Bible

Obrázek uživatele Esti Vera

Jen kapkou v moři být

Melancholická lyrika, volně inspirovaná biblickým příběhem Mirjam (jakože opravdu volně).
Nevíte, kdo byla Mirjam? A říká vám něco Mojžíš? Ten co ho poslali v košíku po vodě a on pak vedl Izraelce z egyptského zajetí, nechal rozestoupit moře a putoval pouští? Tak ten měl sestru. A každá sestra má svůj příběh, který si zaslouží být vyprávěn. Třeba jen volně a v náznacích, v obrazech bez děje.

Přístupnost: Bez omezení

Obrázek uživatele Owlicious

Spirála času

Fandom: 
Drabble: 

Tóra. Proroci. Spisy. Evangelia. Epištoly. Zjevení.
Knihovna textů, které říkáme Písmo (Svaté).
Měla by obsahovat to nejdůležitější z vědění - ne lidského, ale o lidstvu.
Slova nadlidské Moudrosti, která stekla na papír přes filtr lidských myslí.
Čtená prismatem nedokonalého porozumění.
Občas dále pokrucovaná zrcadlem zdánlivých potřeb.
Přesto promlouvá do každé doby a do každé situace.
Snad jako by nám říkala, že historie se opravdu stále opakuje.
Že lidská podstata je jedna a nikdy se nezmění.
Můžeme se naučit, že v každém člověku kolem nás se skrývají důvěrně známé kousky, ke kterým se můžeme vztahovat, kterým můžeme rozumět - a dokonce je milovat.

Závěrečná poznámka: 

Díky vám všem za měsíc, kdy můžu přemýšlet zase trochu jinak, a kdy ty moje myšlenky je ochoten někdo číst a třeba s nimi vstupovat do dialogu. <3

Obrázek uživatele Evangelista biolog

A naděje stále žije

Úvodní poznámka: 

Hrozně moc děkuju vám všem, kteří děláte DMD tím, čím je. Nechci, aby to vyznělo kýčovitě a prázdně, ale jsem za DMD opravdu moc vděčná.
Hlavně děkuju svým komentujícím a všem psavcům, kteří psali bez ohledu na počet komentářů. Díky, letos posedmé.
A toto drabble je pro Esti Veru, která mě v psaní nepřestává udivovat a inspirovat.

Varování: 

Zmínka válka, pandemie, Bible.

Drabble: 

Udeřila pandemie
Museli jsme rychle dospět
Radovat se z žití opět
Celá země roušky šije
Pomoc, síla, knížek čtení
Z balkonu hraní a pění
A zbytek je historie

Ve stínech ukryté zmije
Radši bořit nežli stavět
Nad hněvem se nechat zatmět
Tyran nevinného bije
Stíhaček zní temné hřmění
V srdci však nadějné chvění
A zbytek je historie

A naděje stále žije
Čistá láska přišla na svět
Musela však zase zmatnět
Ruka snadno druhou myje
Víra ale všechno mění
Tělo ráno v hrobu není
A zbytek je historie

Sama vzniká poezie
Pomáhá nám její znění
Prožít každodenní dění
Zbytek bude historie

Závěrečná poznámka: 

A tentokrát jsem i spokojená s rytmem. Po hrubém dopsání to mělo 101 slov - krásný konec dubna.

Obrázek uživatele Esti Vera

Zpovzdálí

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 10 - Kočičí zlato

Narnijská pocitovka, ze které nic nevyvozuji, jen uvádím příběhy do dialogu...

Drabble: 

Děti, proč mne následujete? To nevíte, co se chystá?
Vezmi svůj kříž a následuj mne.
Prosím, můžeme jít s tebou? Půjdeme, ať jdeš kamkoliv!
Dřív než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.
Co se děje, Aslane? Nemůžeš nám to říct? Bolí tě něco?
Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Jsem smutný a osamělý. Položte na mě své dlaně, ať cítím, že tu jste se mnou.
Má duše je smutná až k smrti.

Lví hříva je zalitá sluncem, zlatě se leskne, davy se posmívají.
Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky.
Lucie a Zuzana zůstanou.
Zpovzdálí se dívají ženy.

