Andulkoviny

"Jdeme na výšlap," řekla maminka.
Asi po pěti kilometrech chtěly začít andulky létat.
Naštěstí měly na klecích zámky s řetízky, takže nemohly uniknout.
Pepíček začal pípat: "Jestli existují nějaké řetězy svobody, tak je chci ihned
přetrhnout!!!"
Andulčata se přidala.
Kiki řekla: "Jediné řetězy dělící nás od svobody jsou řetězy od zámků."
"Tak je pojďme překlovat!" pípaly andulky.
"Ty andulky nemají rozum," říkali jsme si a šli jsme dál.
Po pár kilometrech jsme prošli kolem našeho domu a daly andulky do zahradní voliéry
prolítat.
Tak snad už nebudou chtít přetrhnout ty jejich řetězy svazující svobodu. Ony jsou tam pro jejich dobro.

Všechno máme, můžeme vyrazit.
Jako první půjdeme k požárnímu rybníku.
...
Po procházce městem Přibyslaví jsme šli na oběd.
Doma jsem si ale nevzpomněl, že mám vzít pro andulky oběd.
"Andulky, dnes budete držet půst," oznámil jsem.
Spustil se řev na celou hospodu.
Andulky jsme utišili a řekl jsem: "Jdu domů pro zrní, je to jen kousek."
"Tak běž," řekla maminka.
Vrátil jsem se s prosem a andulčata začala křičet: "Nebude půst! Jóóóó!"
Maminka je okřikla: "Neřvěte jak paviáni, nebo opravdu bude!"
Andulčata rázem zmlkla.
My jsme si řekli: "Tak, to bychom měli jídlo pro andulky a teď se jdeme nadlábnout."

Když jsme dohodnotili korely a andulky, šel jsem se podívat, jak se hodnotí amazoňani.
"Tihle papoušci se hodnotí podle stejných kritérií jako andulky?" zeptal jsem se předsedy komise.
"Ne, mají jiná kritéria, tady máš a nastuduj si to."
Když jsem dočetl, zeptal jsem se: "Není to divné? Tenhle pták má víc bodů, než by měl mít. Co je asi v pozadí?"
"Nějaké temné síly, ne?" zavrčel předseda komise, ale na hodnocení se podíval.
"Máš pravdu. Ještěže tu je, kdo dal kolik bodů. Tihle dva dávali body nespravedlivě. Navrhoval bych jim zaracha s hodnocením až do hlavního finále, souhlasíš?"
Kývl jsem.

Dojeli jsme na výstavu ptactva a začali vyndávat klece.
Pípl mi mobil. Koukl jsem se: "Jste přijat do hodnotícího výboru."
"Hodnotící výbor a doprovod," řekl jsem.
Maminka si šla prohlížet ptactvo a já šel do výboru.
...
Rozrazily se dveře.
"Chyťte hooo!" ozvalo se.
"Zachraňte mě! Jsem ženich a honí mě nevěsta."
"Nemá vstupenkuuuuu!!!!" křičel vrátný.
Andulky si říkaly: "To je ale lov na ženicha." a dělaly, jakoby se nic
nestalo.
​Po chvíli ho dohonili a koupil si vstupenku.
​ ​Když jsme šli na oběd, tak jsme si říkali: "To byl ale lov na ženicha," a
přemýšleli, co si dáme k obědu.

Vážený výbore výstavy ptactva,
rád bych se stal jedním z Vás. Chtěl bych hodnotit andulky vlnkované a korely
chocholaté. Proč zrovna já?
Mám doma třináct andulek vlnkovaných. Čtyři dospělé a devět mláďat.
Mláďata jsou vychována samičkami.
Korely jsem nikdy neměl. Když jsem se dočetl, že musím hodnotit nejméně dva druhy ptactva,
vybral jsem si australského papouška podobného andulce.
Nebydlím v Přibyslavi, jsem tu za účelem výstavy ptactva.
Jsem sympatický, rád o andulkách mluvím. Mé oblíbené předměty jsou informatika,
angličtina a hudebka.
Počítač ovládám průměrně. Informaci o přijetí do výboru mi prosím
napište na můj email.

