DMD č. 11. pro 11. 4. 2013. Téma: Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte

Nio se rozhlédl kolem. Za necelých 5 minut se jich tu nashromáždilo dost.
Všude kolem samý nepřítel, kolik jich je? dvanáct...patnáct...ne to nejde určit přesně. Kdesi v hlavě mu zazněl hlásek:"Na ně nestačíš."
"To se uvidí..." řekl si spíš pro sebe. Najednou začali všichni bojovníci poblikávat a mizet. Ve sluchátku se ozval hlas:"Zkouška se ruší, nastaly chyby."
"V matrixu?"
"Jo, nemůžem tě otamtaď dostat..."
"Cože?!"
"Nechtěj vědět kolik by se jich tam dostalo. Já..."
"Chci!"
"Tak jo. Ale vybral sis sám."
"To teda jo."
Všechno kolem se rozvlnilo a Niovi poklesla brada. Bylo jich tam alespoň 200. Vyšel jim vstříc.

Jen tak tak uhnul ráně mířené na jeho hlavu. Prudce máchl paží a ostří prošlo nepřítelovou zbrojí. Pak na kohosi šlápl. Zapotácel se a byl by upadl, kdyby jeho pád nezastavil blízko stojící spolubojovník. Znovu se zvedl a trochu zpomalil, protože mu už docházel dech. Začínal pochybovat. Amálekovci měli nad nimi velikou převahu. Izraelité jen stěží udržovali semknutý šik pod náporem nepřátel. Je tohle konec cesty do zaslíbené země?
Zvedl hlavu. A tu spatřil Mojžíše s rukama vysoko vztyčenýma. Po pravici a po levici stáli Áron a Chúr a podpírali ho.
Teď už na počtu nezáleželo.
Dnes před Hospodinem zvítězí.

„Nelekejte se, nehleďte na množství nepřátel!“ povzbuzoval král. Jeho bojovníkům z očí čišel strach. Rozprchli se, protože z linie Filištínů vystoupil mohutný téměř třímetrový muž. Již jeho bronzový pancíř, vážící 57 kilogramů a kopí vzbuzovaly bázeň, natož sebevědomý, impozantní obr s otevřenou pusou, připomínající sluj. Úděsně hřímal přes údolí, které dělilo dvě vojska. Ozvěna jeho řevu vyzývala Izraelity na souboj muž proti muži.

Jen jediný mladík se nezalekl. Přišel ve jménu svého Boha pouze s holí, prakem a pěti oblázky. Ranou kamenem doprostřed čela hrůzostrašného válečníka přemohl.

Odvaha a důvěra v Boha bývají mocnější než Goliáš, či cokoli jemu podobného.

Poručík vydal rozkaz a jedenáct elitních vojáků zaútočilo.
Porter, vyzbrojený odstřelovací puškou, měl vynikající výhled na údolí pod sebou.
Zacílit, vystřelit.
Voják hlídající perimetr se zhroutil.
Táborem se nesly první zmatené výkřiky. Zazněli první výstřely.
Zastřelil vojáka ohrožujícího Drobečka. Ten vběhl na prostranství mezi zaparkovanou technikou a pilou pokropil vojáky u ohňů.
Řev lehkého kulometu způsobil u nepřátel paniku.
Během patnácti vteřin byla polovina Esperantské milice mrtvá.
Seržant Seeks zabil osádku obrněného transportéru snažící se dostat ke svému stroji.
Porter zahlédl muže v baretu křičícího rozkazy.
Zastřelil ho.
Zbytek miliconářů se vzdal.
Družstvo Charlie kompletně zničilo nepřátelskou mechanizovanou rotu pěchoty.

Za starejch časů se hrálo na smrtící výstřel. Jedna hezká kulka do malýho mozku a bylo. Jenomže to byla konzervativní doba, zatímco teď máme dobu konzervovou. Zkurvený pasterizovaný noční můry udělaly z války krásnou a klinicky čistou záležitost. Namočíte do toho svinstva miniaturní šipku, střelíte jí nepřátelskýmu veliteli do krční tepny a on už si pak vlastní jednotku zlikviduje sám.
Teď tu ležím v bahně, schovanej za kořenem a čekám, až budu mít čistej výhled na chlapa, kterej je více méně stejnej jako já a kterýho jedním výstřelem pošlu do pekla uvnitř jeho vlastní hlavy.
Mám zatracenou chuť se netrefit.

