Smrákalo se. Za oknem krákal osamělý havran, sedě na holé, větrem oholené větvi.
Schylovalo se k duelu.
ON ... versus ...
JÁ.
Dveře se rozrazily, vítr zahučel v komíně a s kvílením se prohnal kuchyní.
Tiše odtikávající hodiny se zachvěly a nakonec s třesknutím spadly ze zdi.
Trhl sebou ve dveřích. Sláb, unaven, ve vlajícím plášti, špinavém prožitým dnem a starostmi večerního údělu hrdinů.
Těžkosti jako denní chléb, okoralé kostky, namočené do polévky.
Ale ta - skrývala temné tajemství.
Přišed k hrnci, zanořil do ní dychtivě lžíci.
****
"Kopr, můj kryptonit"! zasténal můj manžel a odešel zvracet.
Hm, tak nic, zase na to přišel.