Autorův výběr 2019

Sleduješ vybledlé slunce nad podzimní krajinou. Netušíš, co je za kopcem, jestli i tam, kam oko dohlédne, se rozprostírá pustá divočina. Zatím tam nedojdeš.
Pokládáš nohy jednu za druhou, pomalu, nešikovně. Naučila ses znovu chodit. Bolest prořezává chodidla.
Až přijde den, kdy to dokážeš, nikdo tě nezastaví. Projdeš touhle liduprázdnou krajinou, najdeš města tepající životem, vyhledáš zepelíny. Odletíš, zapomeneš na všechna příkoří.
Víš, co tě čeká, znáš to z knih a vyprávění poutníků. Rozeklané skály, písečné pouště plné trnitých rostlin, žhnoucí vzduch a rozbouřené oceány. Vidíš je za zavřenýma očima, aniž bys je kdy navštívila.
Jednou.
Ale nejdřív – pravá, levá…

Představte si Godrikův Důl. Vesnice na konci světa. Hostinec, kostel se hřbitovem, pošta, několik krámků. Každý čtvrtek whist, o sobotách kriket. Genetický potenciál stojatého rybníčku.

„Ubohá paní Brumbálová! Ale ten mladý pan Albus! To by byla partie pro naši Elektru!“
„Věděla jste, že dostal cenu na konferenci v Káhiře?“
„A co ten pan Gellert, co je na návštěvě u Baty Bagshotové?“
„Je její synovec, že?“
„Naše Imelda na něm může oči nechat!“
„Slyšela jsem, že studoval v zahraničí.“

Albus s Gellertem prochází po náměstí. Drží se za ruku. Políbí se.

„No toto!“
„Skandál!“

„A ten mladý pan Aberforth někoho má?“

Drahá Dezinvektilo,

Nepřítel se netají tím, že nemá rád pokrytce: lidi, kteří otevřeně nebo skrytě považují ostatní za horší a soudí je. Viz podobenství a farizeji a celníkovi.
Náš odbor pro masové ovlivňování však odvedl vynikající práci: farizeje a celníka zkřížil. Vypěstovali druh člověka, který řekne: „Podívej, Bože, nejsem svatej: piju, do kostela chodím jen na Vánoce a řvu na lidi. Dám ale krk na to, že tamhleten, o kterém vím najisto jen, že chodí do kostela pravidelně a dává příspěvky na dobročinnost, něco zaručeně skrývá, takže je to pokrytec a já mám právo ho nesnášet."

Tvůj milující strýc Zmarchrob