Zahrada se slunečnicemi
Žlutý dům v Arles má barvu vaječných žloutků. Pořád září, ale už dávno není původní.
Jsem šťastná, že jsem konečně tady, ale je mi zároveň trochu smutno. Jak zasněně hledím do zahrady, vytrhne mě najednou hlas muže.
„Líbí se vám, mademoiselle?“ zeptá se mě. Překvapeně vzhlédnu. Přikývnu.
„Dal bych vám skutečnou, ale ta rychle uvadne. Když počkáte, přinesu vám namalované. Dopoledne jsem je dokončil, ale už budou suché.“
„Já...“ začnu, ale Vincent už odchází. Roztřesou se mi kolena.
Že slunečnice v mé ložnici jsou od něj, jsem nikdy nikomu neřekla. Mají pro mě hodnotu, kterou nedokáže vyčíslit nic na světě.
Bohužel, Žlutý dům už v Arles nestojí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Yes! Krásné a dojemné!
Yes! Krásné a dojemné!
Hezké.
Hezké.
awww
awww
Tak a teď někdo prosím
Tak a teď někdo prosím zařiďte, aby se to stalo... :D Klidně i bez toho obrazu :)
Jé, to je krásné! Doufám, že
Chystám si tam na ně místečko
Chystám si tam na ně místečko. Jsou sice jen na plakátu, ale to stačí :)
Krásné.
Krásné.
Škoda. Krásné setkání.
Škoda. Krásné setkání.
Ach! Nemám slov...
Ach! Nemám slov...
Good Lord!
Good Lord!
Já bych... bohové, nemám slov!
Úžasný!