Z deníku zlomatky nevím kolik
"Nepapej ten kamínek, miláčku."
"Co to máš v puse?!"
"Tyčinky od lízátka se nepapají, broučku."
"Oběd."
"Žádné mňam, máš tam oběd!"
"Papej, zlato."
"Ježíš, kdes vzal ten polystyren?! Jak sis to, do hajzlu, podal do postýlky? Tos vylezl, vzal si to, a zase se vrátil? V pytli?! To se táta posere, jestli to uvidí. Šššš, zlato, maminka se nezlobí na tebe."
"Proč okusuješ tu ohrádku? Zuby už máš přece všechny!"
To dítě se k jídlu staví asi tak jako já k dílu. Vybere si to, co mu chutná, a nakonec z toho stejně vznikne hovno. A momentálně s polystyrenovými kuličkami.
Běžný den, no. Ale polystyren byl extrém.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jajks... To dokáže člověku
Jajks... To dokáže člověku pokazit den.
Kdyby jen jeden. ;)
Kdyby jen jeden. ;)
:-D
:-D
Myslím, že jsem v těhotenství
Myslím, že jsem v těhotenství neměla trávit tolik času s kocourem, dítě je evidentně víc kočka než člověk, co najde, to okouše nebo dokonce sní...
To by spíš vypadalo na
To by spíš vypadalo na potkana :-D nebo vlastně cokoli se zuby na ohryz
Naše dítě jednou snědlo živou
Naše dítě jednou snědlo živou ploštici. Ale určitě byla bio a tak :-)
bio - myslíš postříkaná
bio - myslíš postříkaná biolitem?
možná taky
možná taky
No, to by asi bylo nemilé, už
No, to by asi bylo nemilé, už léta jsem biolitem nic nestříkala, ale stejně: co přistane na koberci v ložnici, to zhyne. :D
Tak určitě. :D
Tak určitě. :D