DMD č. 4. pro 4. 4. 2023. Téma: Umučená mučenka

Šli jsme jednou tak lesem přes pole a louku a našli jsme krásnou květinu. Podle internetu jsme zjistili, že je to mučenka a vzpomněli si, že je to droga, na které je můj táta závislý. Rozhodli jsme se zkusit, co vydrží. Sehnali jsme slimáky, kyselinu a nazítří začalo mučení. Připravili jsme si ostré nůžky. Nejdřív jsme ji zastřihli, pak vypustili armádu slimáků, přelili a dodělali kyselinou. Třetí den jsme se na ni šli podívat a zjistili, že je ta rostlina neobyčejně odolná. Rozhodli jsme se ji podpálit, ale zvrtlo se to. Kytka rychle v plamenech zmizela. Byla to umučená mučenka.

"Of *course* I can do it," Lion smirked at his new mentor.
They were watching a woman buying fruits at the market. His mark - last test before he becomes an agent.
The youngster skipped to the stall. He made sure she noticed him, picked up one of the fruits, polished it on his shirt then ripped it in half.
"Will you go out with me?" he offered her one of the halves.
"Wasn't it supposed to be an apple?" she quipped.
"Only if you're into snakes," he shrugged. "I prefer things more juicy."
She took a bite, locking his gaze.

“Jejdanánku, co nám to zase nesete pane Vometal?” muž za pultem už zdálky zdravil nově příchozího. Ten začal vytahovat z kabely květináčky a stavět je na pult.
“Prosím Vás, taková lapálie. Prodal jste mi nějaké podivné ty Mučenky, co jsem tu bral minule. Listí to nemá, květy taky ne a potáhlo to takovými chlupatými chomáčky. Chtěl bych něco jiného.”
Šokovaný prodavač prohlédl květiny a pak se zeptal: “A pane Vometal, co takové pěkné okrasné kameny?”
***
Prodavač počkal až se za pánem zavřely dveře a potom zavolal dozadu: “Marie! Pojď se podívat! Viděla jsi někdy kytku co zároveň uschla a shnila?”

Denis Creevey stál před dveřmi ONI a třásl se nervozitou. První akce a on ji takhle zvorá.

Když si ho zavolala šéfka Edgecombeová , mohl se přetrhnout nadšením.
"Creevey, zítra má schůzku greenwichská skupina. Tady máte podklady o jejích členech. Vyrůstal jste v mudlovském prostředí, určitě nebudete mít problém zapadnout. Vaším úkolem bude zjistit v čem se tito jedinci liší. Jsou to motáci, mají podprůměrné IQ?"
"Ano šéfová."

Proč jen nemá fotografickou paměť jako Grangerová, stýskal si, když přes noc šrotil patnáct stránek informací.
Bohužel nedostatek spánku si vybral svou daň.
Jak jen bylo to heslo, umlčená milenka nebo umučená mučenka?

„Mango? Tady Ananas,“ představil se do telefonu kapitán Lefebvre. „Už týden nemáme žádné zprávy od Marakuji.“
…
„Vám se také neozval?
…
„Ne, Karambola taky nic neví.
…
„Durianovi bych nerad do něčeho strkal nos, ale asi nebude zbytí.“
S tím kapitán zavěsil. Leč ani poslední rada od Manga mu příliš nepomohla. O zmizelém agentovi s krycím jménem Marakuja nic nevěděl ani Durian, ani Pitahaya, ani Guava.
Tu na dveře zaklepal kurýr s balíkem. Lefebrve ho otevřel a zbledl. Uvnitř byla roztrhaná slupka marakuji, provázek, kleště, zápalky a poštovní známka republiky Marina Veneta.
Teď už nás zachrání jen Bob Saint-Clair, pomyslel si kapitán.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nedáme z toho ovocia, čo nám Anča zo supermarketu doniesla.
- Tú marakuju myslíš? Môžeme, ale poviem ti, niečo tomu chýba.
- A čo také, Pištík môj?
- Myslím, že by sme to mali so žinčicou do mixéru strčiť..
- Dobre hovoríš, súvislo, až mi je to divnô. A klobásky by sme mali pridať. Aspoň trochu, na chuť. A oštiepok.
- Starý môj, tak mixér vytiahnem. Ale na to najdôležitejšie sme skoro zabudli.
- Hej? A na čo?
- No predsa nakoniec to musíme slivovicou zaliať.

