Pohádka

Na nejvyšší větvi klidně seděly Tři kavky. Kolem nich smrdělo jakési nechutné pižmo.

"Jakožto čaroděj druhé kategorie odmítám čuchat takové hnusy!" Zakrákal havran sedící o větev níž.

"Havrrrani... malí a stěžovační! Tak prrrromluvil Rrrroak, syn Krrrrákův," odpověděl pyšně obrovský krkavec. Sedm menších krkavců podobných si jako vejce vejci přikyvovalo.

"Se kecne šéfovi!" Špitla sojka a odfrnkla.

Vrána si hádek nevšímala. Otevřela oči, až když vedle ní dosedla kolegyně.

"Hlášení?"
"Nic neobvyklého, pane..."

Najednou hlasitě zahřmělo.

Z větví seskočili pohádkový čaroděj, dvě postavy v černém, sedm do půl těla nahých chlapců a... drak.

Roak osaměl.
"Hmmm... snad abych zaletěl zkontrrrolovat trrrrpaslíky."

"Jsi krásná, mladá a laskavá. Všichni tě mají rádi a snaží se tě celý tvůj dosavadní život ochraňovat. Patříš k nejvíce bohatým a vlivným lidem ve známém světě. Máš nejlepší vzdělání, jakého můžeš v současné době dosáhnout. Jsi ambiciózní a víš, že život není jednoduchý. Víš, že tě čekají těžké časy. Musíš to vědět, protože ti to všichni opakují už od prvních krůčků tvého života. A teď k tomu všemu jsi i na prahu dospělosti a ta osudná chvíle je již tady."

"Tak, kde se vidíš za 5 let, Růženko?"
"Ehm..." zamyslela se Růženka a pohlédla na postel vedle kolovratu.

Matná zář svíčky osvětlovala spokojenou tvářičku spícího novorozence. Nad kolíbkou se skláněly tři stařenky.
"Nebudeš moc chytrý, zato budeš spokojený," pronesla první.
"Oženíš se s ošklivou, ale hodnou ženou," pokračovala druhá.
"Budeš tesařem a na pile přijdeš jen o dva prsty," dodala třetí.

Na schodech z půdy se ozval dupot, pak do místnosti vrazili rozrušení rodiče.
"Tohle má být nějaká sudba? Koukejte to změnit. Z našeho Cristiána bude přinejmenším hrabě!" spustila matka.
"Sudbu přeci nemůžeme změnit," chlácholila ji první sudička.
"Podívejte, každý nemůže mít velkolepý osud," přidala se druhá.
"My hrabata stejně neděláme, jsme sudičky modrých límečků," pokrčila rameny třetí.

Princ Martin byl sličný a chytrý a všechny dívky ho milovaly. On však toužil po chytré manželce, a proto prohlásil, že si vezme tu, která pro něj roztančí prase po zdech. Mnohé se snažily, ale žádné se nepovedlo dostat prase na zeď.

Chudá Rozárka také měla Martina ráda. Proto když se dozvěděla o jeho přání, vzala doma střep, a šla na hrad. Tam ho nastavila do paprsků zapadajícího slunce a odrazem večerního světla přejela po hradbách.

Princ ihned pochopil, že Rozárka splnila jeho úkol, a neboť se do sebe oba vroucně zamilovali, vzali se a žili šťastně až do smrti.

Můj milovaný havrane,
znovu tě zdravím ze školy v přírodě. Už jsem tu mnoho naučila.
Učitelka Trepifajxla mi kouká přes rameno, co píšu, a souhlasně přikyvuje.
Už umím:
- Proměnit kohokoliv (mimo čarodějnice) v čolka (ale ještě ne zpátky).
- Oslavný dřevákový dupák na tři doby (na čtyři se budeme učit až příští rok).
- Malovat kruh svěcenou křídou (hrozně blbě špatně pouští z prstů).
- Oškrábat brambory pro celý tábor za hodinu a půl (bez zaklínadel!). Několikrát.
- Celkem spolehlivě uvařit nápoj zatracení.
V osobním volnu se učím nová slova, třeba gabarit, akrostich nebo monitorování.
Těším se domů na tebe a koště.
Tvá čarodějnice.

Ztemnělou kuchyní se ozývá cupitání a šeptání. Otevírání dvířek a zásuvek.
Koukám na strop, srdce hučí v uších. To už je tento týden snad potřetí.
Šramocení a třísk! Vypísknutí. Nervózní ticho.
Opatrně vylézám z postele a modlím se, ať podlaha pro jednou nevrže.
Ťapi ťap. Dlouhý ocásek zmizel na chodbě, dveře klaply.
Plížím se za nimi, po schodech, na půdu.
Nakouknu do kumbálu.
Tři malá stvoření s potkaními ocásky, modrými kožíšky a oranžovými sosáčky kmitají kolem konstrukce z hrnců a pokliček. Je to nějaký vysílač? Nebo snad vesmírné plavidlo?
---
S trhnutím se probudím. Honem do kuchyně. Další poklička je pryč!