DMD č. 11. pro 11. 4. 2023. Téma: Černá ovce a bílá vrána

"Tohle se mi nelíbí."

"Tobě se pořád něco nelíbí."

Sen se zamračil. Stál společně se Smrtí u prázdného výběhu.

"Někdo mi ukradl mou černou ovci."

"Černou ovci? Bojím se zeptat... na co máš ovci, bratře?"

"Na vlnu, samozřejmě. Z čeho myslíš, že je můj kabát? Z mé kouzelné ovce."

"Ta ovce je kouzelná?"

"Všechno je tu kouzelné."

"Fajn, pomůžu ti. Pošlu svou bílou vránu, aby zjistila, kde tvá ovce je."

"Děkuji."

***

O něco později

"Tak vrána říká, že tvá ovce vzkazuje, že si můžeš trhnout nohou. Prý se nevrátí. Už má plné zuby toho, jak jí pořád stříháš vlnu."

"Cože?!"

Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Bílá vrána sežrala černou ovci. Černá ovce sežrala bílou vránu? Bílá vrána sežrala černej mezerník.

Samotka nebyla zrovna nejpříjemnější. Ale Krista už zažila horší místa.
Od jejích myšlenek ji odtrhlo hlasité bouchnutí dveří. V nich stály dva důstojníci a vhodili dovnitř zmlácenou Ymir.
Krista k ní rychle přiběhla. Na tváři měla nespočet šrámů a po zbytku těla jednu modřinu za druhou.
„Co jsi to dělala?“
Ymir se ušklíbla. „Nemohla jsem je nechat tě urážet.“
„To neznamená že se necháš zmlátit kvůli mně.“
„Zlato, ty a já sem nepatříme. To moc dobře víš. Máme jen jedna druhou.“
Krista se nadechla aby protestovala, ale místo toho Ymir objala. „Ty a já proti celému světu.“
„S radostí lásko.“

"Černá kočka pro bílého kocoura, co se to tam u vás sakra děje? Přepínám."
"Zaběhnul se pitbulteriér, opakuji, zaběhl se pitbulteriér. Přepínám."
"Nesaběhnul, zastrželili ho myslifci."
"Hans? Máš snad s tím něco společného?"
"Tak trochu. Fěděli jste, že pan Grosjean měl styky s Abwehrem?"
Hans se vzápětí přiučil několika novým francouzským nadávkám.
"No tak si pržedstafte, že on i jeho kontakt z Abwehru dostal vskas, že se mají sejít v jedné opuštěné stodole. A místní poboška Gestapa dostala chlášku, še La Résistance fyrábí f jedné opuštěné stodole fýbušniny."
"A?"
"A Gestapo tam poslalo pár fojáků s kulomety."
"Merci beaucoup, Hans."

"You know he's special - if indeed he *felt* the magic... And even if he recovers, he's unlikely to be able to go back to the military. We could give him a purpose..."
"Like hell you will!"
"He wanted education. We can do that. I am not proposing sending him in the field, Raven. We can make him a sleeper for now, let him reach his full potential. He's brilliant - and can be even more so!"
"You've already got his brother and me!" the troublemakers of the family. But he'll be damned if he hands over his sister's golden child too.

Fey viděla výstup zaměřovací kamery automatické kulometné věže přímo před očima. Nevěřícně sledovala Rayovo tělo, jak padá k zemi.
Její otec ji pozoroval a po chvíli jen dodal: "Stydím se za tebe, Fey. Děláš nám ostudu."
"Dej mi už pokoj. Pro vás sem možná černá ovce rodiny, ale vy už nejste moje rodina." odvětila, rudá vzteky.
"Máte s mámou strašně pokroucený pohled na svět. Nechápu, jak jsem s váma mohla žít tak dlouho."
"Jen tě využívají, Fey." odvětil.
"Nebo možná berou za vlastní. A nestydí se za mě, protože jsem jiná." odpověděla odevzdaně. "To ty asi nikdy nepochopíš." zakroutila hlavou.

Hrdina odboje. Mluvčí totalitního režimu. Černá ovce. Bílá vrána.

„Podívejte se, Jamesi, my vás tady chceme.“
Měl to být hezký den, do háje. Teď mu tady nasazují psí hlavu (asi že Sirius je pořád na neschopence) za to, s kým si dovoluje chodit.
„Mám držet hubu? Nebo předstírat, že jsem s někým jiným?“
„Šéf bystrozorů se nemůže veřejně tahat s Narcissou Malfoyovou, kurva!“
Málem mu taky bouchly saze, nakonec ale neřekl nic, sebral se a šel domů dřív.

James si vybral. Bez váhání. Co už s ministerstvem? Mnohem víc bolelo odmítnutí od syna i nejlepšího kamaráda. Snad to někdy pochopí.

„Tak ještě jednou, Baldricku: Jak se cítíš?“ ptal se už popětašedesáté Černá zmije
„Dobře, pane,“ odpověděl bezelstně sluha.
„Špatně!“ zaúpěl Černá zmije zoufale a začal Baldrickem cloumat. „Umíráš na choleru, ty plesnivý dutolebče!“
„Vážně, Edmunde?“ podivil se Percy, kterého právě přilákal nezvyklý povyk v domě
„To řekne, až se ho budou ptát mí drazí příbuzní Bílé zmije.“
„A proč?“ divil se Percy.
„Znáš lepší způsob, jak vytáhnout prachy z nejzazobanějších puritánů v Londýně, než falešný špitál pro žebráky?“
„Taková hanebnost!“ pohoršil se Percy. „Tys musel být černou ovcí rodiny.“
„Kdepak, naše rodina má jen dvě bílé vrány zralé k oškubání.“

