Takové věci se stávají
Malé nahé tělo, ruce svázané za zády.
Upíral oči k postavě stojící v obdélníku světla a úpěnlivě žadonil o odpuštění. Děsil se chvíle, kdy se dveře zavřou a on zůstane sám ve tmě.
Pak postava zmizela a světlo zmizelo s ní.
Než se vyčerpaně rozplakal, zašeptal ještě jednou:
„Maminko, prosím...“
Fandom:
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je hodně moc děsivé, silné
To je hodně moc děsivé, silné a.... brrr... Mám z toho husí kůži.
To já taky...Proto jsem to
To já taky...Proto jsem to musela napsat... :-(
Fuj, to je hrůza. Skvěle
Fuj, to je hrůza. Skvěle popsané, ale... brr.
Jak už jsem říkala, strašné.
Jak už jsem říkala, strašné. Dobré, ale otřesné
Já vím :-(
Já vím :-(
... a děkuji...
Fuj fuj fuj pořád hrozně
Fuj fuj fuj pořád hrozně ošklivé :( A pořád vidím fandomy.
Jaké fandomy?
Jaké fandomy?
Jejš, to má sílu! Až mě oběhl
Jejš, to má sílu! Až mě oběhl mráz.
Brrr...
To je teda něco...