Sandokan

Obrázek uživatele Julie

Kruhy osamění

Fandom: 
Drabble: 

Zlatavá whisky a jiskřivě rudé víno. To teď byly jeho přátelé, jeho společníci, jeho bratři. Noci trávil v jejich společnosti, aby pak vstával o polednách se zarudlýma očima a ústy rozpraskanými do krve.
Někdy Yanez pil s ním. Jindy v sobě nedokázal najít sílu k tomu, aby sledoval přítelův prohlubující se žal.
Oni oba by snad dokázali najít útěchu v náručí milovaného člověka. Jenomže lady Marianna byla mrtvá a do hrobu s sebou stahovala i toho, koho miloval Yanez.
Noc voněla blížící se bouří a ze Sandokanovy kajuty se ozývaly tlumené vzlyky. Lámaly mu srdce. Rozhodl se už víc nečekat.

Závěrečná poznámka: 

Bludný kruh zoufalství a závislosti na alkoholu, to by mi snad mohlo projít, ne?

Obrázek uživatele Arengil

Podle mompracemského práva

Fandom: 
Drabble: 

Jednoho průzračného večera zakotvila loď pod portugalskou vlajkou v nejmenovaném jihoevropském přístavu. Moře v zapadajícím slunci připomínalo sklenku alicantského a cikády bzučely... Snadno se za takových večerů podléhalo jejich cizokrajnému půvabu.

Ze tmy se vyloupla známá silueta...
"Jsi můj právoplatný choť a přijel jsem si pro tebe."

"Čekal jsem na tebe, Sandokane..."

"Odvezu tě na Mompracem - poslední útočiště štvanců, jako jsem já."

"Jako jsme my! Odplujme ihned!

"Ale pokud ostrov jednou padne do Brookových rukou, nezbude nám, než se znovu brát o svá práva jako piráti..."

"Nikdy nedopustím, abys znovu padl do jejich zajetí!"

"Ale otče... Jsme svoji podle práva."

Závěrečná poznámka: 

A není mi proti mysli ani představa, jak tam Yanéz de Gomera sedí a vyšívá pro Sandokana vlajku...
A dost!!!
Nic si nepředstavovat! Vůbec nic.

Obrázek uživatele Julie

Sny a skutečný život

Fandom: 
Drabble: 

Snil o dalekých cestách, o mořích modřejších než obloha a o horách ztrácejících se v oblacích. Snil o lodích plných čaje a koření. Snil o boji za spravedlnost. Snil o tom, jak se podívá nebezpečí přímo do tváře a neustoupí. Snil o přátelství silnějším než smrt.
Vyprávěl to chůvě. Pohladila ho po vlasech. Malí chlapci mají snít, ale nemají snům věřit. Řekl to otci, ale ten se mu jen vysmál. Skutečný život vypadá jinak.
Zpětně vzato měli pravdu oba. Yanezův život byl ještě úžasnější než jeho dětské sny.
Zvláštní ovšem je, že James Brook snil přesně o těch samých věcech.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Dlouho očekávaný návrat

Fandom: 
Drabble: 

Na ostrově vládl podivně stojatý klid, jako by se tu s jeho odjezdem zastavil život...

Dva měsíce se jen opíjet a čekat, až na obzoru zařve tygr.
"Ještě nejedou?"
Znervózňovalo ho, že se tak dlouho nevrací. "No, tak se budeme věnovat trochu čaji. Ačkoli pro Portugalce jako já..."

"Loď na obzoru!"

Vrací se domů...!
Bral příčle po třech, aby byl v přístavu první a uvázal kotevní lano.

"Mompracem byl bez tebe jako bez života," zahlaholil, protože jednak nechtěl kazit přivítání nějakými kdesáky a jednak se přitom mohl šikovně stáhnout do stínu svého klobouku, aby mu nebylo vidět do opocených očí.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Vino tinto

Fandom: 
Drabble: 

„Vypravujte nám ještě, jak jste se vyhnul choleře...“

„Jedině když mi znovu naleješ, starý šibale,“ usmál se Yanez a podržel proti světlu prázdnou sklenku.