Obrázek uživatele Owlicious

Otec zdravé výživy

Fandom: 
Drabble: 

Tělo je chrám Ducha, říká se v Písmu.
Celá staletí se to dařilo víceméně přehlížet, pod záštitou Pavlových textů o "umrtvování těla" a "potlačování tělesnosti".
Tohle nové hnutí ale, kromě dalších odvážných výkladů, přišlo s myšlenkou, že tělesné zdraví je podstatné pro rozvoj duchovního člověka.
Lékař John H. Kellog z malého sanatoria v okrajové části Spojených států vybudoval pojem moderní medicíny. Jeho výzkumnné pokroky v hydroterapii a fyzioterapii byly fenomenální, stejně jako jeho přístup k holistické socio-zdravotní službě.
Vegetarianismus a náhražky masa se staly jeho dědictvím pro církev, kterou nakonec opustil.
Kukuřičnými lupínky, které vyvinul, si jeho bratr koupil svět.

Na počátku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na chvíli odhlédněme od toho, že samotný počátek veškerého prostoru a času se těžko popisuje už jen z důvodu, že v tu dobu neexistoval ani prostor, ani čas.

Drabble: 

Převiňme pásku záznamu zpět. Vesmír se bude smršťovat, hvězdy mládnout a rozpadat se do molekulárních mračen, chemických prvků bude ubývat, až nakonec zůstane jen vodík a trochu helia, co zbyly z počáteční vřavy mezi hmotou a antihmotou, která se vzápětí odehraje pozpátku a zanechá po sobě kouli světla, hmoty, a antihmoty, která se smrští do jediného, superhorkého bodu, vznášejícího se uprostřed ničeho. Tady zastavíme převíjení a stiskneme "play".

Nějakou dobu se neděje nic, dokud nenastane okamžik, který každý vnímá jinak.

- Komprimace desetirozměrného stabilního prostoru na čtyři rozměry?

- Kvantové přepnutí časoprostoru?

- Dotyk nadvesmírné entity?

Není to nakonec jedno? Zbytek je historie.

Obrázek uživatele Owlicious

Pán snů

Fandom: 
Drabble: 

Byl ještě příliš mladý na to, aby rozuměl všem nuancím rodinných vztahů.
Chtěl rozumět, potřeboval vysvětlení a povzbuzení.
Možná i ujištění, že je přece jen zvláštní.
Místo toho ve spánku vykopal mezi sebou a bratry ještě hlubší příkop. Ostřejší válečnou sekeru, která na chvíli hrozila přetnout i pouto lásky jeho otce.
Zprávy z nevědomí ho budou provázet zbytek života.
Naučí se jimi provázet ty sotva probuzené, zmatené a vyděšené, jako býval sám.
Stanou se nástrojem záchrany pro ně všechny.
Poté, co se naučí se probudit, a plně vnímat Toho, kdo odkrývá tajemství.
Vědomí vlastní bezmocnosti otevře pokorou bránu pro jedinečnost.

Obrázek uživatele Owlicious

Svár

Fandom: 
Drabble: 

Voda byla v poušti vzácností. Ale po čtyřiceti letech už člověk ví, kde hledat.
O to horší, když přijdete do místa, kde by být měla... a najdete jen vyschlý pramen.
V tu chvíli začnou na povrch prosakovat čůrky výčitek, pramínky pochybností, potůčky nedověry. Všechny vyrývají svá koryta do vrásek sluncem sežehlých tváří, jako vodopády padají z rozpraskaných rtů a spojují se v hučící řeku, valící se do uší.
Když pak ještě z jeho vlastní mysli steče do toho příboje únava dlouho nesené odpovědnosti, prolomí tahle povodeň hráz sebeovládání.
Tu bouři utiší chladná voda tryskající ze skály, i sprcha Hospodinova napomenutí.

Obrázek uživatele Owlicious

Žalmů mělo být 200!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lvíče si momentálně oblíbila žalmy. A má (jako každý předškolák) NÁZOR.

Drabble: 

Pro dětského zpěváka

Smiluj se, Hospodine.
Dej, abychom byli všichni zdraví.
Ochraňuj maminku, tatínka, Mojka i Teulku.
A babičky a dědečky taky ochraňuj.
Ať jsme na sebe všichni hodní a nikdo se na nikoho nezlobí.
Uzdravuj nás, pane Bože, aby nám nebylo špatně a nikoho nebolela hlava.
Děkuju ti, že nám rostou kytičky.
A že nám na terase létají krocani.
Děkuju za srnky, které mě chodí zdravit.
I když se bojím, že mi okoušou zahrádku.
Těším se, až poletíme do Prahy a uděláme si dámskou jízdu s babičkou a druhou babičkou a s maminkou.
Ráda chodím do sboru, pane Bože.

