Čtyři z tanku a pes

Hele, co to tady máme? Pro to si tedy zajdu, trní netrní.
"Co to máš, Šariku? Čepici? Počkej, to je..."
Jo, to je jeho čepice. Nažehlená, vypraná...
"...jeho čepice! Tady je jmenovka. Teď ho najdeme snadno. Šariku, jsi hrdina!"
I kdyby mi postavili sochu a dali věnec kolem hlavy, nebyl bych šťastnější. Věnec jsem totiž dostal, z buřtů. A uzeleněný z komína. A ještě...
Nějak mě to zmohlo. Čepici uklidím, na pelíšek se natáhnu a dobrou noc.
"A kde je sakra ta čepice? Šariku, nemohl bys ji najít ještě jednou?"
"Nebuď ho. Spí na vavřínech."
Na vavřínech ne. Na čepici.

"Můžeme si vzít speciální vybavení, tak toho využijeme." rozhodl se Gustlík.
"Tomáši, kde jsi?"
Támhle, je cítit zpod hory batohů.
"Počkejte chvíli, jsem těma krámama ověšenej tak, že jsem skoro neprůstřelnej!" oddechoval Tomáš.
"Tak budeš neprůstřelnej úplně, bezpečnost především! Co bychom ještě... pořádný světlomet na hledání v soumraku!"
"To si k němu nafasuj i soumara. Mně tak neříkejte, u nás na to používali osly a voly, to bych si mohl vzít osobně!!!"
"Nech ho, víc toho neunese." přimluvil se Jenda.
"Tak půjde dvakrát! Však mu nohy neupadnou."
Rup! Buch!
"Nohy ne, ale batohy jo. Gřeši, kde seš s tím tankem?!"

"Jak se mohl ztratit navigační expert v lese?" vytřeštil oči Gřeš.
To je teda opravdu přínos do armády... Vyplatí se ho vůbec hledat?
"On je Rus, který vyrůstal ve stepi, a les nikdy neviděl." začal vysvětlovat generál. "Poslali ho sem pod heslem "rovina jako rovina". Asi si chtěl šplhnout, přinesl mi rybu, mulleta, takovou parmici, pořádně zdivočelou, pocákala mi všechny papíry. Poslal jsem ho i s ní k šípku, a teď ho nemůžu sehnat."
Vzal si na to čistou uniformu, toho nevyčenichám.
Jendovi probleskl hlavou nápad. Zaradoval se, až nadskočil. "Že by to vzal vážně a šel hledat šípkový keř?"

"Banánovým hájem se plíží tygr a chce sežrat gazelu!" hlásalo rádiové vysílání.
No nazdar, asi jsme místo velitelství naladili rozhlasovou hru.
"Gazelo, pozor!" stál si na svém hlas z rádia.
"Tomu radistovi asi hrabe. Jsi si jistý, že je to on, Jendo?" pochyboval Gustlík.
"Opravdu je to on." bránil se Jenda.
Asi je to tak dobrý tajný kód, že mu ani my nerozumíme.
"Dej to sem!" vecpal se Gustlík k rádiu. "A ty nám tu přestaň předčítat nějaká akta banánového háje a vysvětli nám, co máme dělat."
"No dobře. Jede k vám německý tank, tak si na něj dejte bacha."

"Abychom vás mohli vzít do osádky, musíte ukázat, co umíte. Šarik umí vytáhnout šálu z výfuku. Co umíš ty, Jendo, kromě fórů se šálou?"
"Uvidíte zítra na střelnici."
"Počkáme. Koukněte, já a Gřeš umíme tohle..." Vasil přiložil ke kmeni hřebík, Gřeš roztočil věž, aby hlaveň posloužila jako kladivo. Deseticentimetrový hřebík byl skoro celý zaražený ve stromě.
Dobrý! Zajímalo by mě, co by dělali, kdyby potřebovali ten hřebík zatlouct o půl metru výš.
"Ukažte!" Gustlík chytil zbyteček hřebíku prsty a zatáhl. Trh! Skříp! Hek!
"Nezapomněl sis náhodou kleště?"
Ty si vůbec nějak věříš, copak vytrhneš hřebík ze stromu holou rukou?
Vytrhl!!!