V úctě Váš Tom Peterson

"Sebranko, pojede se na výlet," řekla maminka.
"Super, aspoň nebudeme doma," řekla si andulčata.
"Do cestovních klecí andulky, a za pět minut ať jste tam všechny. Bude to sto kilometrů, cesta dlouhá."
"A kam to bude?" zeptal se Monclík.
"Do Přibyslavi," odpověděl jsem mu.
"Už jsme v klecích," hlásily se andulky.
"Mám sbaleno, jdu vás dát do auta a jedeme."
...
Dojeli jsme do Přibyslavi.
Máme pronajatý velký rodinný dům na týden.
"Tak ukažte tu sebranku," řekl nám majitel.
Andulky byly ukázány v klecích a my se šli ubytovat.
"To byla cesta se sebrankou," řekli jsme si a zanedlouho jsme usnuli.

"Andulčata, chcete jít na výlet?" zeptal se Pepíček. "Půjdeme na notebook, Tom na něm pracuje."
Frnk!, andulky přilétly na notebook.
Pepíček se začal promenádovat po klávesnici.
Zmáčkl Alt + F4.
"Pepíčku, ty jsi mi zavřel materiály do školy!" rozzlobil jsem se.
Šel jsem upravovat referát.
Omylem jsem ho celý zaznačil a co se nestalo: Honzík mi zmáčkl na Delete.
Andulčata si říkala: "To je zázrak moderní techniky, s tím se ale hraje."
Já jsem si pustil relaxační hudbu.
Monclík mě začal klovat do ruky, až jsem zavřel prohlížeč.
Pak jsem řekl: "Kašlu na ten zázrak moderní techniky, jdu do večeře ven."

"Klička! Smyčka! Patička!" ozývalo se z televize.
Andulky v kleci pípaly: "To je ale patová situace. ​Tamten dává gól patou, tamten vykopává míč patou, aby nebyl v bráně..."
​"Večeře!" zavolala maminka. "A ne, že mi přijdete stylem patička!" dodala.
​"Auuuuu!" křičel bratr.
​"Co je?" zeptal jsem se ho.
​"Kopl jsem se do paty," odpověděl mi.
​Andulky si pípaly: "To tu patu bolelo. Chudák pata."
​Po večeři jsem šel na zahradu si vyzkoušet patičky.
​"Klička! Smyčka! Patička!..."
​"Babočka a mistička," řekla mi maminka, která šla kolem.
​"Auuu!" kopl jsem se - pro změnu - do paty.
​Andulky řekly : "Dnešek vyhlašujeme dnem patové situace.¨

"Andulky rozbily lavor na koupání," řekl jsem mamince.
"Měli bychom jim objednat nějakou pořádnou koupelnu," řekla maminka.
"Ale co než to dojde?" zeptal jsem se.
"Prostě nebudou mít týden koupele."
"Rozbil se nám lavor a koupelna dojde až za týden," stěžoval si Pepíček.
"Buď čekatel optimista, už za týden," řekl mu Honzík.
​Andulky čekaly a my také.
​ Za týden se ozvalo zvonění.
​ "Dobrý den, pane Peterson, tady je ta koupelna."
"Jupííí," začala pípat andulčata.
​ "Konečně je tu koupel," řekly si dospělé andulky.
​ My jsme si oddechli, že to došlo, protože po týdnu bez koupele je to s andulkami k
nevydržení.

Nejčastější metody antikoncepce... přemýšlel jsem, jak napsat referát.
Ale co, je to do konce měsíce, tak se jdu projít na zahradu.
Andulky si všimly rozbaleného notebooku a šly to prozkoumat.
Pepíček se šel projít po klávesnici.
Napsal tam: ANTIKONCEPČNÍ METODA VEVEREK.
Ani se nestačil divit, co všechno mu ještě vyjelo.
Všiml si toho i Honzík a šel to prozkoumávat taky.
Vtom jsem přišel já.
Kluky jsem vyhodil z klávesnice a chtěl jsem začít mazat, co napsali.
Četl jsem si to a zjistil jsem, že mi udělali úžasný základ pro referát.
Od té doby, když něco nevím, pouštím na klávesnici anduláky.