Obrázek uživatele Owlicious

Hněv

Fandom: 
Drabble: 

Vlastně nevěděla, kde se poprvé vzal.
Stal se jejím pomocníkem, spojencem ve chvílích, kdy si nebyla jistá.
Snad proto, že jako vládkyně-cizinka si nemohla dovolit nejistotu.
Možná proto, že přinutit *ty ostatní* aby se báli, spolehlivě zamaskovalo její vlastní strach.
Muž chce vinici, ale neumí si ji vzít? Vražda.
Kult se na ni dívá křivě? Teror a perzekuce.
Sucho ničí zemi? Krvavé obětiny.
Prorok povraždí stovky jejích nejbližších přívrženců? Vynese ho v zubech výhrůžkou (i když by ho nejradši rozsápala).
Manžel zemře? Syn v jejím stínu zadupe království do země.
Nakonec bylo příznačné, že ji na kusy roztrhali vzteklí psi.

Obrázek uživatele Owlicious

Navíc

Fandom: 
Drabble: 

Byl vnukem krále. Jenže celou jeho rodinu vyvraždili. Zůstal sám.
Opuštěný, zbavený majetku i veškerých nároků, chromý.
Prokletí rodu vypité až do dna, uplivl by si téměř každý.
Stal se trpěným hostem, spoléhajícím na milosrdenství nemilosrdného zákona.
Když přišli poslové nového krále, byl by se možná chtěl schovat, jako kdysi jeho děd.
Nebo možná v duchu vítal konec jako vysvobození?
Jenže zpráva, kterou nesli, byla zprávou o požehnání.
Zprávou o milujícím a odpouštějícím Bohu i panovníkovi.
Ještě téhož večera usedl ke královskému stolu.
Navrácený majetek přenechal někdejšímu otrokovi a jeho rodině.
Přítele by doprovázel i do vyhnanství, kdyby to šlo.

Obrázek uživatele Owlicious

Bohem darovaný

Fandom: 
Drabble: 

Nebyli si podobní, a přece byli.
Pastýř, poslední z velké rodiny, a princ - prvorozený následník trůnu.
Jeden jen s obtížemi potlačující výjimečnost, která dráždila.
Druhý umenšující se pokornou náklonností, která tišila.
Oba zmítaní okolnostmi, o kterých rozhodovali jiní.
Oba si bolestně vědomí jaký úděl jim byl přidělen Pánem vesmíru.
Ani jeden by si jej byl nevybral, a přesto ani jeden nechtěl odmítnout.
Snad proto dokázali stát jeden druhému věrně po boku - opora v nejisté době, bratři ve všem, kromě krve.
Přes vzdálenost jejich duše zůstaly věrné jedna druhé.
Ten, který se stane králem, se nakonec ujme syna svého oplakaného přítele.

Obrázek uživatele Owlicious

Zuj se

Fandom: 
Drabble: 

Sandály vás ochrání před poraněním, dodají krokům jistotu v hrubém terénu.
Pomůžou vykonat všechno to, k čemu se během dne ve svém běžném životě potřebujete dostat.
Ale neudrží venku prach a špínu světa kolem. Naopak, často je ještě pevněji chytnou a nesou, kamkoli kráčíme.
Vyzout se znamená stát se zranitelným.
Zpomalit, nebo se zastavit.
Znamená to připustit, že potřebujeme očistit.
Omýt někomu nohy je symbolem přivítání, přijetí, prokázání úcty.
A taky ujištěním, že chvíli můžeme jen tak existovat, posedět, soustředit se.
Nabrat sílu, než se opět vydáme na cestu.
Často za posláním, kterým nás Hospodin pověřil, zatímco jsme byli bosí.

Obrázek uživatele Aplír

Posmívání Kristu

Úvodní poznámka: 

Dle obrazu Karla Škréty Posmívání Kristu
https://www.wikiart.org/ru/karel-shkreta/mocking-christ-1654

Drabble: 

Trýznitele spojila škodolibost. Závist, pocit nadřazenosti a nenávist jim zpitvořily tváře. Předhánějí se, kdo předvede větší škleb, kdo víc Ježíše poníží. Překřikují jeden druhého.

