Dáma a Král

Klára rozrazila dveře Prokopovy kanceláře a vběhla dovnitř.
"Ahoj Kláro," klidně ji pozdravil Prokop. "Chvíli počkej, musím ještě projít materiály od Jirky.
"Jirka? Ten koncipient, viď? Vypadá trochu zpomaleně, než si všimnul, že na něj mluvím, celkem to trvalo.
Na druhou stranu, nevypadá špatně, je celkem roztomilej, rozhodně by se s ním dalo pracovat, viděla jsem ho zezadu a--"
Prokop zničehonic zrudnul.
"Máme podobnej vkus," zamumlal. "Kláro, nechtěl jsem to vytahovat, ale asi ti to řeknu. S Jirkou spolu nějakej čas se scházíme. No začali jsme spolu chodit."
"Aha," zvládla ze sebe vyrazit Klára, tváře měla červenější než své vlasy.

"Kláro, to je můj notebook?" Mladý se podíval dceři svého přítele přes rameno.
"Nejsi moc všímavej, vážně chceš bejt detektiv?" Klára se ušklíbla, ani se neohlédla.
"Proč jseš sakra na mým notebooku?" Zeptal se důrazněji a snažil se působit autoritativně (ne vystrašeně z o deset let mladší holky).
"Dělám si prezentaci do školy. Můj notebook mi shořel, stejně jako dům, pamatuješ?"
"Nemohla ses třeba zeptat?"
"Kdybych se zeptala, půjčil bys mi ho?"
"No asi jo--"
"Tak vidíš. Mimochodem, je hezký že si s tátou takhle e-mailujete. Doufám, že v práci se odhlašuješ."
Jirka ve vteřině zrudl. Přišel čas na zaheslování.