"Hody hody.." recitoval Tonda.
"Tady máš vajíčka," pověděla maminka.
"Ty andulčata jsou si podobná jako vejce vejci," řekl Tonda.
"Jak to myslíš, Tondo?" zeptal jsem se.
"Jsou strašně zlobivá," odpověděl Tonda, "jedno začne křičet a rozhazovat řeřichu z
koupele a dalších dvanáct to chce dělat taky."
"Máš pravdu, ale zjistili jsme, že jsou v pubertě. Ale nevíme to úplně přesně,
googlili jsme to... Tondo? Nechceš mi pomoct nachystat koupel pro andulky?
Jestli ji nedostanou, tak tady budou blbnout dál a dál a my zešílíme."
"Tak jo, pomůžu ti ji nachystat."
Tak jsme andulkám nachystali koupel a byl klid a pohoda.

"Pojď dál, Kubo. Povedlo se?"
"Jo," odpověděl Kuba. "Rozkaz zněl jasně: Oholit."
"Přivezli zábavní pááárk," křičel Ferdík.
"To je ale velké vajíčko," řekl Honzík.
"Určitě je pro nás!" řekla Pepinka.
Andulčata přistála na Kubově hlavě.
"Jééé, skluzavka!" pípla Coco.
"Pozor, jeduuu!!!" křičel Ferdík.
"Nejsem zábavní park!" rozzlobil se Kuba.
"Kubo, andulky vidí holou hlavu poprvé, myslí si, že to je zábavní park."
Kuba už měl na hlavě i dospělé andulky. Pepíček šel vyzkoušet, co je na tom
zajímavého, že jsou tam andulčata hodinu.
"Necháme si je hrát," navrhl jsem mu.
"Ať si užívají nové hračky, já to vydržím." souhlasil Kuba.

"Andulky, vaše mladé jsou právě ve věku, kdy by se měly naučit, co
potřebuje vědět dospělá andulka. Proto začneme s výukou.
A dávejte pozor, Coco spadla do koupele."
"Co musí umět dospělá andulka..." říkal si Honzík.
Něco mu pípal Pepík.
My jsme začali googlit.
...
Po chvíli googlení jsme sestavili 5 věcí:

1. říct si o potravu
2. vyčistit si peří
3. dostat se k koupeli
4. nezlobit
5. najít cestu na stůl a do klece.

Andulčata se začala hádat o koupel.
"Nech mě..."
"Ty mě nech..."
"STOP! Takhle to nejde. Jak dlouho tady budeme?!"
"No to nevím, ale ještě tam budeme dlouho," povídá Ferdíkovi Pepinka.

"Pa pa la americano," ozve se SMS.
"Andulky, Alena mi píše, jestli byste mi neodchovali jedno mládě. Má jich moc, rodiče se nemůžou postarat."
"Tome, my máme moc práce, ale dáme ti návod, jak je odchovat," říká Pepinka.
"Dobře, ale zvládnu to vůbec? Já to neumím."
"Tome, začneme tím, že vezmeme kašičku do injekce a pomalu ji začneme strkat do
zobáčku," říká Kiki.
"Potom kápneme vodičku a osvěžíme," říká Honzík.
"To je ta nejposlednější z posledních andulek, které máme doma, protože se nám
tam víc nevejde. Tak si ji musíme vychovat."
"Jasně," říká Pepíček.
"To byl den."
"Jasně," přikyvují andulky.

"Pepinko, Kiki, běžte nakrmit malinké andulky."
"Jasně, Tome."
"Kiki, běž osvěžit vodičkou Coco, je jí horko."
...
"Pepinko, teď si vyber, jestli chceš koupel s Honzíkem nebo s Kiki."
"S Kiki."
...
"Pepinko, to je skvělá koupel," říká Kiki.
"Koupel?! Holky, pusťte mě tam s Honzíkem taky, prosím."
"Pepíčku, Honzíku, ještě chvíli."
"Ale Izzy tam taky chce."
"Vy jste ale sobci, Pepinko a Kiki, styďte se," říká babička.
"Pepíku, Honzíku, běžte zatím ocákat Coco, je jí horko."
...
"Kiki, mě už to nudí. Pustím tam Coco."
"Ale já zůstanu, Pepinko!" říká Kiki.
"Jsem ohleduplná sobkyně," říká Pepinka."Coco, máš už volnou koupel."
"Supéér!"