Sambiliong ji dolil víc než poctivou měrou a s napjatou tváří se posadil mezi piráty.

„Alicantské, ten zázrak v láhvi a moje poslední pouto s Evropou - pil jsem jenom je. Týden jsem pak střízlivěl!“

Vítr se při těch slovech smísil se smíchem...

Když dořečnil a vypil zbytek vína, křápl sklenicí o zem. „Na paměť těch, kteří za nás položili životy.
A teď do práce - Sandokan čeká a já bych na to setkání nerad přišel s prázdnou!“

Obrázek uživatele Julie

Začátek

Letos existuje drabble, které považuji za nejlepší, drabble, které mi leželo v hlavě už přes půl roku a taky pár dalších, co mám vážně ráda. Legrace je, že loni bych naprosto přesně věděla, které sem dát.
Ale nakonec jsem vybrala to, ke kterému mám nejsilnější vztah. I když vlastně vůbec nemá pointu a je to jen taková náladovka.

Vlasy mu cuchal vítr foukající z druhé strany světa. Moře se na obzoru stýkalo s oblohou. Slunce pálilo a kolem voněla sůl. Loď tančila po vlnách a on se křečovitě držel zábradlí, aby se mohl dívat do dálky. Dokud ho nezačaly bolet oči a ještě dlouho potom.
Už pluli. Napřed okolo Afriky a pak ještě dál Indickým oceánem až k zemím s podivnými cizími názvy. Cejlon, Amman, Sumatra, Borneo. A nakonec do přístavu Malaka. Jen ta myšlenka opíjela víc než víno. Nastavil tvář slunci a zavřel oči. Yanez de Gomera vyplouval z Portugalska až na konec světa. Nedokázal se neusmívat.

Obrázek uživatele Julie

Poslední židle

Omluvou mi budiž to, že v mojí hlavě to fakt dojemný bylo.

Všechno v místnosti bylo rozbité napadrť. Zůstala jen jediná židle a na té seděl. Zhroucený a malý. On nikdy nebyl malý! Klouby na rukou mu pokrývala krev.
Její tělo už dávno odnesli. Svíral ji v náručí do poslední chvíle. Pak se vzdal. On, který se nikdy nevzdával.
Přistoupil k němu. Nevěděl, co říct.
„Nezbylo nic. Všechno zemřelo s ní,“ zašeptal Sandokan.
Nebylo, co říct. Yanez mu pouze stisknul ruku. Nedokázal si představit míru Sandokanovy bolesti. Ale chtěl ji cítit místo něj. Vlastní bezmoc ho dusila a svírala mu hrdlo. „Bratříčku,“ Sandokan zvedl smutkem podlité oči. „Jen ty jsi mi zbyl.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Domů?

Poznámka: Technicky vzato pokračování Začátku a Rodinné podobenky. Až na to, že v mezidobí se stala velká spousta věcí (a já ke své hrůza zjistila, kde je Gomera).

Stáli tu nastoupení všichni do posledního muže. I ti, které zranil při svém pokusu o útěk. Sandokan je přelétl pohledem stejně vřelým jako plamenným a založil si ruce v bok.
„Tygříci,“ začal, „tomuto muži jsme všichni dlužni život. Zachoval se čestně a odvážně. Odvezeme ho kamkoli jen bude chtít a už nikdy nebude naším nepřítelem.“
Yanez se zadíval na jasně modré moře spalované palčivým sluncem a na okamžik se mu zastesklo po vlídném stínu na dvoře rodného domu v Tomaru, po kvetoucích stromech, po známé kadenci rodného jazyka…
„Ale pokud si to bude přát, může se stát jedním z nás.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Rodinná podobenka

A/N: Kašlu na umění, píšu Sandokana!

