Godzilla

“A hlavně se chovejte slušně!” ukončil otec standardní výchovný proslov, který ovšem žádný z jeho potomků neposlouchal na víc než půl ucha.
Okolní lákadla zcela zaměstnávala jejich pozornost. Barevná světla! Hudba! Hromada lidí!
“Pozor kam šlapeš!” křičel otec nervózně, když nejstarší syn neohroženě vyrazil vpřed.
“Nešťouchej do toho!” zarazil kvapně dceru, kterou zaujala základna vysoké pyramidové struktury.
“Chcete snad, aby nás odsud zase vyvedla ochranka?” chytal se za hlavu, když se jeho nezdárné děti jako na povel rozběhly každé na jinou stranu.
“Ale jen je nech proběhnout,” zabručela na manžela dobrácky paní Godzillová, “vždyť jsou ještě malí a skoro neškodní.”

Už už se zdálo, že Ijáček skončí v břiše strašné příšery, která přišla z města, kde bourala domy a šlapala po autobusech. Rozevřela tlamu s tolika zuby, že by je ani Kryštůfek Robin nespočítal, a chystala se osla sežrat.
„A neupejpej se, klidně si kousni,“ řekl Ijáček do tlamy.
Tu se nad ním mihl stín moudré sovy. „Za Ijáčka!“
Bum! Bzzz...! V hubě tančí včely!
Příšera zakňučela a utekla. Na louku se seběhla všechna zvířátka.
„Tak pac a pusu!“ volal Klokánek za příšerou.
„Vy jste mě zachránili,“ řekl Ijáček překvapeně. „Páni.“
Pak si všichni přinesli spoustu medu. Pú se probudil.