Deus Machina

Bůh se zděšeně ohlédl. Uviděl Jiřího svírat motyčku v zubech. Natáhl se po ní, ale Jiří ji pustil. Motyčka spadla na zem a skutálela se Adamovi do ruky.
Bůh se proti němu rozběhl, ale narazil do neviditelné stěny. Zkusil se otočit. Opět náraz. Byl v pasti.
"Konečně to máme za sebou," nadechl se Adam.
Máchl motyčkou, a Jiřímu i Anežce spadly pouta. Eduard si slyšitelně oddychl.
"Ještě toho s tou motyčkou budeš muset hodně napravit," řekla Anežka. "Bůh tu rozhasil kde co."
"Fajn," připustil Adam. "Ale odsud odejdeme."
"Poslední zhasne!" zažertoval Jiří.
Adam pokrčil rameny, švihl motyčkou a zhaslo slunce.

"Dost bylo kecání!" rozhodl se Adam. "Jdeme tomu Bohovi vyprášit kožich!"
"Do boje, Adame, já ti zase zahraju!" nadchl se troubadůr. Hrábl do strun, a nic. Zkusil to znovu, ale opět bez odezvy.
"Proč nehraješ?" podivil se Adam. Vtom ale uviděl, jak Bohovi v ruce zlověstně září motyčka.
"Myslíš si, že bych ho nechal?" ušklíbl se Bůh.
"Co jsi mu sakra vyvedl?" vykřikl Adam.
"Tu jeho hudbu jsem nahradil hlukem ticha. Celkem užitečná schopnost, když nechcete, aby vás někdo vyrušoval."
Adamovi mezitím došlo, že Bůh má svou moc nejspíš uloženou v té motyčce. Skočil, natáhl po ní ruku... a prd.

"Pamatuješ si, jak jste mě chytili?" začal vypravovat Bůh.
"Samozřejmě!" zavrčel Adam.
"Ten den jsem si uvědomil, jaká je má role v příběhu. Myslel jsem si, že jsem jen manipulátor v pozadí. Ale pak mi došlo, že jak jste mě odhalili, tak jste mě uvrhli do pozice padoucha. Člověka, který je odsouzen k prohře, a nemůže s tím nic dělat, protože by to narušilo příběh. A hádejte, co jsem udělal?"
"Stal ses punkerem!" vyhrkl Adam. "Přestal jsi respektovat pravidla, začal sis dělat všechno po svém, to jsou známky punku, ne?"
"Ne, debile! Zbavil jsem se tě a začal přepisovat příběh!"

"To byl teda nápad!" nadával Eduard. "Moc se s nimi mažeš. Mohli jsme je naložit na kozu, ale my je místo toho taháme na vozu."
"Zaprvé, to není vůz, ale trakař," hájil se Adam. "Zadruhé, koza by je brzo shodila a zdrhla k nejbližšímu dlabanci."
"Tak mohli jít pěšky!" zlobil se Eduard.
"Blázníš? Utekli by nám!"
"Moc vám to s tím trakařem nejde," uchechtla se Anežka. "V páce by vás porazil i křeček. Vycpanej."
"Moc neprovokuj, nebo ti něco zahraju!" nakrkl se Eduard.
Vtom se před nimi otevřela země. Z pukliny vystoupal nepříjemný žár a svalnatá postava s růžovou motyčkou.

"Děláš si z nás srandu?" vytřeštila oči Anežka.
"Ty sejmeš Jiřího, já Anežku," pošeptal Adam Eduardovi.
"Blázníš? Oni jsou ověšení kušemi a meči, nemáme šanci!" koktal Eduard.
"Nevadí. Sejmu je sám, jen mi zahraj do boje," poprosil Adam. Roztrhl kapesník, nacpal si ho do uší a vykřikl: "Hrrr na ně!" Rozběhl se směrem k Jiřímu a Anežce.
Eduard brnknul na loutnu. Chalupa se otřásla a ze stropu spadlo několik trámů. Vše se skrylo v rozvířeném prachu.
Když se oblaka prachu usadila, Eduard viděl Adama, jak svazuje sourozencům ruce, kterými se ještě drželi za uši.
"Tak to bychom měli," oddechl si.

