DMD č. 19. pro 19. 4. 2018. Téma: Dcera svého otce

Nepozorovaně vyklouzla z bytu. Na světle měsíce, který už byl téměř v úplňku, si ještě jednou zkontrolovala šaty. Byly bez jediné poskvrnky. Čistá práce. Trochu samolibě se usmála. Ještě pořád to měla v sobě. Přece jenom byla dcerou svého otce a ten jí dobře vychoval.

Přetáhla si kapuci přes hlavu. Začalo pršet. Typické počasí pro Souostroví. Asi by bylo nejlepší, odjet někam do tepla. Teď bude muset zmizet, zítra bude v kapitolu povyk a ona nechtěla přijít k újmě.

Zítra to začne. Bude totiž den, kdy naleznou Jamese Johnattana, jednoho ze slibných kandidátů na post "nejmoudřejšího z moudrých", mrtvého. Zavražděného.

Podobala se mu až nepříjemně. Dokonalá studentka, vysoce nadprůměrná čarodějka, šarmantní společnice, ambiciózní zaměstnankyně Ministerstva. Její hvězda stoupala zcela bez jeho přičinění, dalo by se snad říci jemu navzdory.
Osobně mu nevadila, což byl jeho nejvyšší stupeň lásky. Dokázal pominout rady, co trousila mezi mudlovské šmejdy, řeči, které zachytily stěny, myšlenky, které čítal, když hledal výzvu – její mysl byla dobře zapečetěná.
Stejně jako on dokázala jednat ve stínech. Vybrala si ale ty špatné. Ze země propašovala desítky „uprchlíků“.
„Zbav se Roweny,“ řekne své pravé ruce.
Moody rychle skryje překvapení. „Chápu dobře, že to má vypadat jako útok Řádu?“
„Chápeš dokonale.“

Kapitán zkroušeně seděl za stolem a popíjel dnes už asi pátou lahev. Do stanu vstoupila Kira.

„Tati, už tu sedíš celý den a venku ti muži začínají panikařit. Musíme se připravit, kdyby na nás opravdu zaútočili ...“ naláhala Kira.

„Mi už je to všechno jedno. Zas se všechno akorát posere. Utečte a já tu zůstanu.“ odpověděl kapitán.

„Přece jim nenecháme celý tábor a vybavení jen pro nic za nic. Musíme zjistit kolik jich je a připravit se. Nemůžeme přece hned utéct.“

„Ale můžeme ...“

„Ty jsi hroznej srab. já snad ani nejsem tvoje dcera.“

„Jsi dcera svého otce, to ti musí stačit ...“

Maminka seděla na lavičce u hřiště a pozorovala hrající si dítka. Na hřišti stála zbrusu nová atrakce – prolézačka ve tvaru lodi se spoustou lan a tyčí na šplhání. Drobná dívenka s papírovou čepicí vyšplhala až na samý vrchol a začala křičet z plných plic: „Napněte plachty, vy smrdutý škeble! Neberte zajatce! Zabte všechny krysy!“
Maminka zrudla v obličeji.
„Irenko! Pojď sem na moment!“
Dívenka poslušně přicupitala.
„Kdepak jsi k tomu přišla, kdo tě to naučil?“
„S tatínkem jsme si hráli, když jsi byla minulý týden za tetou Pavlínou.“
„Tak tatínek? A jak by se ti líbilo jet příště se mnou?“

Přes svůj splín si všiml její nouze a přispěchal na pomoc.
Oplatila mu to tím, že ho vzala pod křídla své rodiny.
Chvíli trvalo, než se přiblížili a překonali počáteční rozpaky.
Pak zaplála láska, které se dostalo požehnání.
Čtyřicet let, během kterých je oba vychovávala poušť.
Ji učila pečovat... být oddanou ženou nejtiššího z mužů, oporou po dlouhém dni dřiny a toulání se za ovcemi.
Tou, která povzbudí, která hlídá jeho odpočinek.
I se dvěma syny se srdnatě vydává do nepřátelského Egypta, aby pokračovala ve svojí roli.
Rady jejího otce pomohly vystavět národ.
Její náruč pomohla udržet pohromadě jeho vůdce.