„Ježíši, řekni, kdo ti dal herdu do zad?“
„He, he, nevíš?“
„Pověz, kdo tě vykrákal za vlasy?“ Svorně se chlámají.
„Jsi přeci prorok! Tak proč mlčíš?“
„Chlapi, vždyť on to neví!“
„Hádej!“
„Nechce hádat. Bojí se, že neuhodne,“ vyplazuje na něj jeden ničema jazyk.
„Podívej se, takhle vypadáš,“ roztahuje si další prsty chřípí.
A to se nestydíš tvrdit o sobě, že jsi Boží syn?“

Ježíš je ignoruje a jen se vroucně modlí. Slzy vyplavují bolest srdce.

Závěrečná poznámka: 

Pro jistotu: Vrány jsou ti co se spolčili, aby se posmívali.

Obrázek uživatele Owlicious

Centrum citů

Fandom: 
Drabble: 

Jsou věci, které postupem času rostou - a pak jsou ty, které se zmenšují, ubývají.
Srdce mělo být tím prvním, ale nějak se stalo, že se spíše scvrklo.
Zbyla z něj trapná ikonka poblouznění, symbol rozbouřené chemie v mozku.
Bývalo a mělo být o tolik víc - tím, co nese celou naši osobnost.
Proto právě ono je tak klíčové pro vztahovost - protože plnosti dosahuje teprve v propojení se zbytkem světa.
Chraň jej, protože z něj plynou proudy života.
Když postavíme mezi něj a svět hradbu, nemůžeme růst.
Pomalu se udusíme ve vlastní ozvěně.
Vyměníš ten kámen na/ve své hrudi, za něco živoucího?

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli se mi tam podařilo to téma vecpat dost viditelně, nějak mi tam vlezlo moc filosofie...

Obrázek uživatele Esti Vera

Srdce jsi mi dal

Úvodní poznámka: 

Hudební inspirace tady a tady (kýčovité obrázky prosím ignorujte). Od včerejška je nemůžu dostat z hlavy...

Drabble: 

Dal jsi mi oči, ale já bloudím ve tmě, nevidím dlaně, které prosí.
Dal jsi mi sluch, ale já sedím v tichu, neslyším pláč naříkajících.
Dal jsi mi ruce, ale já je skládám v klín, mluvím, píšu, ale nekonám.
Dal jsi mi srdce - a dal jsi srdce mým bližním, abychom tváří v tvář nacházeli odrazy Tebe, prohlédli, že sami nejsme nic, potřebujeme Druhého, potřebujeme společenství, teprve skrze ně se setkáváme s Tebou…
Dal jsi mi… ale já…
Smiluj se nade mnou.

Skrze slova lítosti a slzy, skrze ticho, odněkud z dálky zní zaslíbení.
Když Tě potkám, nestihne moji duši zmar.

Obrázek uživatele Owlicious

Ovoce Ducha?!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma č. 14: Otrávené jablko

Drabble: 

Podívejte, vždycky to musí *někdo* odnést.
Ženská. Had. Poznání!
Jenže ti jsou aspoň v tom textu výslovně.
Proč se ale termín 'plod' smrskl jenom na nás, to by mě fakt zajímalo.
Proč jste si to nepřeložili jako pomeranč? Nebo kokos?
To jsou přece taky ovoce! Rostou na stromech.
Ale ne, celou historii je to jablko.
Jablko za to může, jablko je symbol toho, že VÍTE, co nemáte, nebo taky, že se něco kardinálně pokazí.
Ale když se pak o ovoci konečně mluví v dobrém - láska, radost, pokoj, laskavost, dobrota, věrnost, jemnost a sebeovládání - tak z toho najednou nikdo jablka nedělá!

Závěrečná poznámka: 

Tohle se mi fakt nechtělo psát, protože mi to přišlo prvoplánové a nedokázala jsem se přes to dostat k něčemu kloudnému. Tak holt je z toho, jak říkávám, 'cypovina ročníku'.

Obrázek uživatele Owlicious

Kameny

Fandom: 
Drabble: 

Vyvolení - následování - reptání - odpadnutí - zajetí - osvobození - ujištění.
Cyklus, který se opakuje v každé generaci víry.
Je lidskou přirozeností chtít něco víc, něco lepšího.
Zvědavost a kreativita nám byly dány do vínku.
To, že existují lepší a horší volby, se učíme od malička.
A nějaká část v nás vždycky šeptá, opakuje, zdůrazňuje, křičí, že milosrdný, milující Stvořitel nás přece nemůže, nesmí trestat za to, co do nás sám vložil.
Měl by nás chránit před následky našich rozhodnutí!
Pro sebe to vidíme jasně.
Ale když zvolí špatně (nevhodně z našeho pohledu) někdo jiný, jak rychle se v naší ruce objeví trestný nástroj?

