Andulkoviny

"Pepíku, Honzíku, kdo vylil vodu?"
...
"Pepinko, nerozhazuj to zrní!"
...
"Coco, co děláš za kraviny?"
Andulky jsou prasata. Musíme jim domluvit. Třeba Pepinka pořád rozhazuje zrní.
...
"Andulky, nechte toho! A netancujte na bidýlku, když na vás mluvím!!"
Ten jejich prasečí tanec je otravný. A navíc Pepinka s Honzíkem k tomu navádějí malinké andulky.
...
"Andulky, ten váš prasečí tanec je otravný."
"To není prasečí tanec," namítá Pepinka.
"Jo," dodá Pepíček.
"Izzy, pusť tam už Coco na koupel. A netancuj ten prasečí tanec když na tebe mluvím!!!!!!!!!!!!"
...
"Babi, ty andulky moc zlobí."
"Jasně, jsou zlobivé. Musíme je vychovat lépe."
To byl ale den.

"Pepíku, co to tam Tom počítá?" ptá se Honzík.
"Náklady na bydlení pro nás."
"Je to drahé. A to počítám dobře. A taky nevím, kam dám klec. Do obýváku. A vybavení.
Ty peníze snad rostou na stromě?"
"Do obýváku dvanáct andulek nepůjde," říká maminka.
"Tak je rozdělíme. K vám půjdou čtyři, k nám půjdou čtyři a do obýváku půjdou zbylé.
Ale ještě je tu jeden zakopaný pes. Problém. Které kam. Já vím. Pepíček, Coco, Béďa a Izzy půjdou k vám. Honzík, Kiki, Ferda a Čiko půjdou k nám. Pepinka, Bonnie, Karlík a Monclík půjdou do obýváku. A je po problému."

"Kluci, dostanete kamarádky."
"A jak se budou jmenovat?" ptá se Pepíček.
"Pepinka a Kiki."
"A doufám, že budou bydlet jinde," dodá Honzík.
"Ano, budou. Ale musíme tu klec ještě vybavit. A chovatel říká, že dorazí za hodinu. Musíte nám pomoct ozkoušet jejich novou koupací misku."
"Ano."
"Jdu vybavit klec."
...
"Už jsou tady."
"Ahoj."
"Ahoj žlutá andulko, budeš Pepinka. A ty budeš Kiki."
....
"Kiki, jdu zahnízdit. Budu s Pepíčkem hnízdit a budeme mít děti."
"A já budu s Honzíkem a budeme mít děti."
...
"Jé andulky už snesly vajíčka a vylíhly se andulky!"
A takhle jsme měli naše opatření pro zvýšení porodnosti.

"Andulky, máme návštěvu. Hele, už přijela. Ahoj, Kubo."
"Čau. Jé, co to je za ptáčky? To jsou andulky vlnkované?"
"Ano."
"Mají magické proužky."
"Díky. To jsou ale vlnky."
"Jasně, ale ty proužky na stolečku s lavorem."
"To je koupací stolek."
"A ta osuška je na andulky? Má magické proužky."
"Ano, andulky milují proužky. Já taky. A taky milují koupel."
"Četl jsem, že to mají rády."
"A taky kradou."
"Co?"
"Třeba včera mi ukradly proužkovanou utěrku, zrovna když jsem lezl ze sprchy, a
taky mi sundali závěs ze sprchy, který měl taky proužky."
"Jak říkám, proužky jsou prostě magické," dodal Kuba.

"Andulky, dnes má Honzík narozeniny. Rozhodli jsme se, že vám ta klec je malá a přestěhujeme vás do větší."
"Super, už jsem si myslel, že tu budeme bydlet napořád," říká Pepíček.
"Ale nejdřív musíme udělat rekonstrukci pokoje, aby se tam klec vešla."
...
"Takže zatím budete bydlet na zahradě, než se to udělá."
...
"Rekonstrukce je hotová. Teď ale musíme ještě vybavit klec. Dnes večer vás tam vypustíme.
Andulky, teď jdeme koupit vybavení do klece. Buďte hodné."
...
"Nyní vás andulky slavnostně vypouštíme."
"Super!"
"A ještě uděláme rekonstrukci koupacího místa. Zítra odpoledne vás tam vypustíme na koupel."
"Díky za všechny dárky."
"Není zač."

