„Hlavně klid,“ rozmrzele utrousí Bulík. Vytahuje se na špičky, jak jen to jde, aby zahlédl, co nového se odehrává na náměstíčku pod oknem. Skrz zamřížované okno se dovnitř valí oblaka štiplavého kouře. Dav zřejmě zase o něco zhoustl. Lidé skandují: „Svobodu Francii, zrádcům smrt!“, někteří mávají trojbarevnými praporky a vítají klátivě přicházející hubenou postavu, která se odkašlává k dalšímu proslovu. Bulík usoudí, že už té podívané má tak akorát dost a usedne na okraj vany času v rohu cely. Ještě jednou prohlídne kapsy. Všechen prášek je pryč. V kapse však najde trumpetu, přeleští ji rukávem a vydá vřeštivě kvílivý pazvuk.
