Není to asi úplně nejpovedenější z mých drabbles, není ani nejúdernější a jsou jiná (asi čtyři ;)), ke kterým mám větší citový vztah. Naštěstí se většina z nich setkala s nějakým úspěchem v podobě komentíků (ano, jsem tvor sebestředný a komentíky žeru), takže jich už nebudu vytahovat. Uvádím tedy ze svého šuplíčku drabble na téma Mary Barton, páč je to trošku netradičně vyčnívající Period drama a dělám mu tímto strááášně nenápadnou propagaci.
Děkuju organizátorkám i vám všem, psavci a čítavci, za krásné DMD a jsem strašně ráda, že jsem to letos vydržela až do konce. Ještě nemám dočteno, tak omluvte opožděné skvíky a poznámečky... a doufám, že aspoň pár lidí rádo četlo Period dramas drabblátka, ač z ruky nešikovné, a že jsem udělala Austenové a spol. hezkou reklamu.
Mary věděla, že riskuje úplně všechno. Po tom horečném shánění svědka byla téměř vyčerpaná, navíc se zdálo, že lodník nedorazí. Musela předstoupit sama. Musela být trochu záludná, zapůsobit svou krásou, kterou tak nerada ukazovala. Chtěla ale přesvědčit hrdelní soud hlavně čistou pravdou své výpovědi, mysl měla zatím jasnou. Když jí došlo, že Jema Wilsona miluje, vlastně se jí ulevilo. Horší to bylo, když jí začalo docházet, kdo mladého Carsona skutečně zabil. Jediná otázka by vše zničila.
Uspěla. Zářila. Když přiběhl svědek, viděla síň už jen mlhavě. Zachránila Jema.
Tři dny byla mimo sebe. Mluvila. Naštěstí si všichni mysleli, že blouzní.