Srdce je trumf

Fandom: 
Drabble: 

Toho prachu, co vyklepali, bylo až až. Když do toho přimíchali pot, těsto bylo jedna báseň. Nákres měli pověšený před sebou, takže stavba kostry utěšeně pokračovala (po drobné nehodě ohledně umístění crania přímo na femur). Podomního obchodníka s nabídkou rohů a ocasu vykopli ze dveří.

Vnitřní orgány si na pracovní stůl rozložili předem - srdce byla dvě, pro jistotu. Jenže stačila chvilka nepozornosti, a satan nejenže jedno ze srdcí sebral, ale ještě využil nepozornosti k instalaci červovitého přívěsku.

Když andělé vyděšeně zjistili, že jedno srdce chybí, Bůh se jen usmál.

Inu, bude si muset každý najít to druhé do páru sám.

Závěrečná poznámka: 

U tématu mi bleskl hlavou ten nádherný film, a pak už nešlo jinak.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

O Velikonocích

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuju téma č. 18 - Respektující výchova.
Podle Lukáše 2, 41-52, překlad Slovo na cestu.
BJB, tohle téma mi opravdu hodně nesedlo, tahám to ze sebe už třetí den.

Drabble: 

Byl na svůj věk zvláštně vyspělý. V pouhých dvanácti letech (jak příznačné, díváme-li se na to s odstupem) ho vzali s sebou do Jeruzaléma. Už nebyl malé dítě, nastal čas pomalu mu ukazovat svět dospělých. Opakovaně prokazoval, že ostříží dohled už není nic pro něj, nezdálo se jim tedy zvláštní, když se na cestu připojil k poutníkům, ke příbuzným či přátelům.
V momentu, kdy zjistili, že mezi poutníky není, Marii sevřel srdce strach a Josef litoval veškeré volnosti, kterou synovi poskytnul.
V chrámu však viděli, že Ježíš mezi učitele patří.
On pochopil jejich hněv a obavy. Vrátil se s nimi.

Obrázek uživatele eliade

Příliš velké sousto

Fandom: 
Drabble: 

Ze začátku to vypadalo na chutnou jednohubku téměř bez práce. Ten člověk mi prostě spadl na talíř.
Kam se hrabou pečení holubi, říkala jsem si.
Jenomže pak přišlo utrpení.

Tři dny mi ten člověk ležel v žaludku, tři dny! Celou tu dobu téměř neustále mluvil, až se mě ostatní ryby ptaly, proč mi tak divně kručí v břiše.
Už jsem se přestala divit, že ho hodili přes palubu; tak byl otravný.

Když se pak odkudsi ozval hlas, který mě žádal, abych toho člověka vyvrhla na souš, ani mě nemusel dlouho přemlouvat.
Od těch dob se koláčům bez práce raději vyhýbám.

Závěrečná poznámka: 

Originální znění příběhu o Jonášovi a velké rybě si můžete přečíst ve starozákonní knize Jonáš.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Okřídlený lev

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původní scénu lze nalézt v Izaiáš 39:1-2

Drabble: 

Náš král nás vyslal do malého království na západ od naší říše.
Místní král byl prý na smrtelném loži, jeho dědicové sotva v plenkách... ideální doba na anexi, řeklo by se.
Jenže pak se monarcha záhadně uzdravil. Prý v tom měl prsty jejich bůh.
Pokud to tak bylo, byla by invaze nemoudrá, konec konců, nikdo nechce jít proti nadpřirozeným silám.
A tak jsme tady, zvědaví, co nám o tom svém bohu a jeho zázracích poví král.
Místo chval, pozvání do chrámu, či jiné náboženské okázalosti se nám dostane jenom prohlídka paláce a jeho 'bohatství'.
Tím Babylon neohromí.
Jeruzalém bude náš!

Obrázek uživatele Owlicious

Sama pro sebe?

