Vždycky říkali, že ta kost chodí po jeho boku. Když se jeho družina zmocnila nějaký tý káry, tak i jezdila.
Někdy vtipkovali, jestli se ho drží, i když dělaj všecko ostatní. Po tom, co ovládl oblast.
Jenže teď se mu kůže barvila divnejma odstínama. Myslel si, že ho otrávil Levoboček. Nebo ta poslední malá krysa, co ho pokousala. Vymlátil jí zuby, ale něco v těch jejích slinách muselo být, protože teď viděl tu, co s ním chodila.
V jejím pohledu zachytil požár, trhající se kůži, bezmoc, ale ani náznak toho, že by pro ni cokoli znamenal.
Zrcadlový oči, pomyslel si.
