Cestuji nekonečným prostorem, a užasle se rozhlížím. Tolik krás lidské oko ještě nikdy nespatřilo, a ani nespatří.
Planet nespočet, tisíce fantaskních barev, světel, stínů.
Nekonečně vůní - věděli jste, jak voní černá díra? Jako olovo.
V uších mi zní libozvučná hudba, vyluzovaná myriádami drobných perleťových tvorečků. Plankton. Zvěře tu jinak není, lidu rovněž ne. Jen oni.
A já nejsem o nic moudřejší, než na počátku, stále s nimi neumím hovořit.
Však nemusím jíst, pít ani spát, a cesta má je nekonečná, budu tedy bloudit věky dle libosti.
*************************
Žijte blaze, moji milovaní, tam dole na zemi. A vězte, že jsem dosáhl nirvány.