Fandom: 
Drabble: 

Náboženský půst je pro mnohé uzavřenou kapitolou temné minulosti.
Jistě, občas je to zdravé, dát si nějaký ten půst, ať už částečný, nebo úplný.
Ale že bychom trápením těla měli přesvědčovat milosrdného Boha? To se nám nezdá.
Jenže ono to nikdy nebylo o přesvědčováni Hospodina. A vlastně ani o trápení těla.
Ten půst, který se líbí mně, říká Svatý Izraele, je o tom, abyste osvobozovali ostatní.
Abyste se rozdělovali o to, čím jsem vám požehnal.
Nemáte utrpení rozmnožovat - pro sebe, ale - hlavně - ani pro ostatní.
Naše odříkání má být čočkou, která nás zaostří k tomu, co chybí lidem kolem nás.

Obrázek uživatele Esti Vera

Jaké to asi je

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 19 - Hlasy

Ten fandom neberte moc doslova, používám ho obecně pro křesťanské motivy, se kterými si občas dost nepoučeně hraju.

Drabble: 

Jsme teď, zatímco Hospodin z věčnosti do věčnosti tvoří čas. Jaké to asi je vnímat všechny okamžiky naráz?
Jsme tady, zatímco Bůh v prostoru mimo prostor je s námi, ale jinak. Jaké to asi je… všude?
Jsme v tichu, nasloucháme lidským hlasům a zpěvu ptáků. Jaké to asi je slyšet všechno, od echolokace netopýrů po nejskrytější myšlenky?
Jsme sami, v těle pro sebe. Jaké to asi je… být společenstvím?

Stojíme, žasneme, nechápeme, propast vnímání příliš velká k překonání. A na druhé straně On, který ji stvořil a zároveň ji překračuje. Stanu se jedním z vás… a dovedu vás k sobě.

Obrázek uživatele HCHO

Proměnění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Seriálové drabble nesplňovalo zadání, tak zde je oprava.

Varování: 

Bible

Drabble: 

To je krpál! On si v pohodě vykračuje a já už nemůžu. Bodejť ne, když všechny věci táhneme s Jankem a Kubou. Ano, nabídli jsme se, je to přece mistr, ale proč vybral zrovna takovej strašnej krpál!

Nahoře jsme Janek, Kuba i já totálně odpadli. Když jsme se probrali, měl mistr úplně zářivý šat a s někým si povídal. Tak jsem myslel, že když jsme se s tím nákladem tahli do kopce, tak že aspoň postavíme stany. Ale pak byla mlha a ten hlas.

Celou cestu zpět jsem myslel na to oslnivé světlo, bylo to jen zapadající slunce?
Nebo ne?

Závěrečná poznámka: 

Lk 9,28-36

Drabble je inspirováno knihou Jezuitský návod (skoro) na všechno Jamese Martina, doporučuje tam představu scén z bible z různých pohledů jako jednu z forem modlitby. Zrovna o téhle scéně přemýšlím často, jak se někdy marně pokoušíme si vysvětlit nevysvětlitelné a chovat se realisticky v nepochopitelných situacích.

Obrázek uživatele Hippopotamie

List z kláštera Mar Saba

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod, neboť nejsem autorem a jenom cituji ...navíc má 101 slov.

Varování: 

dlouhý poučující komentář.

Drabble: 

„… z hrobu se ozval silný hlas. Ježíš přistoupil blíž a odvalil kámen od vchodu do hrobu. A hned šel tam, kde byl ten mladík, vztáhl svou ruku a vzkřísil ho. Ten mladík se na něj podíval, zamiloval si ho a začal ho prosit, aby s ním zůstal. Vyšli z hrobu a vešli do mladíkova domu. Byl totiž bohatý. A po šesti dnech mu Ježíš dal příkaz. A večer mladík přišel k němu. Měl na sobě plátno přes nahé tělo a zůstal s ním tu noc. Ježíš ho vyučil v tajemství království božího. Odtud šel a vrátil se na druhý břeh Jordánu."

Závěrečná poznámka: 

III,1-11, překlad Petra Pokorného, "Fragment tzv. Tajného Markova evangelia (po Mk 10,34)", in: Jan Dus - Petr Pokorný (eds.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. , Praha, Vyšehrad 2001, 51-52.

