Světlíkov (vlastní fandom)

,,Platí", vydechl Marek, zadýchaný jako po maratonu.
,,Fajn, seš fakt první třída!" na to Paťas.

,,Tady máš ten tvůj slavnej balón!" A hodil ho Markovi zpátky,
ten jen ležérně natáhl ruce a stejně líně, jako se koala plazí po stromě,
přihrávku přijal.

Párkrát s ním zamyšleně dribnul o zem.

Nato promluvil jeden z Patrikových parťáků: ,,Ty, Paťo, nejdem už dneska?"
,,Jo, slibovals nám, že ještě prozkoumáme Severní Sklady a tam fakt nechcu, aby nám Modří čmuchali! A se svým novým boyfriendem si můžeš zašpásovat jindy!" Mrknul na Marka.

,,Jo, asi máš recht. Tak zatím zdarec, ucha, zítra bude
společná akcička!"

,,Celkově pak upřednostňuji osobní setkání..."
Patrik se odmlčel, jakoby už na tom, před čím osobní setkání
vlastně upřednostňuje, již nezáleželo.
Jakoby už nezáleželo vlastně na ničem kromě tohoto momentu.
Marek už ani tak nevnímal jeho slova, jako jeho dech, který
cítil již bezprostředně na svém obličeji. Bezděky polkl.
Poté Patrik udělal zřejmě nejodvážnější věc toho večera.
Sice letmo, ale přesto zaznamenatelně, spojil své rty
s těmi Markovými.

Šok. Ticho. Facka, která tak jako tak musela přijít.
Radek a Tomáš zírající jeden na druhého neschopni slova.
S nepřítelem se přece nemiliskuje!

Marek byl zaskočen frajírkovou drzostí, která mu zároveň
neskutečně imponovala.

Jak Markovi kamarádi, tak Patrikovi nohsledi se zvědavostí sledovali,
kam ho to vleče. U Markových kamarádů se ta zvědavost mísila
s rozladěností, u Patrikových patolízalů spíše s jistou dávkou
dobrodružného vzrušení, s otevřenou pusou však zírali všichni.

Marek už nebyl žádné dítě. Vždyť mu táhlo již na jednadvacet
a ten floutek mohl být sotva o dva roky starší.

Modrotričkaři se přece a onou konkurenční partou Červených triček
potýkali už drahnou dobu a on to přece v takto klíčový okamžik nezvoře.

I kdyby měl obšťastnit celou bandu, anebo si pro balón lézt na střechu,
popasuje se s tím jako tvrdej chlap.

Bylo líné páteční odpoledne.
Marek si jen tak ležérně dribloval s basketbalovým míčem,
který semtam předal buď kamarádovi nalevo, nebo napravo od sebe.

Při této bohulibé aktivitě přemítali, jestli jít radši lelkovat do parku
anebo na koupák okukovat vysportovaný kluky.

Když najednou... Zvuk driblujícího balonu utichl
a opět ho měl v rukou ten protivný blonďák ze Světlíkova se dvěma nohsledy a rošťácky rozcuchanými vlasy. ,,Zdar frajere, tak co uděláš teď?" Zahleděl se přímo na Marka.
,,Třeba si budu představovat, jak mi ho kouříš!"
,,Nějakej drzej, mladej. Abych si nepředstavoval, jak kouříš ty mně!"
,,Mě neubude."

Atmosféra by se dala krájet.