Zajetí
Přidávám AU, protože je to asi na hraně hereze :D.
Snažil jsem se s tebou mluvit, ale tys nikdy nechtěl poslouchat. Jako bys to neviděl.
Byli jsme přátelé. Věřil jsem ti. Proč jsi mě nevyslyšel?
Za zády mám vojenskou jednotku. Už nemůžu couvnout.
Klečíš, nevypadáš překvapeně. Přistupuji k tobě a skláním se, dlaň na tvé tváři. Ta tvář, tvé tělo, tvoje nitro, síla z tebe tryskající, už chápu, ano, opravdu jsi Syn Boží, najednou cítím slabost v kolenou, tohle nechci, stop, proč, jak jsem mohl?
Ale už není cesty zpět.
„Mistře,” splyne mi ze rtů.
Konám, co jsem započal.
Prostý polibek roztáčí soukolí, které nás oba rozdrtí.
Proč zrovna já?
Inspirovala jsem se samozřejmě JChS (a Heaven on their minds) a také článkem Jardy Pechara z jednoho z posledních čísel Českého bratra.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to je hrozně dobrý
to je hrozně dobrý
Letí do oblíbených, to je
Letí do oblíbených, to je skvělý výběr scény i zpracování. A já mám pro věci na hraně hereze docela slabost :D
Na hraně hereze to určitě
Na hraně hereze to určitě není, parádní drabble.
Do oblíbených! (:'()
Do oblíbených! (:'()
Děkuji moc :)
Děkuji moc :)