Kletba (vlastní fandom)

"Prosím, pomoz mi!"
"Nemůžu," vrtěla hlavou Nimue.
"Prosím!" prosila naléhavě Artemis. "Víš, co mi udělá, když tady zůstanu."
Věděla to. Slyšela, co její teta plánuje. Udělá cokoliv, aby z ní získala nějaké informace. Cokoliv, aby vyhráli válku.
"Já... nemůžu ti pustit," řekla váhavě. "Zjistili by to."
"Odpustí ti to. Vysvětlíš jim to. Jsi dcera krále, následnice trůnu."
Tušila, že tak to nikdy nebude. Bude spíš manželka vládce.
"Nic se ti nestane."
Myslela to dobře, ale neznala dostatečně jejího otce. Nevěděla o její výchově.
Už pro něj nebyla jeho dcera. Nebyla následnice trůnu, ani manželka budoucího vládce. Nebyla pro ně nikdo.

"Potřebují někde bydlet. Hlavně nenápadně."
"Nějaký zapadákov? Na Moravě?"
"Hůř se uživí. Vždyť nic neumí."
"On bude muset mít i tak nějakou podřadnou práci."
"Ve fast-foodech ho určitě vezmou."
"Ty nejsou na vesnici."
"Tak půjdou do Prahy. Hodně lidí, mezi nimi se ztratí. Víc práce, víc škol. Fae může jít i na vejšku."
"Vejšky je pro ní škoda, když hned po prvním roce plánuje zemřít. A v Praze je draze."
"Nebudou mít holt domek, no."
"Pořídíme jim malý byt?"
"Něco víc na okraji. Tam se dá najít i trochu větší."
"Modřany třeba??"
"To by šlo. Hlavně ať to mají levný."

"Smrk, mrk... U Bílé, jak mám něco takovýho vymyslet?"
"Co vyvádíš?"
"Potřebuju vymyslet nějakou básničku o stromech."
"Jak to souvisí s pedagogikou?"
"Děti se tak naučí stromy. Škola hrou, chápeš?"
"To je to, co vymyslel ten... Ten, co ho upálili?"
"Pleteš si ho s Janem Husem. Tohle byl Jan Ámos Komenský. A neměla by sis je plést. Učí se to ve čtvrtý."
"To byl náš první rok na Zemi, bylo toho hodně na zvykání. A teď po mě chtějí zase učit se tyhle rovnice. Prohodíme si to?"
"Ne, tak by ses nic nenaučila."
"Grr, proč musíš chtít být zrovna učitelkou?"

"Musíme zaujmout nějaké stanovisko. Nesmíme vypadat jako slaboši."
"Třeba že jsme neměli ponětí o tom, že se potají válčilo nám pod nosem?"
"Přesně to nesmíme lidem říct. Tohle bude přísně tajné!"
"Nemůžeme lidem lhát, že jsme o tom věděli."
"To taky nebudeme dělat. Vyhneme se tomu a vůbec se k tomu nevyjádříme."
"Co jim tedy řekneme?"
"Musíme přivítat nové bytosti, nebýt k nim odmítaví, ať nemáme zbytečné potyčky na našem území. Demokracie tu je pro všechny."
"Co s magií?"
"Jsme otevřeni kompromisům a chceme ji zapojit do našich životů. Jste s tím spokojený, pane prezidente?"
"Zní to dobře, pane poradce."

"Ještě trochu naředit..."
Zrovna se chystala kápnout z malé lahvičky pár kapek do skleničky s vodou, když se dveře náhle rozrazili. Rychle lahvičku schovala za záda.
"Tady jsi. Pospěš si, shání nás. A... Co to máš za zády?"
"Nic."
"Nenuť mě jít pro otce."
Rezignovala."Prosím, neříkej mu to. Nikomu to neříkej."
Saura ji nechápala, dokud si nepřičichla k lahvičce a neucítila pelyněk. "Proč... Jsi těhotná."
"Byl to jen úlet."
"Ale zbavit se nenarozeného je zločin."
"Musím to udělat, když jsem zasnoubená za toho čaroděje."
"Nemusíš. Skryjeme tě a dítě odložíme."
"A... budu mu moct aspoň dát jméno?"
"Jaké?"
"Anduin."

"Tuhle jsem potkala nějakou totálně zelenou ženskou. Prostě měla zelenou kůži."
"Neměla ji jen nabarvenou?"
"Ne, byla fakt jedna z nich. Vyčarovala strom."
"A tobě nic ti neudělala?"
"Ne, proč by měla?"
"Protože může. Vždyť jen mávnou rukou a z nás může být třeba ropucha. Nic je neomezuje. Neměli bychom je pouštět mezi sebe. Tohle je jak s těmi imigranty. I když ti byli aspoň lidi jako my."
"Ale působila docela mile."
"Nenech si nic namluvit. To je jenom jejich propaganda. Ale určitě nás chtějí zničit. Musíme jim zakázat vstup k nám."
"Lepší by bylo zakázat tenhle strach z neznámýho."

"Takže teď budeme bydlet v České republice?"
"Žila tu Bílá krev, tak proč ne?"
"Naše jména budou působit divně."
"Fajn, vyberu si teda... Františka? To by mohlo znít podobně."
"Já budu asi Antonín."
"A nebude nikomu divný, že jsme bez rodičů?"
"Na tvýho tátu asi působím dost mladě, co?"
"To bys mě musel mít tak v sedmi letech. To nám neuvěří."
"Budu buď tvůj strejda anebo bratr. Starší brácha, který tě má na starosti."
"Budeš mě komandovat?"
"Vůbec. Ale teď už vyčistit zuby a spát."
"Máš jediný štěstí, že teď už tě nemůžu proměnit v ropuchu."
"Proto si to užívám."

Lidi dokážou být slepí. Vždycky si najdou nějaké racionální vysvětlení pro to, co se stalo. Třeba přírodní apokalypsa.
Nenapadne je, že to mohla být magie. Konkrétně Poseidon, který stojí proti nám ve válce. Nevidí to.
Snad tuhle válku vyhrajeme, světy spojíme, bohy porazíme a magie se konečně ukáže. Jen se to asi nestihne včas a já se musím mezi bitvami šprtat biologii. Válka není pro učitele žádná omluva. Aspoň si u toho tělo trochu odpočine, zregeneruje se a uzdraví válečná zranění.
Tak mě teď čeká pár příjemných dnů s maturitou, kterou snad udělám, a pak hned zpátky do přední linie.

Měl jsem bratra, víte?
Vlastně jsme byli dvojčata. Ale byl mezi námi jeden velký rozdíl. Já byl spokojený se svým životem, ale bratr ne. Snad za to mohla smrt jeho nejlepšího přítele. Proto chtěl nesmrtelnost.
Neuspěl, zemřel. Ale před smrtí prozřel. Došlo mu, jak to s životem a nesmrtelností vlastně je.
Bohužel byla velká potopa. Obrovská, připadala mi jako potopa světa. Všichni, kteří nás znaly a které jsem znal já, zemřeli. I já.
Mě naštěstí později oživila Bílá krev. Ale jenom mě.
Bratrův příběh jsem aspoň zapsal a propůjčil mu tak nesmrtelnost.
Možná jste o něm slyšeli. Gilgameš se jmenoval.