Uprostřed noci ho vzbudily rány a dupot. Vzápětí se ozval krátký a ostrý výkřik. Bolest beze slov. V mžiku byl na nohou.
Paluba byla kluzká krví. Yanez si zachoval chladnokrevnost do poslední chvíle. I když uklouzl a věděl, že další ráně neunikne. I když se jeho oči setkaly s pohledem kapitána malajských pirátů. I když se před ním zalesklo ostří. I když se mu zabodlo do hrudi.
Překvapeně zamrkal, až když se špička protivníkova meče se zabodla do matčiny podobenky, kterou nosil v medalionku na krku.
„Toho nechat na živu,“ vyštěkl kapitán. „Chci vědět, který z ďáblů mu nosí štěstí.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Začátek

Vlasy mu cuchal vítr foukající z druhé strany světa. Moře se na obzoru stýkalo s oblohou. Slunce pálilo a kolem voněla sůl. Loď tančila po vlnách a on se křečovitě držel zábradlí, aby se mohl dívat do dálky. Dokud ho nezačaly bolet oči a ještě dlouho potom.
Už pluli. Napřed okolo Afriky a pak ještě dál Indickým oceánem až k zemím s podivnými cizími názvy. Cejlon, Amman, Sumatra, Borneo. A nakonec do přístavu Malaka. Jen ta myšlenka opíjela víc než víno. Nastavil tvář slunci a zavřel oči. Yanez de Gomera vyplouval z Portugalska až na konec světa. Nedokázal se neusmívat.

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Pohled z paluby

Nad horkým mořem běsnily barvy. Obloha hořela barvami ušlechtilých kovů a drahokamů. A také krvavě rudou, které pro jednou nebyla zaplacena lidskými životy. Temně zlatavé vody se vlnily a každým svým pohybem lákaly lodníky do smrtících ale přesto nádherných hlubin.
Západ slunce běsnil víc než tropická bouře.
Sandokan stál na palubě a pozoroval tu divokou krásu s mírným úsměvem ve tváři. Usmíval se, protože věděl, že je pánem těchto moří, oblohy i vzdálených černých linek pevniny na obzoru.
Yanez de Gomera mu stál po boku a také se usmíval, protože věděl, že moře, nebe i země jsou v dobrých rukách.

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Trosečník

Fandom: Sandokan
Poznámka: Nějak nemám na Velikonoce náladu:-) Není to nic moc, ale nemohla jsem tu scénu dostat z hlavy.

Plukovník Henry Jupiter ho tu vysadil s cynickým úšklebkem a s přáním brzké smrti. Poněkud negentlemanské jednání na i Angličana.
Bylo to bohem opuštěné místo. Skála uprostřed moře. Dobře, že tak, pomyslel si Yanez rouhačsky, sám se sem sotva vejdu. Změřil ostrůvek dlouhými kroky. Udělal jich sotva osm. Nerostlo tu nic. Jen v samém středu se ve skalní průrvě ukrývalo trochu vody. Na pár dní. Možná dva, možná tři. Pak přijde smrt žízní. Dlouhá a trýznivá.
Zadíval se na obzor a zavrtěl hlavou. Ne, smrt není dost rychlá, aby předehnala Sandokana. Usmál se. Malajský tygr ho nenechá zahynout. Neopustí ho.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Svítání na Mompracemu

V očích má moře. Černou masu vln vzdouvajících se nocí. Jeho pohled dokáže vzít dech stejně jako slaná záplava valící se přes lidské tělo. Převrátit pevnou palubu pod nohama.
Jeho ústa jsou palčivým sluncem. Drsná a žhnoucí jako písek v poledním žáru. Jejich polibky se vpalují do srdce jako světlo do sítnice. Zanechávají za sebou rudé stopy.
V rukou se mu skrývá obloha. Krutá a bouřlivá v období dešťů. Jindy však plná hvězd ukazujících cestu.
Teď však, po té, co se až do rozednění dotýkal očima, ústy i rukama milovaného těla, Malajský tygr spí hlubokým a krotkým spánkem domácí kočky.

Fandom: 
Rok: 
2010
-A A +A