Loupežnici jsem dělala měsíc. A byl to fakt jináč. Když začínáte jako dobrodruh, který vše vidí optimisticky, nevidíte před sebou velký špatný. Třeba, že byste měli začít přepadat lidi. A v tomto bodě narážíte na první problém: Jakou zvolit zbraň? Asi byste šáhli po kuši a dýce. Ale když nic takového nemáte, máte problém. Nikdo vám nedá peníze, když mu vyhrožujete rybičkou. Pak vás napadne kyj. Hádám, že jste ho nedrželi v ruce. Buď je těžký, že ho nezvednete, nebo drobný klacík. Nakonec vám nezbyde nic jiného, než škrtit lidi tkaničkou od boty. A tu druhou si při tom přišlápnete!

Zatímco Eliška učila rytíře hrát šachy, Adam s Eduardem se vydali na průzkum.
Zrovna se plížili pod jedním oknem, když uslyšeli hlas:
"Tenhle je tvrdej. Trápím se s ním hodinu, a nic!!!"
"Hoď ho do hrnce. Chvíli ho povaříme a uvidíš, že vyměkne."
Eduard se zarazil: "Snad tam někoho nemučí?"
"Houby vařit! Na to nemáme dost velkej hrnec. Strčím ho do krbu!"
"Ten se mi nechce roztápět. Zkusím to ještě kudlou. Jestli ani to s ním nehne, tak se neznám."
"Au!!!" ozval se bolestný výkřik.
Adam zbledl.
Okno se otevřelo a zakrvácená ruka z něho vyhodila vzrostlý tuřín. "Pitomá zelenina!"

"Hele," napadlo Eduarda. "My vlastně potřebujeme poznávací znamení. Kdybychom se rozdělili, nemuseli bychom se potom poznat."
"Snad si zapamatuješ tři obličeje," zavrhl myšlenku Adam.
"Já možná, ale otec těch dvou asi ne!" vysvětloval bard.
"No dovol!" urazil se rytíř. "Vás si pamatuju! Ty jsi dráteník, tenhle je Aleš, nebo Alex, to je jedno. Hleďme, kde se tu vzala dívka?"
"Já jsem taky člen výpravy!!!" nakrkla se Eliška.
Eduard zaúpěl: "On je marnej! Dráteník, slyšeli jste ho??? Vždyť zapomněl i koně, natož znamení!"
"Nesmí zapomenout, že jsme jeho spojenci. Ale jak???" zamyslel se Adam. "Co kdyby mu to připomínal duch Boulemír???"

"Jak to vlastně bylo?" zeptal se Adam.
"Pamatuješ si, jak jsi zmizel, prý do skutečného světa?" začala vypravovat Eliška. "Tak toho bůh ze stroje využil. On má totiž jednu hrozně silnou schopnost. Může přepsat příběh knihy, ovlivnit chování postav a cokoliv, když se autorovi vymkne příběh z rukou. Zmizení hlavního hrdiny je dost velký problém na to, aby bůh mohl tuhle schopnost využít."
"Já tušil, že v tom má prsty on!!!" vzplály Adamovi oči.
"Co žvaníte? Jaký bůh ze stroje, jaká kniha, jaký autor?" nechápal Eduard.
Adamovi až teď došlo, že Eliška musí pro ostatní znít jako generátor náhodných slov.

Adam vyšel z krčmy. Vtom mu ale někdo přetáhl přes krk něco, co připomínalo tkaničku z boty, a začal ho škrtit. Adam marně lapal po dechu. Připadal si jako ježek, kterého někdo místo do klece dal do pece. Už ztrácel naději, ale vtom uslyšel Eduarda a otce, jak mu běží na pomoc. Vzchopil se, zatnul pěst a praštil veškerou silou útočníka loktem do žaludku. Ten nic takového nečekal, takže měl Adam příležitost vyvléknout se ze škrtidla. To už přiběhli Adamovi přátelé. Eduard praštil škrtiče loutnou. Otec mu namířil na krk meč. Adam teatrálně strhl útočníkovu kápi a zděsil se: "Eliško???"