„Jsem tu. Co ti, prosímtě, trvalo tak dlouho? Jen mi proboha neříkej, že pořád jedeme přes modem.
Fajn, sundej mi tu zeď nalevo. Napravo dobrý? Mám zatím jedinou bombu, takže opatrně. A poslouchej mně, potřebujem hlavně brusle. A bomby, hodně bomb. Dostaň mně ke skladu. Moment! Vidím dalšího! A hezky v koutě! Panáček jeden, tak tohle bude čistej zásah! Jdi blíž, vypadá to, že tam nějak vytuhnul. Nejspíš má taky modem, chacha – sorry, kamaráde, nic ve zlým. Cože? Jo, tu bombu vidím. Začátečníci, naprosto bez šance. Leda by měli - „

Na hromádku popela se skutálely dvě oči a překvapeně zamrkaly.

„Plamenomet.“

Edvin seděl na větší části svého bývalého koně a lehce rozladěně stíral z meče krev.
Na moře mrtvol všude kolem pomalu přistávaly vrány, krajina poněkud zchmurla a on si přehrával bitvu. Začala nadějně, síly byly vyrovnané, stačilo trochu manévrovat a nedělat chyby. Zatímco na sebe uprostřed vřavy strhával pozornost pěchoty, snažil se Artuše přesvědčit k taktickému ústupu, než budou nahnáni do formujících se kleští nepřátelské jízdy.
Ale on ne, on radši plamennou řeč o morální převaze čestných mužů, hrr na ně, mor ho, a teď leží támhle nohama v Camlanně, kašle krev, debil, a vůbec to s ním nevypadá dobře.

„Milá přítelkyně, chci se svěřit se svojí tísní. Znáte jistě mého bratránka Cyrana. Myslím, že pod maskou duchaplnosti zcela propadl šílenství. Nedávno (prý v obraně přítele, na kterého číhala stovka mužů – chtěli jej patrně jen postrašit) zabil nejméně sedm lidí. Nepřátel se neleká, na množství nehledí – ale stává se z něj fanatický hrdlořez, prokládající svoje útoky poezií. Podezírám jej, že poté, co mu v rvačce zlomili nos, si jej nechal od felčara zvětšit. Bojím se, a tak se skrývám pod maskou duchaplných bezvýznamných rozhovorů. Mám strach také o Kristiána - není jako oni. Svěřila jsem jej bratránkovi. Nevím, udělala-li jsem dobře.“

Pracuji v LVT v první linii na tom nejkrutějším bojišti. Cože je to LVT? Loď zdravého rozumu v moři bláznů, ačkoliv se to možná může zdát opačně. Cože je to první linie? Telefonní sluchátko. Možná by to leckdo neoznačil za první linii, ale když vám to tu kolem zvoní jako o život, tak si tak skutečně připadáte. Co je to za bojiště? Širý oceán filozofů, historiků, lingvistů, egyptologů a sekretářek.
Většina bitev bývá jednorázová a bez větších zranění, sic je tu mnoho zarputilých nepřátel, kteří neustále útočí na naši pevnost.
Ale když vypadne server, tak teprve začíná ta největší řež.

Ledoví válečníci by se počítali snadno. Než udělají pár kroků, nejen je spočítáte, ale i stihnete uprchnout - a to opravdu daleko.
To válečné roboty z Rastonu spočítat nelze. Nikdy nevíte, jestli je to jeden a jen tak tam postává, nebo celé pobíhající armády.
Zygoni? Záleží, jestli započítáte i lochneskou příšeru...
Ale chcete-li spočítat všechny nepřátele, stačí se podívat na počet druhů bytostí v celém vesmíru.
Doktor ale nepočítal. Přišel, viděl a ukecal je. Když tohle nevyšlo, počkal, až ho zachrání společníci. A když to nešlo jinak, odpravil je sám. Ne nadarmo je znám jako nejstrašnější a nejmocnější válečník všech dob...

