukama směrem k Mikovi.

Anthony s Crisem se procházeli trhem a zastavili se u obchodu, kde prodávají různé cetky. Tony se všiml, že tam jsou některé věci ze Zartu, jeho rodné planety a začal se hned přerývat hromadou věcí. Crise oslovila jedna nádobka s nápisem "Džinova lampa".
"Tony?" zeptal se Cris, když ji obracel v ruce.
"No?" odpověděl Anthony, aniž by ho pořádně vnímal.
"Co je to džin?"
"Gin?" zarazil se Tony. "To je druh alkoholu," řekl a hrabal se dál.
"A proč se tomu říká džin?"
"To máme bohužel od Francouzů, ti tak říkají jalovci."
"Takže tohle je lampa na jalovec?"
"Jasně... cože?"

Anthony se schoval pod stůl. Když mu Cris říkal, že našel místo, kde přespí, tak nečekal, že to bude dům z hororu. Venku se zablýsklo a Tony si všiml temné siluety v kuchyni.
Přemýšlel, jestli je to Cris, který se šel podívat na půdu, nebo něco, co ho před minutou napadlo. Každopádně se rozhodl, že to nebude v žádným případě riskovat.
Jestli to chce sníst Crise, tak prosím, říkal si Tony, stejně bych ho asi uškrtil sám.
Znovu se zablýsklo a Tony si všiml, že v kuchyni jsou postavy dvě.
Jedna z nich byla Cris, který v ruce držel sušenku.

Cris s Anthonym seděli v malé místnosti. Naproti nim seděl muž s kloboukem a nad ním vysel plakát s nápisem: "Nesnaž se, ukaž se!"
"Pánové," ozval se po chvíli, "slyšel jsem, že se chcete připojit k naší malé organizaci."
"Ano pane," řekl hned Cris.
"Dobře, nové lidi potřebujeme, nová krev se vždy hodí... Ale víte vůbec, o co se naše organizace snaží?"
"Být nejlepší?" zkusil to Tony. Muž s kloboukem se zasmál.
"Skoro. Chceme být nejlepší bez snažení. A musím říct, že vy dva jste se snažili až moc..."
"Snažit se míň mi nedělá problém," pronesl Tony.
"Výborně! Jste přijati!"

Cris se opatrně posadil.
"Cože jsi?"
"Okey, vím, že to zní zvláštně. Ale já prožívám tyto dva týdny na přeskáčku."
"Jak jako?"
"Prostě minulý pondělí jsem prožil tuhle středu. A to nemyslím nějak obrazně. Skáču v čase jako potrhlý králík pod postelí."
"Nemyslíš si, že bych si toho všiml?"
"Já ti to už párkrát říkal, ale to se ještě nestalo."
"A víš, proč se to děje?"
"Myslím, že to má něco společného s tou knihou, co jsme včera našli..."
"Včera?"
"Chci říct, co zítra najdeme. Řeknu ti, to bude den! Jsem rád, že už jsem si ho zažil," zazubil se.

Tony se opatrně přikrčil.
"Crisi?"
"No..?"
"Neslyšel jsi něco?"
"Myslíš něco kromě tvého tlukotu srdce?" zasmál se Cris.
"Ne vážně... Pššt! Už to slyším zase."
"Myslíš, že tam něco je?"
"Jo."
"Možná je to krysa, dělá to takové pisklavé zvuky."
"Ne, krysa zní jinak. Není o tom něco v tý tvý knížce?"
"I kdyby bylo, bez světla to nepřečtu..."
"Teď to znělo blíž! Ať je to, co je to, tak se to přibližuje."
"Zpět jít nemůžeme, venku zuří bouřka."
"Kdo ví, co na téhle planetě žije! Může to být krysí mutant!"
"Jak jako Crisí mutant? Zase tak velký to není..."