Sotva Edvin vzhlédl od mrtvé kozy, spatřil dvě živé, tak akorát do ruky.
Jejich majitelka vypadala tak bledě a nezdravě, že vůbec nepochyboval o jejím původu, tasil Excalibur a šel jí ho vrazit mezi… no, žebra, přirozeně.
„Zadrž!“ houkla na něj a ve spěchu si sundavala umělé špičaté zuby. „Nejsem upír, jsem Dcera Piráta Kapitána, mistryně převleků...“
Dlouhý John se rozesmál, společně s Edvinem se tázavě podívali za sebe a zjistili, že místo zmíněného tam stojí podivné individuum v modrém obleku holčičích skautů.
„Tady žádný pirát není, jenom já, skautka,“ tvrdilo.
Přestrojený byl znamenitě, ovšem naznačenou příbuznost tím jenom potvrdil.

Tma!
Tma a bolest!
Tma, bolest a hlad!

A HNĚV! A ZLOST! A VZTEK!

Už několik dní trčela v kobce. Bolel ji každý sval od pádu, jak ji vhodili dovnitř. Hlady šilhala.

TAKHLE SE NECHAT NAPÁLIT!

Tohle všechno však bylo jen fyzické nepohodlí. To dokázala překonat. Učila se to od dětství. Respektive matka ji učila. Měla dělat čest svému otci, přestože ho nikdy nepoznala.

Teď všechny znalosti použije na to, aby se pomstila tomu zmrdovi Zmargodovi. Vůbec nepochybovala, že největšího a nejstaršího čaroděje všech dob porazí, protože znala všechny jeho slabiny. Matka ji s nimi seznámila, byl její biologický otec.

,,Tati?"
,,Ano?"
,,Kde je dvojcípá chlopeň?"
,,No v srdci snad ne?!"
,,Ježiš to vim taky... vlevo nebo vpravo?"
,,Vlevo!"
,,Určitě?"
,,Jistě."
,,Já mám ten nákres nějakej divnej..."
,,Ukaž."
Vezme tužku a několika tahy zasáhne do jejího sešitu.
,,Tady máš aortu. Levá síň... komora... krev je pumpována tudy..." Kreslí šipky.
,,No jo, ale to srdce dneska na pitevně bylo celý nějaký divný. Třeba tu levou komoru jsem tam vůbec takhle zřetelně neviděla!"
,,Jak to, že ne? Měli jste ho rozřízlý podélně?"
,,Jo. Od shora dolu."

Mamka bouchne do stolu. ,,Tak podívejte se, já bych se docela ráda v klidu najedla, ano?"

,,Jo, zábava právě teď měla přijít, kdybych ovšem nezapomněl plot-line!"
Povzdechl si najednou zadumaně Petr a zahleděl se do mapy svého
tak pečlivě piplaného fantasy světa.
Podrbal se na bradě ve svých řídkých vousech.

,,Syn svého otce, co?" Pousmála se trpce Lucka.
,,Tak to prr," bránil svou čest naškorpeně Petr,
,,takovej sklerotik jako on zase nejsem!
Zato ty jsi dcera svého otce, jen co je pravda.
Ve hře i v lásce prý toužíš mít vždy navrch. Inu, naše královna!"

Tomáš a Libor si již významně odkašlávali, čekajíce na svůj tah, když PJ zavelel přerušení hry. Krb dohasínal. Šlo se spát.

Osmý syn osmého syna se stane mágem, to ví na Zeměploše téměř každý. Bylo ale přísně střeženým tajemstvím, že osmý syn mága se stane magickým prazdrojem - mocným mágem, takovým, kteří existovali jen v počátcích samotné historie.

Faradon se ohlédl na budovu Neviditelné Univerzity a přísahal pomstu. Zplodí osm synů a ten poslední rozdrtí jejich arogantní řád napadrť.