"Naše holka, ona... Zkrátka, nemohla byste jí domluvit?"
"Domluvit?" Bábi nepatrně zvedla obočí.*
"Totiž, ona je... Jiná."
Bábi, která jiná nosila hrdě jako emblém, nebezpečným tónem opáčila: "Ano?"
"Pořád něco počítá. Chce študovat. Mezi vrstevníky je, rozumíte, černá ovce-"
"Černé ovce jsou ovšem zcela běžné. Z jistého pohledu mají k věci praktičtější přístup než ty bílé."
"Ehm..."
"Ovšem," pokračovala Bábi, "ovce zpravidla své odlišnosti respektují. Lidi neustále hledají něco, co by se jim na druhých mohlo nezdát. Bílá vrána, černá ovce, vzdělaná žena..."
"Totiž..."
"Promluvím si s ní. Vysvětlím jí, že jste na její studium hrdí. To jste chtěla, viďte?"

Trochu si ji pamatovala z dětství. Přeci jen to byla sestra jejího otce. Jenže také to byla černá ovce rodiny...Zrádkyně...Která se provdala za mudlovského šmejda.

Pamatovala si jen malé detaily, přeci jen jí v té době bylo osm a její tetě osmnáct. Co si tak pamatovala, měla ji ráda. Do doby než do jejich rodiny přivedla mudlorozeného kouzelníka. Od té doby ji brala jako odpad...Špínu, která byla na zemi...

Prostě ji brala tak, jak to dělala její rodina. V tu dobu to ani tolik nechápala. Teď ale asi tušila. Sama potkala jednoho mudlu, který jí přijde fajn.

Seděla vedle Smíření na zemi archivu.
Obě mlčely.
“Nepřijde ti divné, že nemáme jména?” přerušila nakonec ticho Smíření.
“Co na tom záleží?" zeptala se úřednice.
“Přijde mi, že mít jméno je hezké. Dělá nás to jedinečnými a dává to ostatním možnost nás hezky oslovit.”
“Jedinečnost není ve světě inspirace žádaná… ani chtěná,” konstatovala úřednice.
“Třeba Marie je jedinečná. Bílá vrána považovaná za černou ovci. Ty seš také jedinečná,” řekla jemně.
“Pomáhala jsi Marii s tím jejím kouskem?” zeptala se úřednice ploše.
“Ty znáš odpověď,” řekla Smíření vážně, než se usmála. “Tvoje rostlina se jmenuje Filodendron. Mohla bych ti říkat Filo.”

Dobrý den, vážení studenti. Rád vás znovu vidím ve svých sbírkách. Výsledky školního kola biologické olympiády budou známy příští týden. Dnes se budeme zabývat raději ovcemi.
V České Republice je chována poměrně pestrá škála ovčích plemen, na celé světě je jich zhruba šest set. Zajímavostí je, že i takový muflon je ovce, která zdivočela, pochází z Korsiky a jeho předkové se zde proháněli již v neolitu.
Zda může být ovce černá? Jistěže. Rovněž také hnědá či strakatá. Běžně chované ovce šumavská a valašská jsou ale bílé.
Bílá ostatně může být i vrána, ale ta ve volné přírodě příliš dlouho nepřežije.

Tam, kde kdysi stála města Bole Vlas a Čerň Ošic, stojí dnes jen cedule na upomínku těch, kteří v ty dny padli aniž by povstali bránit své domovy. Sem totiž dopadly největší měsíční úlomky.
Má babička mi o těch dnech vyprávěla. Jak byla obloha nezvykle tichá a tmavá. A jako malého chlapce se mnou obě místa navštívila. Jak se ta místa od sebe i dnes liší. Stejná tragédie, úplně jiné světy.
Čerň Ošic jsou dnes krásnou loukou, kde pasou vzácné ovce. Všem tam vlna totiž časem zčerná.
Bole Vlas je ale dodnes pustá. Jen hejno bílých vran krouží po nebi.

"Fakt: někdo přijede a půjde po tobě, abys čímkoliv, co se ve Strachově děje, nenakazil zbytek země," shrne situaci Neklan.
"Pošlou nejlepšího. Říká se mu Vrána. Nikdy nebyl neúspěšný."
"Nejsi nejlepší ty?"
"Stěží. Já jsem černá ovce."

Brzy ho na ulici spatřil. Vrána chodil v bílém, v pestrobarevném městečku zářil.
Artur se rychle ztratil z dohledu.

"Další fakt: po dvou týdnech ve Strachově neodjedeš. Vyzkoušeno na vlastní osobě, potvrzuje to i Ladin deník. A bez úspěchu během dvaceti dnů musí zpátky."
"Pokud se budeš dostatečně dlouho skrývat…"
"Vozidla opouštějící Strachovskou oblast potkávají ošklivé nehody."
"Geniální. Nemusíme mít krev na rukou."

Strážný spal. Už stačilo jen spustit mechanismus padacího mostu. Cesta do hradu byla volná.
Tehdy jsem zaváhal. Hrál jsem roli špeha uvnitř příliš dobře. Ti lidé, které jsem se chystal vydat v plen svým drancujícím druhům, se stali přáteli. Jak bych mohl…
“Neumíš se rozhodnout, koho zradit?” ozvalo se ze stínu.
Houpavým krokem se z něj vyloupl kapitán. Za odporný škleb v jeho tváři mohla jizva. Za ocelové ostří v jeho hlase jsem si mohl sám.
Něco po mně hodil. Minci.
“Ať rozhodne za tebe. Vrána nebo ovce.”
Vyhodil jsem minci ke stropu, než dopadla, rozpáral mi svou šavlí břicho.