Ejhle, žena

Věděla, co se o ní šuškalo.
Dělala si z toho jen málo.
Ať si šeptají, jen když se bojí.
Dokud ona drží v rukou královo... srdce... nezmůžou nic.
Její krása se střetla s jeho touhou v ten pravý okamžik, aby ji vynesla na výsluní.
Co chtít víc?
Jenže pak se objevil on - prorok pouště.
A ten nešeptal. Nebál se.
Právě naopak, kdyby mohl, byl by svůj názor a obvinění vykřišel ze střech.
Její vnady nestačily na to, se ho zbavit.
Naštěstí je tu ještě její dcera.
Zdědila po ní leccos a ještě stále svou matku poslouchala.
Král se nemohl vynadívat.