Vraždy v kruhu

"Musí točit ten dokument u nás?" Stěžoval si Marián, když zametal před policejní stanicí.
Diviš v obleku s rukou v bok ho pozoroval.
"Musí. Jsou tu kvůli tvým horoskopům," popíchl. Marián po něm hodil prachovkou.

"Konečně bude klid," oddechl si toho večera Marián, když měla televize konečně odjet.
Diviš ho po dlouhém dni chtěl obejmout, ale vběhl mezi ně kameraman.
"Ženská od klapky je mrtvá!" Hystericky křičel.
Marián si začal oblékat bundu.
"Samý problémy. Tohle je poslední0 kapka." Připravil si zápisník.
"Poslední případ a přísahám, že se přejmenuju a budu luštit hebrejštinu."
"Těžkej tejden," vysvětlil Diviš kameramanovi a následoval Mariána.

Dneska to přijde. Spíš on přijde. Marián si přiznával, že na nového kolegu se netěšil, naopak.
Sebevědomých mladých lidí bylo všude plno, nepotřeboval mít dalšího takového za zadkem.
Když mu šéf představil Diviše Mrštíka, musel se ovládat, aby neprotočil oči. Výborně padnoucí oblek, štíhlá vysoká postava, zdvižená brada - přesně tohle čekal.
Rozhodl se dát mu šanci, dokud se patřičně neprojeví.
Diviš měl příliš otázek a málo odpovědí, ale nezpochybňoval Mariána, dokud neměl důvod.
Místo chytrého telefonu si psal do žlutého bločku, to se Mariánovi zamlouvalo.
Třeba tu vydrží. Začínal Marián měnit názor.
Časem mu třeba přestane vadit Divišův nezlomný optimismus.

"Vrah je Anežka," drbal se Rosťa na bradě. "Musela vědět, že má peníze, ne?"
"To není možné!" Odmítal Marián. "Je citová, impulzivní, miluje ho."
"Taky se narodila ve Vahách." Pokývala Sábina hlavou.
"Proč teda máme poradu? Tady Marián to ví z hvězd, jen se zdržujem." Ironicky odsekla nabroušená Pavlína. "Stejně myslím, že to byl kněz."
Diskuzi poznámkou nepomohla, jen se všichni začali překřikovat. Až na Diviše, který se netrpělivě ošíval.
"Tak dost." Ozval se najednou. "Víte, co si myslím já?"
Odpovědí bylo mlčení.
"Že jdu na oběd. A na punč." Přehodil si sako přes ruku a odešel. Marián za ním.

Marián držel v ruce hustě popsaný kruhový papír s červenými vpiskami.. Diviš za ním se sklonil a položil mu hlavu na rameno.
"Co studuješ?"
"Náš vrah je štír, vidíš?" Zachmuřeně zabodl do kruhu prst.
"Deviace. Sklon k násilí. Dominantní." Zaujatě přečetl a otočil hlavu k Divišovi.
"Vidíš, funguje to," sebevědomě se usmál.
Diviš uznale kývl hlavou a zatáhl za Mariánovu ruku, aby si mohl horoskop pořádně prohlédnout.
"Hele, já bych si prý vraždu naplánoval." Zkoumavě se zahleděl. "Víš, že jo?"
Obmotal kolem Mariána ruce. "No jo, hádáš lidi podle narození. Zázrak." Ušklíbl se.
"Ty jsi taky zázrak," líbl ho Marián.

Když Marián pozve Diviše na skleničku a anděl to přežene tak, že se mu mlží před očima, ptá se Mariána na časy minulé.
A co, může si za to sám.

Když si toho dá i Marián trochu víc a opije se, začne Divišovi vyprávět o tom, jak kdysi býval taky andělem.
A co, může si za to sám.

Když potom sedí na úplně zbytečné posteli v příliš lidském bytě, svírá se mu hruď a bolí cizí vnitřnosti. Ani neví jak a po tvářích mu tečou horké slzy, svírá si hlavu ve dlaních.

A co, může si za svůj pád sám.