Tzv. Tajné Markovo evangelium: v roce 1958 profesor Morton Smith v knihovně kláštěra Mar Saba a při prohlížení jednoho rukopisu z poloviny století 17. zjistil, že poslední tři strany svazku jsou popsané řeckým rukopisem asi z 18. století, obsahujícím část dosud neznámého listu církevního otce Klémenta Alexandrijského jistému Theodórovi. Z kontextu vyplývá, že Theodóros se na pisatele obrátil s dotazem ohledně pravosti jistých textů, jichž prý užívali karpokratovští gnostikové a které představovaly tajné dodatky, jež sepsal ke svému evangeliu Marek. Kléméns ve své odpovědi píše, že karpokratovci opravdu z alexandrijské církve vymámili text tajné verze Markova evangelia, které bylo určeno jako „duchovnější evangelium“ zasvěceným, a cituje krátkou původní kapitolku, (jejíž druhá číst je obsahem drabblete), zařazovanou mezi Mk 10,24 a 35, kterou je však třeba „se zapřísaháním odmítnout“, protože „ne všem je možno povědět celou pravdu“. Podle Klémenta karpokratovci autentický text přeznačili a přidali k němu své nauky a interpretace. Kléméns se následně chystal podat svůj výklad, ale rukopis v půli věty končí.

Originál rukopisu se záhadně ztratil, ačkoli Smith ho po vyfotografování vrátil do klášterní knihovny, kde jej ještě v roce 1976 vidělo několik badatelů.
Kapitolou samu pro sebe je ale také historie bádání, která se točí kolem toho, zdali je celý Klémentův list padělkem, nebo ne, a pokud ano, z které doby a kdo mohl být autorem. Debata dosud probíhá, aniž by však kdo předložil zcela přesvědčivý důkaz pro autenticitu nebo proti ní. Je pozoruhodné, že se samotný obsah Listu Theodórovi zabývá tématem, co je text „pravý“ a co (karpokratovský či jiný) „padělek“ či dodatek, co je „pravé“ a „nepravé“ učení, kdy jde o interpretaci a kdy o dezinterpretaci a jakou má roli duchovní autorita předpokládaného autora. Zajímavá je i úvaha, zda nebo kdy je třeba „pravý“ text raději zamlčet. Pokud by se jednalo o padělek, šlo by tedy o padělek opravdu velmi rafinovaný, reflektující téma.
Zastánci teorie padělku mají za hlavního podezřelého Mortona Smithe. Poukazují na to, že to byl svérázný badatel, který si liboval v ne právě obvyklých biblických výkladech (hájil názor, že Ježíš vystupoval jako mág, který provozoval duchovní léčitelství, a v korespondenci s Gershomem Scholemem se zaujetím navrhoval chápání historického Ježíše jako libertinisty a podobné trochu praštěné interpretace, (které Scholem decentně odmítal), a že se zlomek zabývá tématem, které je možno vnímat jako provokativní (slova „zůstal s ním tu noc“ zpravidla chápou v novodobém sexuálním smyslu). Podle některých se Smith dokonce inspiroval románem Jamese H. Huntera The Mystery of Mar Saba, který a pojednával o nálezu falešného starověkého dokumentu, jenž zpochybnil Ježíšovo vzkříšení. Obhájci pravosti zase poukazují na to, že znalci písmo zařadili do 18. století, a že Smithova znalost řečtiny nebyla na tak vysoké úrovni, aby byl schopen napodobit Klémentův styl. A také byl Smith poctivý badatel a zpracování a interpretaci svého objevu zasvětil řadu let studia a teprve poté publikoval na toto téma dvě knihy, v nichž Tajné Markovo evangelium vykládá jako doklad zasvěcování do mystických praktik, jimiž Ježíš uváděl své stoupence do království Božího.
V kontextu raného křesťanství tedy List Theodorovi dává smysl, protože osvětluje záhadné pasáže z Markova evangelia o mladíkovi, který následoval zatčeného Ježíše oděný pouze plátnem, jež nechal v rukou svých pronásledovatelů (Mk 14,51-52). Dává smysl i v souvislosti raně křesťanských „mystérií“, neboť zmínky o lněné látce na holém těle a také o zasvěcení do „svatyně sedmkrát skryté pravdy“ mohou symbolizovat zasvěcení mysterijního typu. Smysl by však dával i jako novověký padělek, byť zcela odlišný. Umožňuje interptretaci, že by Ježíš mohl být chápán jako homosexuál, což homosexuální křesťané v dobách těžké homofobie v 50. letech 20. století mohli považovat za svoji „téměř skripturální“ podporu.
A pokud by bylo Klémentovo autorství listu pravé, tak by drabble bylo pravděpodobně nebylo dílem evangelisty Marka, ale spíše autora biblické fanfiction asi z půlky 2. století …
(omlouvám se za obsáhlý komentář, téma možných biblických padělků je strašně zajímavé, kdyby někdo chtěl číst více, kdysi jsem o tom psala zde, s. 107-111: https://digilib.phil.muni.cz/sites/default/files/pdf/141547.pdf )