Plížil jsem se chodbou metra a poslouchal jsem, co si povídá několik německých dezertérů.
"V tomhle podsvětí nás nikdy nenajdou. Vylezem, až bude po válce."
"Do bitvy už mě nedostanou. Ti sověti mají strašné zbraně."
"No, vedle mě proletěla kaťuše a několik dní jsem neslyšel."
Buď rád, že vedle tebe nestartovala.
"My proti tomu máme špatné zbraně. U nás svázali šest minometů k sobě, vystřelili jsme na tank a netrefili jsme se ani jedním."
Nediv se, měli jste zohýbané zaměřovače. Něco bychom o tom s Jendou věděli.
"Ale ze všeho nejhorší je ten tankistický..."
Konec historek! Vrrr! Haf! Raus!
"...pes!!!"

Pes Šarik, práce všeho druhu! (Takový hafan pro všechno).
Jámu vyhrabe i zahrabe, vola povalí (alespoň toho dvounohého), najde ztracenou kost, ochotně zryje každý záhon, aportuje i láhev, nedá se uplatit buřtem (jedině klobásou).
Vypátrá každého, kdo se čtyřicet osm hodin nemyl!
Neomylně najde špajz! (Dobře, častěji hledá výbušniny a střelivo.)
Uloví každého nepřítele, zvláště se slepicemi má praxi.
Kolíčky rozsévá (že ještě nevyklíčily, není jeho chyba).
Umí skvěle větrat tankistické kukly.
Má vlastní tank se čtyřčlennou posádkou, na jehož provoz neustále dohlíží.
Nezanedbatelný je i jeho okouzlující zevnějšek, šarmantní povaha a exotický sibiřský genofond.
Jo!!! Takhle se balí feny!

Buď je to nějaká nová bojová taktika, anebo vojáci už nevědí, jak se zabavit. To, že ti moji si poplácali obličej barvama, bych chápal. Červená do jahodí, modrá do borůvčí, žlutá do písku, chybí šedá do bahna, ale tam stačí padnout a je vymalováno. Na mě jako maskování navěsili barevné pentle. Nepraktické, zůstanou viset v prvním křoví. Ale to, že Vichr se zamaskoval jako kohout, nepochopím. Nač tolik peří na čapce, copak útočí na drůbežárnu? Nebo tím chce nepřítele lehtat pod nosem? Támhle se na kopeček škrábe nějaká chodící botanická zahrada. Vždyť je to velitel brigády!
"Tímto zahajuji tankistický karneval!"

"Počkejte, testujeme nové..." Huuuuíííífííí... buch! "...varhany!"
"No tak klidně!" souhlasil Vasil a udělal si pohodlí v poklopu.
Náklaďák varhany vyvezl a koncert zkázy mohl začít.
Místo libé hudby se ozval strašný hukot.
Rychle jsem se spasil skokem do rybníka. Pod vodou to bylo o něco lepší.
Jenda si zacpal uši a otočil se zády.
Gřeš se zaradoval: "To zní jako má rodná gruzínština. Jako křik orla nad horami!"
"A jako hamrem do hlavy!" překřikoval se s varhanami Gustlík.
Vasil se držel za uši a pozoroval plameny šlehající z jednotlivých píšťal.
Konečně ticho!
"Skvělé! Koncert na kaťuše se Hitlerovi líbit nebude!"

Copak to přistálo na tanku? Že by reklamní německý leták?

Vůdce třetí říše snídá k čaji sušenky Árijec! Jsou vypečené do zlatova až blonďata, součástí balení jsou i modré cukrovinky. S ničím a nikým se nemažou. Upečeno na kvalitní literatuře. Jedna bílá mouka, jeden bílý cukr, jedno bílé mlíko!
Přidáno alpské máslo z Obersaltzbergu. Hněteno křížovým hákem, ručně splétáno do tvarů orlího hnízda. Geschmack mach frei!
Kupujte je také, následujte fýrera!
Jen díky nim si podrobil Evropu!

Ha, je to jasné! Hitler snídá nad mapou Evropy! Už víme, jak na něj. Když ji vyměníme za jeho fotografii, podrobí se sám!