"Andulky, nerozhazujte to zrní!
Nedělejte tu nepořádek.
Slyšíte?!
Vám snad splynuly uši.
Pepíku, Honzíku, nedělejte nepořádek.
Jste snad hluší?!"
...
"Pepíku, Honzíku, necákejte tu vodu. Kdo to pak má uklízet?!
Babičko, asi se dostavilo splynutí uší.
Honzíku, jez ty zrníčka.
Pepíku, co jíš Honzíkova zrníčka?!
Pepíčku, běž se osušit.
Honzíku, co děláš suchý na bidýlku pro mokré anduláky?!"
"Oběd," ozvalo se.
...
Po obědě byla porada.
Andulkám se dostavilo splynutí uší.
Když nemají rozhazovat zrní, rozhazují ho.
Pepíček jí Honzíkovu stravu a Honzík je suchý na bidýlku pro mokré.
Pohrozíme jim zarachem.
Pohrozili jsme jim, nechali už toho.
To bylo ale dopoledne.

"Zase jsem dostal pětku. A to jsem se včera učil sedm hodin."
"A co to bylo za látku?" ptá se babička.
"Dělení."
"Tak běž na chvíli za andulkami. Ty ti určitě pomůžou se uklidnit a pak se budeme učit."
"Tak jo."
...¨
"Andulky, ve škole jsem zase dostal pětku."
"Jo, my máme taky špatný den. Už podruhé se musíme učit dobrému chování."
"Vy asi taky vnímáte moje city, že jo."
"Ano," řekli Pepíček a Honzík.
"Tak si zahrajeme hru. Jaké mám teď city, kluci?"
"Jsi smutný."
"A jaké mám city teď?"
"Jsi šťastný."
A tak jsme z andulek udělali detektor citů.

"Pepíku, Honzíku svačinka."
"Super!"
"Tome, je to zdravá strava?" ptá se Honzík.
"Ano, ta nejzdravější strava, co může pro andulky být."
"A co?!"
"Proso, senegálek a okurek."
"Když to sníte, tak vám koupím nové zrcátko. Platí?" ptá se Tom.
"Ano," přikývly andulky.
"Tome, už jsme to snědli."
"Tak já jdu do obchodu koupit nové zrcátko."
...
"Tome, kdy bude večeře?" ptá se Pepíček.
"Už to jdu chystat. Tak, dneska budou tři chody:
1. proso
2. senegálek
3. dort ze zrní s jablíčkem
4. voda."
"Ale Tome, my jsme to měli včera."
"Tohle je ale zdravá strava."
"To asi jo."
"Tak jezte."

"Nééésééém vááám noviny poslouchejte. Andulky, dobré ráno, je Šťědrý den. Dostanete koupel all inclusive."
"Suuupééér."

"A ještě něco jsem pro vás připravil. Přijede Adam, který má svátek."
"A kdo to je Adam?" ptá se Pepíček.
"To je ten, který nás loni uhladil tak, že jsem dva dny odmítal koupel."
"Někdo mi volá, počkejte. Čau, kde seš?"
"Na zastávce."
"Tak do domu s číslem jedna."
"Čau."
...
"Ahoj Adame."
"Čau."
"Máš svátek."
"Jo, mám. Jéé, ty andulky jsou pořád hezčí. Jakže se jmenují?"
"Ta modrá je Honzík a ta zelená je Pepíček. Pojď si připít."
"Tak na Adama!" řekli a cinkly skleničky.

"Kdo tu rozlil vodu ?!" zlobí se bratr.
"No tak se přiznejte, kdo to byl, andulky."
"My nic."
"A kdo to jako měl být?"
"Ty."
"Já?!"
"Jestli se nepřiznáte, dostanete domácí vězení. Jasné?"
"Jasné," přikývly andulky.

"Fuuj, kdo se vykakal do té vody?!" křičí babička.
"My ne. A kdo to jako měl být?"
"Ještě jednou, a máte domácí vězení. JASNÉ?"
"Ano," přikývly obě andulky.
"Kdo mi schoval motýlka?" zlobí se tatínek. "Tak co, kluci, přiznáváte se?"
"Ano," řekly andulky.
Takže trest je... tři dny bez létání a dva týdny bez koupele.

