29. března
Dnes jsme dorazili do Ouakamu. Návštěva místního přístavu je zážitek. Ovšem pokud si nelibujete v zápachu motorového oleje, jemném písku, který se dokáže dostat snad i do hermeticky uzavřených obalů, a nekonečném vyjednávání s přístavními úředníky, kořeněném tučnými úplatky, nejedná se o zážitek, jaký by si člověk toužil zopakovat. Ovšem je snadné Ouakam přetrpět jako nutné zlo, když člověk ví, že za několik krátkých dní (za kolik, to záleží na tučnosti úplatků) uvidí Morinkay!
Pro pohled na wyverny, kroužící za úsvitu nad modrými a bílými vlnami, ochotně podstoupím horší věci, než jeden upocený, zaprášený přístav na konci světa.