"Eduarde, víš vůbec, že hraješ falešně???" zeptal se otec.
"Lidé to tvrdí..." zamyslel se bard. "Ale já si to nemyslím. Podle mě jen nemají vkus."
"Ještě jsem neslyšel, že by se někomu líbila. A celkem pochybuji, že nikdo nemá hudební sluch."
"Nedoceňují mé experimentální tóny. Jednou mne lidé uvidí jako obra, na jehož ramenou bude stát novodobá hudba."
"A to ta hudba také vždy vyplaší celý les?"
"To se stalo jednou. Asi jsem měl začít jemnějším tónem, aby se zvířata nelekla."
"A to se lekly i všechny ty předměty, které tvá hudba prý zničila?"
"Ty prostě nevydrží trochu hlasitější hudby!!!"

"To není možný!!!" zabědoval Adam. "V celém lese snad není ani jedno zvíře."
"Slyšel jsem, že zvířata milují hudbu," zauvažoval Eduard a zlehka brnknul na jednu strunu.
Nastal chaos. Zpod všech kořenů se vyřítily lišky a jezevci. Z houštin vyskočili srnci a jeleni. Adama povalila prchající černá ovce, očividně zatoulaná. K nebesům se vznesla bílá vrána, následovaná asi tisícem dalších ptáků.
Když si Adam setřel z očí zbytky spadlého hnízda, uviděl své přátele se pomalu zvedat z trávy.
"Myslím, že můžeme pokračovat v cestě," prohlásil Eduard. "Pro dnešek už nemám na zvěřinu chuť. A pochybuji, že po tomhle vůbec usneme!"

Adam s bardem kráčeli úzkou polní cestou. V tom se ale zpoza kopce vynořila známá postava v brnění.
"Nejste vy otec Jiřího a Anežky?" vyhrkl Adam.
"Ano, jsem to já," odvětil rytíř.
"Myslel jsem, že jezdíte na koni," znejistěl Adam.
"Jezdil jsem. Ale pak jsem ho někde uvázal a zapomněl jsem kde," vysvětloval otec. "Ale ty děti mi teď dělají vrásky. Člověk jim dává všechnu svou lásku a péči, a oni mu ji ani trochu neopětují. Jen dělají problémy. Krále provdali za čarodějnici, spálili roucho a pohrozili lesovraždou. Nebo tak něco, já si ty hrozné zvěsti radši ani pořádně nepamatuju."

Z jakého dřeva je vyrobena Eduardova loutna?
A) bukového B) dubového C) ebenového D) modřínového

Který stařecký problém má otec Jiřího a Anežky?
A) krátkozrakost B) impotenci C) sklerózu D) koktání

Čím je ozbrojen bůh ze stroje?
A) zlatým mečem B) teflonovou pánví C) velikonoční pomlázkou D) růžovou motyčkou

Deus Machina vypadá jako...
A) křeslo B) umyvadlo C) je neviditelná D) automobil

V co vás může proměnit Oldřichova matka?
A) v macaráta B) v žábu C) v gekona D) v myš

Jakou schopnost má roucho Evino?
A) zkrášlí ženu, co ho nosí B) zneviditelní vás C) vyléčí vás D) žádnou

"Eduarde, mám skvělý nápad!" řekl Adam, "Vyrazíme spolu na cestu. Já přemůžu Jiřího a Anežku a ty o tom složíš píseň!"
"Blázníš? Ani nápad! Inter arma silent Musae, ve válce mlčí můzy!" vymlouval se bard.
"Tohle není válka, jen normální hrdinský čin," utěšoval ho Adam.
"Tak teda dobrá," souhlasil troubadůr.
Adam si mnul ruce. Také nebyl zrovna bojovník, ale to mu nevadilo. Spíš než přeprat chtěl zkusit své kamarády přemluvit, aby mu pomohli proti tomu, kdo má tohle zmatení vzpomínek na starosti. Ale barda potřebovat bude. Kdyby se cokoliv pokazilo, vždycky je lepší mít po ruce nějaké zbraně hromadného ničení.