„Melouny! Berte dva pořádné, ať je za co chytit!“ šeptá hluboký ženský hlas.
Dáma v kostýmku významně nadzvedá obočí.
„Passion fruit.“ vzdychá hlas s mučivým důrazem na š. „Rozhodně si s ním užijete víc zábavy, než s nějakou nudnou umučenkou.“
„Naše paradajky vás vezmou do ráje.“
Sekuriťák se nepřítomně usmívá.
„Jeho banán. To chcete vidět v regálech!“ letí excitovaně vzduchem další hlášení.
Důchodkyně se zhluboka nadechuje a ztěžka se opírá o vozík. Matky zakrývají dětem uši a vybíhají ven prosklenými dveřmi, které se nestíhají otevřít.
Sex sells, přátelé. Ale možná nebyl nejlepší nápad najímat do Alberta hlavního marketéra erotického veletrhu.

Alfhildr se ten nápad moc nepozdával, ale Lars ji přesvědčoval, že takhle se k Wenche víc přiblíží.

Alfhildr nikdy nebyla v moderním baru. Neony jí způsobovaly nepříjemné mžitky před očima, přestože zatím nic nepila. Stejné nepohodlí jí způsobovala divná elektronická hudba.

„Havana," poručila si Wenche. „Co si dáš ty?" zeptala se Alfhildr.

Před Wenche přistál koktejl mléčné barvy. „To je kyslé mlíko?" zeptala se. „Já si dám pivo nebo medovinu," obrátila se na číšníka. Ten jen zavrtěl hlavou, tak zapíchla prst do nápojového lístku.
Když před ní přistál cocktail fruit exotique, prohlásila, že to už snad někdo před ní vyzvracel.

Jak řekl vrchní správce slov, méně používaná slova se trápí, sesychají a ztrácejí se, až jsou úplně zapomenuta. A tak čas od času musíme vzít slovník a jedno po druhém je provětrat. Někdy je to opravdu legrace. Někdy spíš mučení. Záleží na tom, jak se k tomu odpovědná postava… postaví.

Adheze, adice, adjunkt.
Baganče, bajonet, bakelit.
Cajk, calta, carevič.
Daktyl, darda, decimálka, dederon.

Pokračujem, držte si klobouky!

Inuace, Inuit, inulin.
Jarabáček, járek, jarl, jarmulka.
Keratóza, keratin, karyatida, karibú.
Margarita. Maraskino, maratón, marast.
Maracaibo, maracuja, marabu. ÉÉÉÉ MACARENA!

A vrchní správce slov tančí mezi mísami tropického ovoce.

Taroky, taverna, telefax, tortura.

„Co to je?“
Páťa, který přišel ve výpravně vystřídat Jindru, prstem ukazoval na hustý keř v obrovském květináči, jímž někdo zaplácl díru mezi počítačem a multifunkční tiskárnou.
„To je mučenka modrá,“ vysvětlil Jindra. Na tváři mu zahrál něžný úsměv.
„Další kytka? Hernajs, dyť už se to sem nevejde! Ten ibišek za chvíli prorazí strop, rýmovník se začíná plazit k náčelníkovi do kanclu a tchýnin jazyk mi volizuje stehna!“
„No, jak vidíš, místo jsem pro ni našel.“
„Jo, vidím. Jediný volný místo na mým stole.“
„Našem stole. Patří všem. A teď i mučence.“
„Fajn. Ale nepindej, až ji skřípnu do kopírky.“

Lampy zhasnuly, hvězdy zmizely a dokonce i měsíc přestal svítit. Žádné světlo. Všude kolem mě je jen temnota černější než nejsmutnější myšlenky. Nikdo nepřijde na pomoc.

