III,1-11, překlad Petra Pokorného, "Fragment tzv. Tajného Markova evangelia (po Mk 10,34)", in: Jan Dus - Petr Pokorný (eds.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. , Praha, Vyšehrad 2001, 51-52.
Tzv. Tajné Markovo evangelium: v roce 1958 profesor Morton Smith v knihovně kláštěra Mar Saba a při prohlížení jednoho rukopisu z poloviny století 17. zjistil, že poslední tři strany svazku jsou popsané řeckým rukopisem asi z 18. století, obsahujícím část dosud neznámého listu církevního otce Klémenta Alexandrijského jistému Theodórovi. Z kontextu vyplývá, že Theodóros se na pisatele obrátil s dotazem ohledně pravosti jistých textů, jichž prý užívali karpokratovští gnostikové a které představovaly tajné dodatky, jež sepsal ke svému evangeliu Marek. Kléméns ve své odpovědi píše, že karpokratovci opravdu z alexandrijské církve vymámili text tajné verze Markova evangelia, které bylo určeno jako „duchovnější evangelium“ zasvěceným, a cituje krátkou původní kapitolku, (jejíž druhá číst je obsahem drabblete), zařazovanou mezi Mk 10,24 a 35, kterou je však třeba „se zapřísaháním odmítnout“, protože „ne všem je možno povědět celou pravdu“. Podle Klémenta karpokratovci autentický text přeznačili a přidali k němu své nauky a interpretace. Kléméns se následně chystal podat svůj výklad, ale rukopis v půli věty končí.
Originál rukopisu se záhadně ztratil, ačkoli Smith ho po vyfotografování vrátil do klášterní knihovny, kde jej ještě v roce 1976 vidělo několik badatelů.
Kapitolou samu pro sebe je ale také historie bádání, která se točí kolem toho, zdali je celý Klémentův list padělkem, nebo ne, a pokud ano, z které doby a kdo mohl být autorem. Debata dosud probíhá, aniž by však kdo předložil zcela přesvědčivý důkaz pro autenticitu nebo proti ní. Je pozoruhodné, že se samotný obsah Listu Theodórovi zabývá tématem, co je text „pravý“ a co (karpokratovský či jiný) „padělek“ či dodatek, co je „pravé“ a „nepravé“ učení, kdy jde o interpretaci a kdy o dezinterpretaci a jakou má roli duchovní autorita předpokládaného autora. Zajímavá je i úvaha, zda nebo kdy je třeba „pravý“ text raději zamlčet. Pokud by se jednalo o padělek, šlo by tedy o padělek opravdu velmi rafinovaný, reflektující téma.
Zastánci teorie padělku mají za hlavního podezřelého Mortona Smithe. Poukazují na to, že to byl svérázný badatel, který si liboval v ne právě obvyklých biblických výkladech (hájil názor, že Ježíš vystupoval jako mág, který provozoval duchovní léčitelství, a v korespondenci s Gershomem Scholemem se zaujetím navrhoval chápání historického Ježíše jako libertinisty a podobné trochu praštěné interpretace, (které Scholem decentně odmítal), a že se zlomek zabývá tématem, které je možno vnímat jako provokativní (slova „zůstal s ním tu noc“ zpravidla chápou v novodobém sexuálním smyslu). Podle některých se Smith dokonce inspiroval románem Jamese H. Huntera The Mystery of Mar Saba, který a pojednával o nálezu falešného starověkého dokumentu, jenž zpochybnil Ježíšovo vzkříšení. Obhájci pravosti zase poukazují na to, že znalci písmo zařadili do 18. století, a že Smithova znalost řečtiny nebyla na tak vysoké úrovni, aby byl schopen napodobit Klémentův styl. A také byl Smith poctivý badatel a zpracování a interpretaci svého objevu zasvětil řadu let studia a teprve poté publikoval na toto téma dvě knihy, v nichž Tajné Markovo evangelium vykládá jako doklad zasvěcování do mystických praktik, jimiž Ježíš uváděl své stoupence do království Božího.
V kontextu raného křesťanství tedy List Theodorovi dává smysl, protože osvětluje záhadné pasáže z Markova evangelia o mladíkovi, který následoval zatčeného Ježíše oděný pouze plátnem, jež nechal v rukou svých pronásledovatelů (Mk 14,51-52). Dává smysl i v souvislosti raně křesťanských „mystérií“, neboť zmínky o lněné látce na holém těle a také o zasvěcení do „svatyně sedmkrát skryté pravdy“ mohou symbolizovat zasvěcení mysterijního typu. Smysl by však dával i jako novověký padělek, byť zcela odlišný. Umožňuje interptretaci, že by Ježíš mohl být chápán jako homosexuál, což homosexuální křesťané v dobách těžké homofobie v 50. letech 20. století mohli považovat za svoji „téměř skripturální“ podporu.
A pokud by bylo Klémentovo autorství listu pravé, tak by drabble bylo pravděpodobně nebylo dílem evangelisty Marka, ale spíše autora biblické fanfiction asi z půlky 2. století …
(omlouvám se za obsáhlý komentář, téma možných biblických padělků je strašně zajímavé, kdyby někdo chtěl číst více, kdysi jsem o tom psala zde, s. 107-111: https://digilib.phil.muni.cz/sites/default/files/pdf/141547.pdf )