Tak andulkám zbylo si jenom zpívat. Pí pi pi pí.

"Ahoj. Jsem doma!"ozvalo se od dveří. Bratr přišel z kroužku.
"Tak co bylo nového?"ptá se babička.
"Mám úkol."
"Jaký?"
"Mám vytvořit reklamní plakát."
"A na co?"
"Na cokoli."
"Tak jo, ale dej si večeři."
...
Po večeři se do toho pustil.
"Udělám plakát na proso."
"Proso!" vykřikl Pepíček. "Ale s tím prosem to je fake."
"Jo, ale mohl by místo prosa reklamovat třeba sůl, kterou nám dal na apríla do koupele." rozčiluje se Honzík.
...
"No jo, plakát mám hotový, ale kam s ním? Už vím! Na andulčí koupací stoleček"

"To byl ale hezký plakát," pochvalují si andulky.
To jo.

"Je deset, Honzíku!"
"Co má být, Pepíčku?"
"Mám hlad."
"Já mám hlad."
"Tak se najez," říká babička, která zrovna šla kolem.
"Ale co si mám dát?"
"Zrní, Pepíčku," doplní maminka, která šla do sklepa pro kompot.
...
"Dobrá rada, Honzíku. Ale od špatného rádce."
"Ale proč?" ptá se Honzík.
"Copak maminka a babička ví, na co mám chuť?!"
"A co kdybych ti pomohl já?"
"Tak by to možná bylo ono, protože ty máš podobné chutě jako já. Jsem andulka vlnkovaná. A ty jsi taky andulka vlnkovaná. Tak víš co, my si zaletíme do kuchyně vyžebrat jablíčko. Platí?"
"Platí!" dohodli se kluci.

"Mami, ve Vodafonu zlevnili USB modemy."
"A o kolik?"
"O tisíc Kč."
"To je dobrá sleva, hned tam jedu."
"A proč si to chtěla vědět?"
"Zrovna se mi rozbil modem k počítači."
...
"Co je modem, Honzíku?"
"Myslím. že je to velký USB flash disk," odpovídá Honzík.
"Do prkenné ohrady, rozbil se mi mobil," říká bratr.
"Ale mají slevy, nebude to problém koupit."
"Co jsou slevy?" ptá se Honzík.
"To je, když je něco zlevněné, třeba proso," odpovídá Pepíček.
"Mám nový mobil."
"A já nový modem," říká maminka.
"To byl dneska den," říká si babička.
"To ano," pochvaluje si zbytek rodiny.

"Hepčík!"
"Co to bylo za zvuk?" ptá se Pepíček.
"To máma zase kýchla," odpoví mu Honzík.
Pepíček si v duchu mrkl a řekl si: "Jestli budu muset tohle poslouchat dlouho, tak se zblázním."
Smrk. Smrk.
"CO JE ZASE TOHLE?!" ptá se Honzík.
"Hmm... to nevím," říká Pepíček.
.......
"Už vím. To to... to je Honzíku smrkání."
Honzík si mrkl.
Takhle to chápaly naše andulky.
...
Kluci si toho smrkání a mrkání nevšímali.
...
A v lese si smrk mrk.
...
Andulky si toho konečně přestaly všímat.
...
Klukům už byla na zahradě zima, tak šli domů.
Přišli včas, byla hotová večeře.
To byl zase den.

"Pepíku, Honzíku můžete přestat řvát?!"
Když mě to už lezlo na nervy, tak jsem jim otevřel klec. To jsem ale neměl dělat. Kluci se schovali. Ale my nevíme kam. Kde sakra jsou?!

Máma chtěla zalít kytky. Když začala kropit, prozradil se Pepíček. Nemá rád vodu, tak začal řvát. Našli jsme ho! Vzal jsem ho do ruky a dal do klece, aby se usušil otřepáním. Honzíka ale bylo horší najít. Neuletěl nám? Když máma ukápla vodu za modrý květináč, taky se ozval. Honzík taky nemá rád vodu, tak začal křičet. Lapl jsem ho a dal do klece. To byl zase den.