Nocí se rozlehl křik novorozence, a jeho otec, bývalý mág, vedle něj položil hůl.
"Gratuluji, je to krásná holčička," hlesla čarodějka.

"Ohó, děvče se ale nemůže stát mágem!" zahlaholil Arcikancléř výsměšně.
"Myslíte?" odpověděla mladá dívka a její oči se rozzářily jako samotné hvězdy.

Měl toho plnou hlavu. Nedokázal tomu uvěřit. V práci to je něco jiného, tam se to jednou stane každému, ale tohle bylo něco úplně jiného. Rodina stála mimo to všechno. Vřel v něm vzek, hlavně na sebe samotného. Zatkli jeho dceru a on ani nevěděl proč. Jakmile mu žena zavolala, vyrazil, jel rodinným autem, bez šoféra. Když vběhl do policejní budovy, nevšímal si udivených výrazů starých známých. Jeho dcera seděla na posteli v pokoji pro zadržené osoby, měla šrámy na rukou a jednu obzvlášť nepříjemnou na tváři. Matka stála bez výrazu u ní. "Urážel naší rodinu." Jeho oči upustily slzu.

Hlavy nám horečně pracují
oči sem tam přeskakují
to je nám ale záhadou
vrtíme oba hlavou
jak jen dostat se dál
s naší postavou
občas se takhle zaseknem
jeden pak druhému odseknem
v tom přemýšlivém rozbouření
najít cestu snadné není
byla jsem hodně malá
když poprvé jsem si s playstationem hrála
objevovala ty kouzelné světy
a tátu nepustila od telky bez odvety
ten cvičil tak mou čerstvou mysl
vždycky v tom byl hlubší smysl
od logiky po akčňáky
a horory ty hrajem taky
však kdo by se s tatínkem bál
to jediné vždycky si přál
být těch her největší král

„Čili Voldemort usiluje o co nejrychlejší převzetí moci, jestli to chápu správně,“ ujišťoval se právě Lupin, když se z chodby u vstupních dveří ozvalo pronikavé zaječení, následované několika tupými ranami, dupáním a hrdelním výkřikem.
Do konferenční místnosti vjela na dětské plastové motorce holčička s rozevlátými tmavými vlasy, několikrát obkroužila stůl, Kingsleymu vyrazila z ruky šálek kávy, Snapeovi přejela nohu a smykem zabrzdila před Brumbálem.
Do konsternovaného ticha vpadla jakási žena, kterou nikdo neznal. Vteřinu za ní se objevil udýchaný Black.
„Omlouvám se, ale ta ženská tvrdí, že tohleto je moje dcera.“
„Zcela nepochybně,“ poznamenal Snape a mnul si pohmožděný nárt.

„Vážení ministři, chci s vámi projednat záležitost přímo strategického významu. O naší zemi se v zahraničí stále více šíří nejapná pomluva, že prý jsme země euroskeptická, že euroskeptické strany dostávají čím dál větší prostor ve veřejných funkcích, ba se s nimi jedná i o vládě. Tyto řeči musí skončit.
Navrhuji proto, abychom přijali nové opatření, které jednoznačně prokáže, že jsme evropštější než celý Brusel!
Jaké, ptáte se?
Každý ví, že Evropská unie dbá na politickou korektnost, na genderovou vyváženost zvláště. Proto předložíme novelu, podle které se společnosti v rámci koncernů nebudou již nazývat dceřinými a mateřskými, nýbrž dceřinými a otcovskými.“

“Twenty five minutes. That’s all we need.”
“Who to send?”
“Osprey. She’s been there...”
“That’s why I WOULDN’T send her, Lynx.”
“They could be more relaxed around a girl.”
“You worked with her, Fox. Lion, you trained her for undercover. Any input?”
“She is... likeable. She can get to you.”
“Unwittignly. Still quite innocent. The charm wouldn’t work otherwise, but she knows she has it.”
“And she could kick their asses.”
“So proud of your trainee, Squirrel? Almost like a daughter you never had?”
“Shut up, Lynx.”
It’ll be Lynx’s call anyway. Coordinating a mission is not an easy job.