The Umbrella Academy

Přežít výbuch granátu znamená mít ohromnou kliku. Přežít kulku do hlavy není tak nemožné, jak by člověk řekl, ale být zázračně přeživší dvakrát za sebou vám už nasadí brouka do hlavy. Ale kdo má čas na malichernosti, když pracuje na pomstě proti jedné z nejmocnějších organizací všech dob? A těm zatraceným sourozencům.
Mnohočetný průstřel samopalem bývá neslučitelný se životem. Když se tedy Jednatelka probudila v nemocničním pokoji, podle všech měřítek živá a zdravá, skýtalo to mnohé otázky.
Vylezla na okenní římsu a skočila.
Probudila se o týden později. Živá a zdravá.
„Hm,“ pomyslela si. „Tak odteď to bude opravdu zajímavé.“

K jedenáctým narozeninám dostala nové šaty, učebnici švédštiny a první zakázku. Jmenoval se Larry, byl historicky nevýznamný a na podlaze před nimi se klepal jako ratlík.
„Všechno nejlepší, maličká. Nůž, nebo pistoli?“
Lila odvrátila oči od muže čekajícího na popravu k Jednatelce. „Mami...“
„No tak, maličká, jak jsme to nacvičovaly. Nůž, nebo pistoli?“
Málokdy jí říkala, že něco musí udělat. Všechno byla zábava. Zábava, která měla svoji cenu. Chceš maminku? Nauč se čínsky. Proskoč hořící obručí. Projdi se po minovém poli.
„Nůž,“ špitla. Nemohla se své první oběti dívat do očí.
Jednatelka roztáhla tvář do ještě širšího úsměvu. „Hodná holka.“

Allison se mohla zbláznit pokaždé, co jí z šatníku zmizel další kousek oblečení. S přesností totiž věděla, kam se zatoulal.

"To je moje sukně?" vyprskla, jen co její bratr vkročil do jídelny.

Klaus se podíval dolů, jakoby nevěděl, co má na sobě, a vesele se zatočil. "Možná." Posadil se na jednu z židlí do tureckého sedu a natáhl se pro hrnek s kávou.

"Kolikrat ti mám opakovat, abys mi nesahal na věci?"

"Ale stejně ti tmavomodrá nesluší. A mě jde parádně k očím," oponoval. "Navíc u ní vubec nevadí, když pod ní nic nemám."

"Fuj, už si jí raději nech."