„Bravúrne,“ Voldemort pripustil.

Stál na vŕšku priamo oproti hradu, obklopený lúkou, čo do predchádzajúcej minúty slúžila ako improvizované bojové pole a teraz ostala dočasnou márnicou. Keby mal cigaretu, tak by si zapálil – tak ako zvykol, keď bol ešte citlivým študentom mágie a veril na pravidlá.

Potter stál pred ním, zafúľaný, zakrvavený, v jednej ruke prútik, v druhej meč ako barla. Za ním sa začal zbierať jeho fanklub: žiaci, učitelia, Rád, Aurori...

„Ako hlboko si klesol, Tom,“ Potter skonštatoval blahosklonne. „Skončime to.“

Voldemort oželel cigaretu. Rozhliadol sa. Zistil, kde ležia telá jeho Smrťožrútov, namieril bazový prútik do vzduchu a zvolal: „Respawn!“

Třásla se od hlavy až k patě. Černé myšlenky naprosto pohltily její mysl a bránily jí v racionálním uvažování. Byla vyděšená.

Dveře hotelového pokoje se otevřely. „Jsi v pořádku, zlato? Je ti špatně?“ zeptal se starostlivě přítel a popošel k ní. Stála tam jen v županu.

Polkla. Prstem ukázala na koupelku a špitla: „Pavouk.“

Uchechtl se. Vyzul si botu a s řevem vpadl dovnitř. Netrvalo to ani pět vteřin, než se s ještě větším řevem vyřítil ven.

Povytáhla obočí.

„Velí celému regimentu,“ vysvětlil šokovaně.

Silná slova typu „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!“ byla najednou pryč.

Do hodiny měli sbaleno.

Možná jsme s ním spali?“ Justin myslí na kluka, kterého našli mrtvého v popelnici.

„To by bylo žhavý!“ odpoví Brian, ale je mu to jedno.

Jenže Justin se začíná bát. Pochybovat o všech a o všem.
„Jako ten chlápek minulou noc. Neznali jsme ho, mohl nám ublížit…“

„To je přece součást toho napětí. Když jsi sem přišel, taky jsi o mně nic nevěděl…
Mohl jsem tě… uškrtit. Cokoliv.“

„Byl jsem si jistý, co se mnou chceš dělat.“

„Vidíš, jen na to myslíš a… Justine, nech to být!
Nepřátel se nelekej, na množství nehleď! Můžeš si s nimi užít spoustu zábavy!

Autorka usnula.
"Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte." pravil Jan Žižka z Trocnova a zaútočil na Saladinova vojska.
Taskarpatos popadl kalacha a šel změnit průběh bitvy u Thermopyl.
Letka Rogue kradla borgské krychle. Borgové máslo.
Q nestíhal.
Mace Windu skepticky hleděl na dvouručku ve své ruce. Jeho lightsaber měli Spojenci a Němci měli problém.
Drákula si dramaticky založil ruce na prsou a hleděl vstříct armádě Uruk-Hai.
Malý Anakin, mladý Anakin a Vader vedli debatu o tom, kdo z nich je nejprotivnější.
Palpatin prohrál celé imperiální vojsko ve hře v kuličky se Severusem. Loki cumlal karamelu a šťouchal do Apophise.

Vojsko bolo nastúpené, kone nervózne prešľapovali.
"Tak čo, mladý, tvoja prvá?" uškrnul sa šedovlasý križiak.
"Nie, pán otec, už asi tretia," odvetil bezočivec a bol odmenený vlnou smiechu.
Potom stíchli a počúvali svojho kráľa.
"Za svatou věc a jménem vašeho krále, tedy nás... Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte..." žvanil po latinsky.
Postarší vojak, ktorý púšťal reči jedným uchom dnu a druhým von, sa prebral z driemot.
"To sa povie, nehľaďte na množstvo. Lenže ich je tak strašne veľa, prekliatych Saracénov."
"Príliš veľa," dosvedčil druhý križiak a na potvrdenie si odpľul.
Tretí zhrnul obavy všetkých.
"Doriti, kam ich všetkých pochováme?!"