Star Wars: Eclipse

Kejchal, Bručoun ani Dřímal moc nepočítali s tím, že se dožijí konce války, ale Ori byl optimističtější a měl nejen plán, ale i mapu. Mapu k opuštěnému dolu kdesi ve Vnějším okraji, kde mohl v důchodu po odložení zbroje a blasteru těžit drahokamy, zlato a možná i beskar. Byl to tedy plán poněkud pohádkový a na vkus prvních tří členů Slyyyg Squad s trochu moc neznámými, ale protože nic lepšího je nenapadlo, souhlasili, že do toho pak půjdou s ním. Jen co vyhrají válku.
Jenže dřív přišel jeden rozkaz přímo od nejvyššího kancléře a historie najela do silně nepohádkových kolejí.

Byly časy, kdy by RC-3103 obětoval pravou ruku za možnost odstěhovat se na Kashyyyk, dát si nohy nahoru a v klidu daleko od války popíjet kafe. Ovšem to byly docela jiné časy, civilizovanější, časy před Impériem.
Teď byl na Kashyyyk převelen. Bez ztráty ruky, ale jako dozor pracovního tábora. A ačkoliv mnohem radši střílel mrchožrouty, co se přilétali najíst k plotu, sem tam musel taky umravňovat chlupáče nebo dva.
Takže na vysněné planetě sice byl, kafe měl dost a nohy si mohl na stůl házet pravidelně, ale nejen z toho krákání měl noční můry a velká výhra to tedy nebyla.

RC-3101 byl ve svém živlu. Postupoval za seržantem chodbami geonosanského úlu, střílel všechno, co se pohnulo, a připadal si skoro jako v simulátoru. Ne neoprávněně, protože všechno kolem bylo sice hmatatelné, ale obtížnost někdo viditelně nastavil na nízkou.
Jeho dojem rychle narušila přítomnost mláděte geonosanské hydry. To už totiž bylo dost jiné kafe a i když jim vlastně s obránci úlu dost pomohlo, nakonec se do něj na seržantův povel stejně pustili a byli rádi, že ho ve čtyřech nějak ustříleli.
Hlavy mělo sice jenom tři, ale Štístko se svého podílu rád vzdal a odvezl si radši geonosanský sonický blaster.

Rocco trávil hodně času mimo domov, respektive mimo zakopanou vesmírnou loď, která jim momentálně za domov sloužila, a o výchovu jejich syna se tak musela starat Turmalina. Byl jí za to vděčný, nicméně směr, jakým Pogga vedla, ho začínal poněkud znepokojovat. Pořád s ním o něčem diskutovala, ptala se ho na jeho názor, jedinkrát nezvýšila hlas... ne že by to bylo potřeba, ale přišlo mu to prostě trochu moc benevolentní a nebyl si jistý, jestli to schvaluje.
Ovšem co on o tom věděl, že? Vychoval sice sto čtyři děcek, ale to byla trochu jiná situace a hlavně úplně jiná doba.

Pochody po Tipoca City se vyznačovaly všeobecnou nudností, nicméně každý správný seržant věděl, jak je svým svěřencům aspoň trochu zpříjemnit. A Rocco správným seržantem byl. Nevynechal tedy jedinou příležitost, kdy mohl budoucím komandům ukázat něco zajímavého, tu rozebranou klimatizační jednotku, tam za oknem prolétající aiwhu, v nouzi aspoň defektního úklidového robota, co zametal strop.
[„Ovšem dneska máme štěstí,“] zaradoval se, když jednoho jinak docela nudného dne procházeli kolem odpočinkové zóny pro důstojníky, [„pohleďte, zde leží počátek všeho zdejšího snažení.“]
Klony udržely pochod, ale zvídavýma očima samozřejmě cíl jeho ukázání vyhledaly.
Na kanapi tam ležel Jango Fett, s drinkem a knížkou.

O známosti nebezpečné neměli členové Slyyyg Squad nouzi, Kejchal se proto občas přistihl při myšlence, že by nebylo od věci mít taky nějakou bezpečnou. Takovou, co sice byly proti předpisům, ale z praxe vyplývalo, že se stávají. Stačí komando přidělit k nějaké té fešné rytířce Jedi a je to, víme…
Inu, s rytířkou Jedi mu to nevyšlo, protože do konce války klonů žádnou ani nepotkal, natož aby byl čas na víc. Ovšem pak, v době, kdy galaxie úpěla v sevření Impéria, se blíže seznámil s někým velmi podobným, s fešnou inkvizitokou od Imperiální bezpečnostní služby.
A stěžovat si rozhodně nemohl.

„Možná byste měl brzdit.“
Mistr Shi se na něj, respektive spíš někam za něj, podíval a zavrtěl hlavou s chapadly. Nejistou rukou zvedl sklenici a kopnul ji do sebe. „Dej si taky.“
„Na koho vlastně pijeme?“
„Na mistra Dralliga. Mimo jiné.“ Uzidor pozvedl obočí.
„Myslel jsem, že jste ho neměl rád?“
„Byl to břinkmozek.“ Mistr otevřel datapad. „Ale o šermu se s ním mluvit dalo. A nezasloužil si chcípnout rukou zasranýho klona.“ Oběma jim dolil.
„Na nejvyšší radu!“
Na datapadu se mezitím aktualizoval seznam jmen, byl zase o něco delší.
Jestli měli zvládnout zapít všechny mrtvé Jedie, chtělo to brzdu.

Ať už republikové komando honosící se rozkošným kódovým označením Slyyyg Squad provádělo cokoliv, mohlo se spolehnout na jednu věc: že jsou v něm čtyři, co táhnou za jeden provaz a co se v případě nouze vytáhnou z bryndy.
RC-3103, RC-3105, RC-3111 a RC-3112 spolu byli už od výcviku, čtyři spolu absolvovali rozcvičku na Geonosis, ve čtyřech se probojovali třemi lety války se separatistickou pakáží a jakkoliv byla doba hektická a vojenská situace v galaxii stále nejistější, ve čtyřech si mohli být jistí, že to nějak zvládnou.
Ovšem pak se něco posralo, oni zůstali tři a jistota se na čas vytratila.

Bro sice o bitevní meditaci četl v příručce, ale to ho na realitu tak docela nepřipravilo.
Nejdřív ho opustila únava, pak se jeho odhodlání ubránit generála stokrát znásobilo a nakonec přišel i podivný pocit, že naprosto přesně ví, co se děje na všech frontách místního bojiště. Ani ze své pozice ve dveřích sklepa nepotřeboval moc často vykukovat a spolu s RC-7117 a komandérkou sešrotovali všechno, co se k nim pokusilo vniknout. Bylo to jako sen, jen se perfektně ovládal.
Než se nadál, byly separatistické síly na Randonu poraženy a generál odcházel s tím, že až se dostatečně vynadívají, mají zhasnout.