"A ještě do druhé nohy!" výskl anglán.
"Jak mu ta vodka zachutnala!" smál se Jenda.
"Roll out the barrel..."
"Barel mu nedávejte, i ze sklenky je na mraky," varoval Gustlík.
"Hele, esesák!" škytl angličan. Za křovím vykukovala hlava v čepici.
"K zemi! Obejdeme ho zezadu. Potichu!" popadli samopaly tankisté.
"Vsaďte se, že mu holou rukou srazím čepici z hlavy."
"Neblbni, jdeš na smrt!"
"Sázka je sázka - na život i na smrt!"
"Fofrem chlapi, musíme být u němce dřív, než si toho ochmelky všimne!"
Předběhl je. Srazil mu čepici.
Esesák neprotestoval. Byl to jen strašák do zelí, navlečený do odhozené uniformy.

"Ta pevnost není moc velká, nebudeme na ni plýtvat střelivem, stejně se nám vzdají."
Před opevnění přijely dvě divizní jednotky s tanky i pěšáky.
Gřeš zdvořile zaklepal na vrata hlavní tanku.
"Můžeme dál?"
Na ochoz pevnosti vystoupil feldvébl a vykřikl: "My se nedáme-"
"Tak si na vás zavoláme posilu!"
"Povídám, my se nedáme-"
"Taky to tady můžeme celé vyhodit do vzduchu."
"Hergot, my se nedáme-"
"Teče vám do bot. A bude ještě víc, když překopeme hráz rybníka."
"Sakra! My se nedáme-"
"Připravte plamenomety!"
"Nechte mě už konečně domluvit!" rozčiloval se Němec. "My se nedáme zmasakrovat jako u Stalingradu. Vzdáváme se!"

Táborový rozhlas burácel: "Škrrrrrk škkkrt Kar...téna! Lup! Bzzz! Voláme: Hrk! Bum! Kar...- písk! -téna!"
"Karanténa? Ale proč?"
Co blbnou, to si myslí, že snad někdo chytil blechy?
"Cože, izolace? Odkdy to platí?"
"Zásoby jsou tu jen na dva dny, zítra měli přivézt!"
"S tím opušťákem se mohu rozloučit."

"A zrovna mělo přijet kino!"
"Kino je mi volný, mám domluvený rande se sestřičkou ze špitálu... to abych lezl přes plot..."
Panika rostla, bobtnala a šířila se. Jen já byl v klidu, protože jsem slyšel zprávu správně.
"Voláme Karla Téna! Velitel s ním chce mluvit." ozvalo se konečně z reproduktoru srozumitelně.

"Au, štípla mě!" vykřikl Gřeš.
"Kulka?" ptal se Gustlík.
Copak kulky štípou?
"Ne, včela!" vyvalil oči Gřeš.
"Kde se tady vzaly, potvory?" začal se ohánět Vasil.
"Nemávej kolem sebe, uklidní se a posedají si." doporučil Jenda.
"Moment..." Gustlík vyskočil z tanku, našel na spáleništi uhlí a začal včely vykuřovat.
"On nás snad chce udusit!" nadával kašlající Gřeš.
Posádka byla z tanku venku dřív než včely. Já evakuaci vedl.
Půlka našeho tanku vězela v přejetém úlu. Kryti kouřovou clonou jsme seškrabali med do sklenice jako dárek pro generála.
Včely jsou malé, ale ne neškodné, zvláště když žďuchám Gřešovi do ovládacích pák.

Armádní rozkaz číslo jedna:

Vojenské kuchyni se přikazuje, aby nepoužívala při vaření zázvor, skořici a anýzz, aani, pokud vojákůúm slíbí perníčky. Tyto byliny vojáky nadýmají. Naše armáda nemá zapottřebí vítězit nad nepřítelem nečestnými proostředky. Plyny při nadýmání nelze použít jako bojové.

Vojsku je zakázáno leščtit si boty vepřovým sádlem, povolené je pouze sádlo holubíí a kommáří. Neevěřte komárům, i kdyby slibovali, že budou útočit pouze na nepřátele. Proto nejsou součástí naší armádny.

Jen zakázáno umisťovat na tanaky rekhlamy, pokud jsou propagovány kvalitní výrobky. Přislíbené platby inkasujte předrem.

A hlavně nevěřte Hitlerovi, ať řekne cokoliv. Kecaá, žvaní, mlží! Vlk tadky sliboval!