Obrázek uživatele Owlicious

Hospodin si pamatuje

Fandom: 
Drabble: 

Bezdětných párů, jako byli oni, bylo v historii bezpočet. Někteří se bouřili, většina se však smířila. Za nimi stála rodina i pospolitost, nemuseli mít z budoucnosti strach. Vlastně už na nic nečekali.
Šel si po své práci - mluvil k Hospodinu jménem celého národa - když tu se stalo neslýchané.
Nebesa odpověděla.
Zaslíbením, o které tak docela nestál. Osobním, a přece ne tak úplně. Nedůvěra vytryskla z jeho nitra v proudu slov.
A pak nastalo ticho.
Skoro deset měsíců nikdo neslyšel jeho hlas.
Teprve, když mu dobře mínící sousedé chtěli "pojistit" dědictví, bylo mu dovoleno se ohradit.
"Můj syn se jmenuje 'Milovaný'."

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Zajetí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přidávám AU, protože je to asi na hraně hereze :D.

Drabble: 

Snažil jsem se s tebou mluvit, ale tys nikdy nechtěl poslouchat. Jako bys to neviděl.
Byli jsme přátelé. Věřil jsem ti. Proč jsi mě nevyslyšel?
Za zády mám vojenskou jednotku. Už nemůžu couvnout.
Klečíš, nevypadáš překvapeně. Přistupuji k tobě a skláním se, dlaň na tvé tváři. Ta tvář, tvé tělo, tvoje nitro, síla z tebe tryskající, už chápu, ano, opravdu jsi Syn Boží, najednou cítím slabost v kolenou, tohle nechci, stop, proč, jak jsem mohl?
Ale už není cesty zpět.
„Mistře,” splyne mi ze rtů.
Konám, co jsem započal.
Prostý polibek roztáčí soukolí, které nás oba rozdrtí.
Proč zrovna já?

Závěrečná poznámka: 

Inspirovala jsem se samozřejmě JChS (a Heaven on their minds) a také článkem Jardy Pechara z jednoho z posledních čísel Českého bratra.

Obrázek uživatele Owlicious

Tisícům pokolení

Fandom: 
Drabble: 

Všemocný by nemusel mít hranice.
Respektovat rozhodnutí těch, které uhnětl z prachu země byla Jeho volba.
Hranice, nastavené svobodnou vůlí, neláme silou.
Nenechá je ovšem ani stát jen tak.
Obchází naše hradby, tiše, trpělivě.
S jemným zaklepáním na bránu.
Vejde, když otevřeme, a promění všechno v tu nejlepší verzi.

Nejvyšší stvořený musí - spíš nechtě, než chtě - respektovat hranice, nastavené před začátkem času.
To mu nebrání hledat skulinky, jak proniknout dovnitř.
Obchází, jako lev, s hrozivým řevem.
Vtrhne dovnitř, aby ničil, zraňoval a požíral.
Nenechá uvnitř nic svobodného, není nic, co bychom před ním dokázali sami uchránit.
Přesto mu otvíráme radši...

Obrázek uživatele Owlicious

Dvě

Fandom: 
Varování: 

Porod

Drabble: 

Slyšely.
Tlukot dvou srdcí v jednom těle.
Přerývaný dech, kradený stupňující se bolestí.
Nevyřčené obavy.
Křik loku vzduchu, který jako první naplnil plíce.
Slzy úlevy, zvonící o hrubé pokrývky.
Chvály, kterými příbuzní mimo dohled vítali nový život.
Sání, předávající život z hrudi do úst.
Spánek, usazující se na unavených víčkách.
Náhlé napjaté ticho.
Vojensky přesné, těžké kroky za oknem.
Bouchnutí rozražených dveří.
Zlostnou otázku.
Vyčerpaný strach třesoucí tělem za nimi, tisknoucí náruč, možná trochu pevněji, než by se mělo.
Vlastní hlas, odpovídající.
Polopravdu, zachraňující sotva započatý život.
Zaváhání před odchodem.
Vděčnost, která nikdy nezapomene.
Připomínky svých činů v tisíci generacích.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o mých oblíbených hrdinkách z Egypta, porodních bábách Šifře a Púe

Stránky

-A A +A