Internátní škola Jacka Rozparovače

"Ta dnešní mládež vůbec neumí vraždit."
"To je fakt, minulý týden jsem našla vraha v ložnici. Když jsem se probudila, začal se mi omlouvat."
"Pamatujete si na nás? To byly panečku jiné výsledky."
"Někdo by je to měl naučit."
Všichni kolem stolu se rozesmáli.
"A jak prosimtě? Chceš si otevřít školu pro vrahy?"
"Proč by ne? To přece není tak špatný nápad..."
"Protože by byl zázrak, kdyby se ti do ní vůbec někdo přihlásil."
"Škola pro vrahy. Vždyť už ten název všechny odradí."
"To je fakt, chtělo by ji pojmenovat nějak zajímavěji. Po někom slavném. Co třeba škola Jacka Rozparovače?"

Otakar Vesánek
Patří mezi odstraňovače s velmi svéráznými a dnes nepředstavitelnými metodami. Byl velmi malého vzrůstu a lidé si ho často pletli s dítětem. Především se ale proslavil tím, že své subjekty často jedl a někdy jejich maso i prodával.
Jeho nejslavnější a poslední zakázkou je odstranění několika osob z vesnice Malá Lhotka pro lichváře Kazimíra Vydřiducha. Nejprve se nechal adoptovat jedním manželským párem. Po několika dnech odstranil tento manželský pár a krátce na to také děvečku, sedláka, pasáka a ovčáka. Nechal se ovšem spatřit lidmi z vesnice, kteří jej následně zabili.
Na motivy jeho života je vytvořena známá pohádka.

"Odstraňovači se dělí na dvě skupiny. Jedni si dávají záležet na tom, aby jejich práci všichni rozpoznali a druzí se snaží naopak všechny stopy skrýt a nastražit vše jako nešťastnou náhodu. V současnosti převažuje druhý přístup."

...

"Jedním z efektivních způsobů zničení důkazů je oheň. Aby ovšem tělo shořelo zcela dokonale, musíte si dát pozor na dostatečnou teplotu plamene. Pokud ovšem budete pálit například námořníka, můžete být bez obav. Ti jsou tak nasáklí rumem, že shoří hned."

"A mají z rumu i slzy? To by se mi hodilo..."
"Proč prosím tě?"
"Dobromil píše básničku, paní učitelko."
"Ach jo... Klidně i slzy."

Ředitel: "Dnešní poradu jsem svolal kvůli nové vyhlášce, která se bohužel týká i naší školy. Už jste o ní slyšeli?"
"Asi ne."
"Další blbost?"
"Tak o co jde?"
"Má zaručovat bezpečnost studentů. Zákaz používání zdraví ohrožujících pomůcek."
"Copak používáme něco nebezpečného?"
"Skoro nic, až na jedy..."
Hrozislava Pryskyřníková: "Cože?!"
"střelné zbraně..."
Zdislava Střelená: "Cože?!"
"a nějaké nože, dýky, meče a podobně."
Mečislav Propíchnutý: "Cože?!"
"To si to s nimi teď studenti nebudou moc vyzkoušet?"
"Ne."
"Co bude s ročníkovým odstraněním?"
"Žádné nebude."
"A jak je to jako naučíme?"
"Spolu s vyhláškou mi přišla i výuková videa, která vám teď rozdám..."

Fronta před pokladnou na koncert Vrahounů.
Mečislav: "Taky se tak těšíte?"
Hrozislava: "Zatancujeme si!"
Zdislava: "A hlavně si zazpíváme ..."
"Prosímtě, až vevnitř."

Před učiteli stojí ve frontě Střezislava a Mstiboj.
Hrozislava: "Koukněte, kdo to je před námi."
Mečislav: "Těch úkolů asi bylo málo."

Pokladní: "... dohromady to bude 200 korun."

U pokladny.
"Dobrý den, třikrát vstup, prosím."
"Nějakou slevu máte?"
"Dostávají něco dlouholetí fanoušci?"
"Ne."
"Ale my jsme byli na jejich prvním koncertě."
"Taková sleva není. Takže žádnou nemáte?"
"Tak asi nic."
"300 za jeden."
"Tolik?! Vždyť ti před námi platili 200 za dva."
"Tomu se říká studentské vstupné, mladá paní."

Paní učitelka Pryskyřníková: "Dnešní téma jsou alergeny. Nevýhoda používání jedů je ta, že většina se běžně nevyskytuje a odstranění se tedy nedá nafingovat jako nehoda. Pokud ovšem subjekt trpí silnou alergii, můžete ho otrávit nějakou běžnou potravinou. Celkem existuje 14 druhů alergenů, napište si je, ať je znáte: lepek, korýši, vejce, ryby, arašídy, sója, mléko, skořápkové plody, celer, hořčice, sezam, oxid siřičitý a siřičitany, vlčí bob a měkkýši."
"A to jako někoho otrávím rakem?"
"K jednotlivým způsobům použití se ještě dostaneme, ale jak správně naznačil Mstiboj, ne všechny alergeny se k otrávení hodí. Schovat do jídla korýše je opravdu náročné."