Extraterrestrial Highway

Intergalaktické hovory nejsou právě levné, takže bylo lepší to neprotahovat. Počkal jsem do dvou do rána a pak prostě zariskoval.
Ben to naštěstí zvedl okamžitě. A přesně věděl, s kým mluví.
„Strejda George!“ zaradoval se. „Máma říkala, že vyprávíte dál. Takže Epizoda 7 nakonec bude?“
V žaludku mi dloublo provinilostí.
„Vadilo by, kdyby scénáristi využili tu tvou, řekněme…“
„Fázi, kdy jsem se choval jako pošahaná drama queen?“
„Mno.“
Zasmál se. „Myslel jsem, že potřebujete zápornou postavu, ne komickou. Normálně totiž spadám do kategorie Trapní příbuzní.“
„Půjde z tebe strach.“
„To doufám! A chci akční figurku.“
„Samozřejmě.“
Kylo Ren bude fascinující.

Pak Lukova tvář zmizela a svět se ponořil do laskavé, bezbolestné tmy. Setrval v ní celých třicet vteřin.
Pak se ozvalo:
„Tadááá!“
„?“ udělal jsem.
(Moje zmasakrované tělo stále leželo na podlaze, ale i bez něj jsem pořád mohl pokrčit rameny.)
Ze tmy vyklouzla drobná postava. Rozcuchané vlasy. Ruka, svírající plánek Death Star. Vzhůru nohama. Mohl jsem jen hádat.
„Průvodkyně?“
„Nazdárek! Vyšlo to.“
„Pořád jsem mrtvý.“ upozornil jsem ji.
„Dočasně,“ připustila. „Ale sluší vám to.“
Řádové roucho. Ani jsem se nemusel dívat. Klišé dovedené k dokonalosti.
„Dobře. Nějaké rady do začátku?“
„Neohlížejte se.“
Vykročil jsem a nechal temnotu za zády.
Napořád.