Na koho to slovo padne...
Adam, Eduard a otec stáli před velmi pochybným podnikem. Včera totiž vážně neusnuli, takže dorazili k cíli už dnes večer. Teď se rozhodovali, kdo půjde dovnitř vyzvídat informace o rytířových dětech.
"Já ne," prohlásil šlechtic. "Slad má děsně silné retenční schopnosti. Neodlepil bych se od piva a na děti bych zapomněl."
"Musíš tam sám, Adame." pokrčil rameny Eduard. "Já bych tam mohl potkat někoho, komu jsem už hrál."
Adam se nadechl, otevřel dveře a vkročil do krčmy.
Skrčil se před letícím džbánem, vyhnul se ruce, která ho chtěla zatáhnout do hospodské rvačky a s pocitem předčasného vítězství zamířil k hostinskému.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je dobrý. Z poslední věty
To je dobrý. Z poslední věty jsem nadšená.
A bude líp. :D
A bude líp. :D
Dobrý! :D A napínavý:)) Je
Dobrý! :D A napínavý:)) Je legrace, kolik drabble se dnes odehrává v hospodách... moje taky:))
Tuším malér :D
Tuším malér :D
Ajajaj, jestlipak se záměr
Ajajaj, jestlipak se záměr podaří
Děkuji vám všem za komentáře
Děkuji vám všem za komentáře
Od pohledu slušný podnik...
Od pohledu slušný podnik...
Divoká hospoda. Ne nadarmo
Divoká hospoda. Ne nadarmo platí pravidlo, že do restaurace vstupuje jako první muž.