Pejsek naštvaně mlčel. Ale v duchu si uvědomoval, že to byla i jeho chyba. Nedával nic najevo, takže kočička předpokládala, že si pořád myslí, že to byla jenom její hloupost. Kočička dobře věděla, že to byla kolektivní chyba. Neměla zapomenout mapu a kompas a pejsek neměl myslet jenom na jídlo. Uvědomili si to až v lese, když se ztratili.
„Alespoň se můžeme orientovat podle lišejníků a polárky, nebo podle letokruhů,“ neztrácela naději kočička.
„Lišejníky rostou na všechny strany, je dopoledne, polárka nesvítí a letokruhy ... žádný pařezy nevidím,“ vyvrátil její naději pejsek.
Jediné, co bylo dobré, bylo, že měli to jídlo.