Staré království

Pohraničí nikdy nevypadalo klidněji než teď. Mrtví byli spoutáni píšťalami, Abhorsenka byla v Belisaere, což znamenalo jednak svatbu s Prubířem a jednak to, že nebyla zapotřebí zde. Čas příjemně plynul a nuda zírala ze stanovišť.
Staré bodáky a zbroj časem zrezivěly a byly nahrazeny. Místo nich přišly pohraničníkům supermoderní zbraně včetně slušivých a zaručeně neprůstřelných vestiček, které vypadaly skvěle při vojenských přehlídkách.
...Dost času na karty i alkohol - prostě pohodička.

Ve sklepě Abhorsenova domu se ze spaní zavrtěl černý kocourek jménem Kerrigor, ale nejmenší ze všech zvonů na jeho obojku se neozval. Srdce mu dávno zpráchnivělo.
Jeho den se přiblížil.

Sestra mu na dnešek uložila čtení Knihy Mrtvých.
Nechtělo se mu... Věděl, že pokud znovu najde odvahu vejít do Smrti, nevyhne se střetu.

Jestli ho k tomu Ellimere donutí, vyjde konečně najevo, že žádný Abhorsen není a nebude a Hráz si pro něj přijde! roztřásl se Sam a už se zvonců ani nedotkl.

Ponořit se do Smrti ho odjakživa děsilo...
Ledový proud - dravější než vody Ratterlinu - chňape po nohách a podráží je.

Samovi se rozklepala kolena... Tam, ve Smrti, čeká nekromant, aby ujařmil jeho duši.

Až praskne, že Knihu už měsíce neotevřel, všem dojde, k čemu byl dobrý princ Sameth.

Králové, Abhorseni, Clayry a zlatorucí Stavitelé Zdi a Výsadních kamenů - čtyři velké rody, rozmělněné a znovu smísené v amalgám pěti pilířů prastaré Výsadní magie...

Kapitán kdysi viděl nějaký gobelín na toto téma - ještě v ledovcových síních své clayrské matky. Jako malý jím býval uchvácen... I výsadní magií, která popisuje svět zde, ve Starém království, kde ancelstierrská technika beznadějně selhává.

A teď je zpátky - vyvržený Abhorsen, kterého tak ale nikdo nenazve jen kvůli tomu, že čirou náhodou nemá hudební sluch.

Návrat do tohoto běsnícího království odříznutého prastarou Zdí neplánoval. Jen šel za ní.
To její nemrtvá rodina udělala z pohraničí žalář.

Kapitánovi byla v poutech dlouhá chvíle. Vytanula mu starokrálovská říkačka...

Pět Velkých Výsad poutá zem

Pevným svazkem, v duchu společném

Čekalo se na plukovníka. Ten rozhodne, co s ním.

Jedna u lidí, co moc mají

Za dezerci by vyfasoval maximálně deset ostrých. Za nedovolené přejití hraniční zóny kulku.

Dvě u těch, co Mrtvé uspávají

Vydala se po Staré severní cestě.
Domů.

Tři a Pět se staly kameny a zdivem

Ruce za zády začaly brnět. Třepl jimi, cinkly o kov vyleštěného brnění.

Říkala něco o korunovaci...

Ale chytili ho, než se dostal na hranici sněhu.

Čtyři zří všechno v ledu čirém.