Hippokratova přísaha

V deset večer přestala hrát swingová kapela a vystřídal ji profesionální DJ.
Jakmile se ozvali Bee Gees, věděl, co bude následovat.
Jeho manžel odložil rybízový džus, očima vyzval ostatní u stolu, odkopl židli a v napůl rozhalené košili vyrazil na parket.
Lily, přiměřeně lízlá třemi margaritami, ho nadšeně následovala. Jamese táhla za ruku s sebou.
Frank a Alice se přidali hned vzápětí.
Generace vyrůstající na Travoltovi všem předváděla, co znamená poctivé disko.
„Zlato?“ zavolal na něj Sirius a boky pohyboval tak vulgárně, až mu polovina hostů nepokrytě zírala na rozkrok.
„Ano, hvězdičko?“
„You should be dancing…“
A tak se přidal.

Stáli spolu na prahu nového života.
Na okraji propasti, kterou díky Bohu překonali.
Když se ohlédli, viděli temnotu protrhávanou záblesky slunce, vlny moře, které se zuřivě tříštily o skály, dva ptáky s poraněnými křídly, co za soumraku hledají cestu domů.
Ani jeden už se nechtěl ohlížet.
Nebo snad chtěl?
Edward nejistě nahmatal Siriusovu ruku. Pozoroval profil jeho nezvykle vážné tváře.
„Hvězdičko?“
„Hm?“
„Asi bychom měli jít. Čeká se jenom na nás. Nebo sis to rozmyslel?“
Sirius odtrhl pohled od divokého, zpěněného příboje. Opětoval jeho stisk.
„Jdem na to, zlato. Veď mě. Z týhle cesty už nechci uhnout ani o krok.“

Mladík na stoličce za zástěnou zařval a cuknul sebou.
„Drž, nebo ti tou jehlou vypíchnu oko,“ zavrčel Sirius, který právě provlékl Vicryl roztrženým obočím.
„Šít rány bez umrtvení je protizákonný!“
„Hovno.“
„Budu si na tebe stěžovat, ty parchante! Poženu tě před komisi! Můj strejda je tajemník ministra! Skončíš na dlažbě, ty sráči!“
Sirius dokončil první steh, zastřihl nit a odložil jehelec.
„Fajn,“ řekl ledovým hlasem. „Chceš anestézii? Beze všeho. Zavolám tátu tý holky, cos ji chtěl znásilnit. On je totiž taky doktor. A víš, co tu dělá? Anesteziologa. Uspává lidi. Jde mu to skvěle. Garantuju ti, že tebe uspí nadobro.“

Seděla ve sprchovém koutě.
Voda jí v monotónním rytmu bubnovala do zad.
Otupěle sledovala dvě krvavé stružky, které si razily cestu mokrou kůží na stehně.
V jednom bodě se potkaly a na dlažbu stékaly společně.
Neměla se cítit takhle.
Prázdná a lhostejná.
Měla pociťovat vzrušení, tep života. Úlevu.
Proud vody pod ní ředil červenou na růžovou. Do odtoku už mířil čirý.
Přiložila ostří žiletky na nové místo...

Když ji Edward našel, objímala se pažemi a třásla se zimou.
"Špatný den?"
Zvedla k němu oči plné slz a studu.
Podal jí ručník.
"Dáme si spolu skleničku. Ale vezmeme to přes vyšetřovnu."

„Tak poslouchej,“ řekl Sirius. Ruce na desce pracovního stolu měl položené nezvykle klidně. (Jindy ryl prsty v rýhách, nehtem škrábal lak, bříšky bubnoval do dřeva nebo ho prostě jen roztržitě hladil.) „Dám ti na výběr. Buď s tím přestaneš, nebo si najdeš práci, kde nevadí, že jseš občas v náladičce. Léčení ti nařizovat nebudu, nemá to smysl. Mluvím z vlastní zkušenosti. Dokud si na to nepřijdeš sama, budeš nasávat dál. Na tvýho osobního démona cizí rozkazy neplatí. Tak co si vybereš?“
„Nevím,“ zahučela Tonksová a tvářila se znuděně. „Mám v lednici chardonnay a ryzlink. Co se líp hodí ke špagetám?“

„Je schopný jít do asijské restaurace a objednat si smažák.“
„To nic není. Vzal jsem ho do Port-au-Provence –“
„To je ten Gaultierův michelinský podnik?“
„Ano. Deset minut koukal do lístku a pak povídá číšníkovi: Máte bagetu? Ten chudák se vzpamatoval obdivuhodně rychle. Říká: Oui, monsieur. Prý: Tak mi jednu přineste a vezměte s sebou majonézu.“
Harry se naklonil přes Dracův talíř lanýžových raviol a tázavě se podíval na Siriuse.
„Nepůjdeme si sednout na bar? Ti dva si zatím můžou povykládat, jaké zásahy kdy utrpěl jejich gastronomický jemnocit.“
„Dobrej nápad. Viděl jsem tam buráky v barbecue těstíčku.“
„Paráda. Spravíme si chuť.“

„Sono provádíme v rámci preventivního screeningu ve 20. týdnu,“ informovala studenty doktorka Haywardová. „Toho gelu tam naneste trochu víc… Tak. Přístroj máme nastavený. Pustíme se do sondování… Co vidíte na monitoru?“
„Ehm,“ odkašlala si medička rozpačitě a mhouřila oči na zrnitý obraz. „Já vlastně nevím. Ale slyším dvoje ozvy. To je divné, ne? Přece to dítě nemá dvě srdce.“
Haywardová napočítala do pěti a zhluboka se nadechla.
„Kdybyste si prostudovala kartu, věděla byste, že pacientka neotěhotněla s Pánem času, nýbrž u ní probíhá vícečetná gravidita. Krom toho jsou to tři srdce, ne dvě.“
Stella se na vyšetřovacím lůžku štěkavě rozesmála.

V hale urgentního příjmu existovalo pár míst, na nichž docházelo k úrazům častěji než jinde. Od slavné rekonstrukce statistiky zaznamenaly 37 pádů do fontány, 24 zranění v dětské herně a 16 uklouznutí na vodě vyteklé z nápojového automatu.
Pro doktora Lloyda však byl nebezpečný především prostor recepce.
Během prvního dne v práci ho tam omylem srazili záchranáři. Jednou mu na hlavu spadla zářivka, podruhé se zase pořadač na karty rozhodl přistát na jeho noze. Před 14 lety tu málem vykrvácel.
„Fraktura,“ konstatoval Krum, když mu pod recepčním pultem kontroloval pravou paži.
„Hm,“ zabručel Edward. „Ne že by mě to překvapovalo.“

„Náš pan primář, doktor Krum,“ představila Denisa šéfa pohotovosti, když s Lizzie procházely chodbou kolem vyšetřoven a minuly zamračeného muže s orlím nosem a prokvétajícími černými vlasy. „Takhle se tváří normálně… Katie Bellovou už znáš... Ahoj, Katie. Toho na jedničce jsem vycévkovala… Tohle je doktor Diggory.“
„Zdravím,“ usmál se zářivě Cedric. „Ty určitě budeš Elizabeth, že? Jsi taťkovi podobná. Ale oči máš –“
„Po matce, já vím,“ hlesla Lizzie otráveně. „A kdo je támhleto?“ ukázala k výtahu, odkud právě vykročil muž v tyrkysovém plášti s krajtou obtočenou kolem krku.
„Lockhart,“ ucedila Denisa. „Jde venčit Matyldu. No, to je na delší vysvětlování…“