Byl už večer a Cris si přisedl k Tonymu. Oba se dlouze na sebe podívali a pak se Tony uchechtl.
"Co je?" zeptal se rudovlasý.
"Crisi, dokážeš ty vůbec lhát?"
"A proč bych lhal?"
"To lidi dělaj, aby přežili. Je to instinkt."
"Já nerad lžu." Anthony se zasmál.
"Celkově jsi strašně pozitivní. Někdy mám pocit, že ti ani nedochází, co se děje a v jak moc velkém průšvihu jsme."
"Děláš, jako kdyby to byla tak zlý, vždycky jsme se z toho dostali."
"Pravda, ale to neznamená, že budeš ignorovat fakt, že jsme v rejži!"
"Vždyť jsme jenom ve vězení..."
"Ugh..."

"Miku, pojď! Už jsme skoro tam!"
"No jo, no jo, uf, taková dálka, proč mě sem táhneš přes celé pole." Mike vystoupí za Erwin.
"Koukni!" A Mike se koukne. A kouká dál, zarařeně.
"Erwin, co to...?" Před ním se nachází obrovský kus šrotu připomínající vůz, alei Mike pozná, že to není žádný válečný stroj.
"To je mlátička, Miku!"
"Cože to?" Nebo žeby byl?
"Mlátička, koupila jsem ji, slouží ve farmářství k oddělení zrna od stonků při sklizni."
"Dobrá. A my teď tedy budeme farmařit?"
"Ne."
"A proč jsi ji teda kupovala?"
"No, protože má tak krásné jméno, Mlátička. Řekne zasněně.

"Erwin!" Mike vběhl dovnitř a spatřil svoji kamarádku vzlykající na zemi. "Bože, Erwin, jsi v pořádku?" Klekl si, aby s ní byl na stejné úrovni, a ohlédl ji. Oblečení nepotrhané, na těle žádné šrámy, fyzicky se jí naštěstí nic nestalo. Ale nějak způsobili to, že jedna z nejsilnější osobností jaké Mike zná byla proměněna v roztřesenou hromádku. Vstal a hodil přes Erwin svůj kabát.
"Počkej tady" Vydal se druhými dveřmi za těmi, co tohle způsobili.
Ačkoliv před pár lety by neměl sílu se jim snad ani ubránit, nechtěl, aby jeho nejlepší kamarádka viděla, jak dopadnou až s nimi teď skoncuje.

Anthony si už po stý četl tu samou knihu. Nevěděl proč, ale měl pocit, že mu něco uniká.
Cris si potichu sedl k němu a podíval se mu přes rameno. Oba mlčky přejížděli očima text knihy.
Po té, co Tony dočetl poslední stránku, chtěl knihu zase zabouchnout, ale Cris ho zarazil.
"Počkej!" vyhrkl. "Co je za poslední stránkou?" Tony neřekl ani slovo a opatrně stránku otočil. V knížce byla zasunutá stará fotka, na které byl malý Anthony a jeho rodiče. Asi tak dvanáctiletý Tony držel v ruce právě tuto knížku.
"Už si vzpomínám," řekl Tony a Cris ho pevně objal.

Anthony a Cris se ocitli v malé místnosti plné dveří.
Zatímco se Tony snažil otevřít jakékoliv dveře, Cris si prohlédl koláček s nápisem "Sněz mě", který ležel na stolku uprostřed místnosti, a ukousl.
"Pitomý dveře!" postěžoval si Tony a otočil se zpět na Crise. "Co to jíš?"
"Koláček," usmál se, "chceš taky?" Tony mu ho rychle vytrhl z ruky.
"Zbláznil ses? Nemůžeš přeci jíst vše co najdeš! Co kdyby to bylo otrávené!"
"Ale bylo na něm napsáno "Sněz mě"!" řekl naivně Cris. Tony se zarazil a pak se podíval kolem.
"Ale ne," řekl a rychle uhnul rychle se zvětšujícímu Crisovi.