Připadám si jako rostlinka zašlapaná do země. Jako umučené poupě potřísněné černou krví, která nejde smýt. Dokonce ani sedřít s kůží.

Bude to naše tajemství. Nikomu to neříkej. Nikdo by ti stejně nevěřil. Bylo by to ještě horší a mohla by sis za to sama. Akorát by tě zavřely do děcáku. Stejně je všechno jenom tvoje vina. Měla by ses stydět. Bude lepší, když na všechno zapomeneš.

Proč? Proč? Proč!
Bude lepší, když zapomenu.

It was a cold Friday evening in London. Last week, he was already dressed up, ready to get lost. To forget his pain. Except, he didn't. Meeting Henry still felt like a dream. They haven't seen each other since. Henry didn't send a note. And now, Victor was sitting at the dining table with Emily. They were having supper.
"I am not sure whether you or the fruit look more devastated," said Emily and Victor looked up in a confusion. "You are torturing that poor thing," she added, pointing at his plate. He looked down and stopped. They were quiet.

„Nemůžeš jednou,“ přivítala Thursday svou matku zvedající se ze salátu, „prostě normálně přijít? Pěšky?!“
„Netrefila bych,“ odvětila paní Zabini a z lodičky si oklepala rozmatlanou papriku. „Musím říct tvému otci, aby dal konečně opravit tu protipřemisťovací bariéru.“
„Neuklízej to!“ sykla Thursday, když si všimla matčiny hůlky. „Někdo tě uvidí!“
„Ty moje mučenko umučená,“ utrousila Zara a líbla dceru na obě tváře. „Tak to ukliď ty. Postarám se ti zatím o prodej. Ts, ts, ts,“ umlčela veškeré protesty a proplula na příď.
Než se Thursday vynořila z rozšmajdané zeleniny, obsloužila její matka celou hordu uchvácených kolemjdoucích. A nechala si všechny dýška.

Úponky mučenky obtěžkané uzrálými plody se vinuly po natažených lankách, jejichž hustá síť sice zabraňovala slunci v průniku, ale pod ní bylo ještě větší horko. Aspoň někomu.
"Bratři," promluvil správce velkostatku, "nikdo přece netvrdil, že po převratu bude na práci chladněji."
Chladná byla jen odezva třiceti sedících dělníků.
"Také bych rád bránil naše břehy," řekl správce co nejvzletněji. "Ale musíme bojovat prací!"
Utrhl bobuli.
"Každé prodané ovoce, přináší státu peníze na obranu. Zvětšuje naši sílu!"
Rozmáčkl mučenku v dlani, aby dokázal svou sílu, a po ruce mu stekla kyselá šťáva.
Dělníci se nepohnuli.
Druhý den přišli stávkokazi s nasazenými bodáky.

Ještě. Jeden. Krůček. Uf, fajn, držím se. Nožičky, balanc! Co to tam nahoře...? Talířek. Talířek ne, to by udělalo bum. Chňap chňap... kouká někdo? Čmajz! Kec. Hmmm, věda. To je zajímavé. Dá se do toho...? Eh fuj, brr, kyselý. Ale hele. Hníp hníp. Kape. Klouže. Prstíky počebujou trénovat. Kulička utíká! Hele, další... Spousta je jich. Dalo by se to nacpat... Eeeeee! Beeeee! Mám to v nose, dejte to pryč!
"Danísku!? Ježkovy zraky, takový svinčík! Odevzdej."
"Krimimi útočí."
Tak pochová mě tu někdo? Přináším oběti vědě!
"Na tohle by ani dvouvteřinový pes nebyl funkční..."
"Ne, ale máme tu jiné specialisty..."
"ŤUUU?"