Někdy se zdá, že je snad všude temno
a člověk má chuť křičet, skoro řvát -
tehdy se ujistím, že jsi tu pořád se mnou
a stisknu ruku vedle na peřině.
Za křídly noční můry číhá chlad
ale jsi tu, a když se dívám vině
do očí, přímo, přestávám se bát.
Jenže ty říkáš, že ti chybí Cesta.
Hluk větru ve vlasech a nebe plný hvězd
a že máš pocit, jako bych tě trestal,
že čeká tě křik racků nad horami
a širý moře, činy pro pověst
Vím lidi občas zůstávají sami
Tak leť už, Vlaštovko, leť a nech se nést