„Jsem tu. Co ti, prosímtě, trvalo tak dlouho? Jen mi proboha neříkej, že pořád jedeme přes modem.
Fajn, sundej mi tu zeď nalevo. Napravo dobrý? Mám zatím jedinou bombu, takže opatrně. A poslouchej mně, potřebujem hlavně brusle. A bomby, hodně bomb. Dostaň mně ke skladu. Moment! Vidím dalšího! A hezky v koutě! Panáček jeden, tak tohle bude čistej zásah! Jdi blíž, vypadá to, že tam nějak vytuhnul. Nejspíš má taky modem, chacha – sorry, kamaráde, nic ve zlým. Cože? Jo, tu bombu vidím. Začátečníci, naprosto bez šance. Leda by měli - „
Na hromádku popela se skutálely dvě oči a překvapeně zamrkaly.
„Plamenomet.“
